Motýl tady, motýl tam .....

 

..... motýl kam se podívám. Tak nějak to vypadalo

při naší návštěvě Faty Morgany s Padesátkou. Sice když jsme došly od Japonské zahrady k ní, stačila se vytvořit solidní fronta, když se ve skleníku začali hromadit lidé jak Cimrmanovi v dole, takže se musel změnit systém vpusti a výpusti. Po lidech sice nevyžadovali konzumaci luštěnin a dalších těžkých jídel, ale jen trpělivost a stání na docela palčivém sluníčku. Trochu jsme si v duchu nadávaly za to, že jsme nešly nejdřív na motýly a pak do zahrad. Naštěstí problém se za dvacet minut vyřešil a tak jsme byly vpuštěny i my. Nějaké motýlí frajery jsme viděly už s předstihem s Bobulí, ale teď jsme měly štěstí i na jiné druhy. Jednalo se povětšinou o exotické otakárky a babočky. Neznám jména všech, nevzala jsem si bohužel žádný doprovodný leták kde snad o nich bylo psáno, ale snažila jsem se něco málo zjistit na netu. No bylo toho málo, protože jsem měla málo indicíí aby je strejda gůgl schramstnul a vyblul odpovědi. Ono stejně tam bylo nejrozšířenějších asi pět druhů u kterých jsem jména našla. 

Takže vás zvu na Dalekou cestu, jak byla výstava nazvaná .....

Modrý Caligo memnon zvaný též Bledá sova. Když ho vidíte zrubu, jeho skvrny na křídlech vypadají jak soví obličej. Z líce je pak nádherně blankytně modrý

Otakárek smaragdový, toho se mi podařilo vyfotit jen v líhni, tam byl ještě vcelku v klidu. Po skleníku lítali jak naspeedovaný a nebylo možné je normálně nafotit

Další by mohl být Monarcha stěhovavý, ale nejsem si úplně jistá, určité znaky tomu napovídají

Otakárek citrusový 

U tohoto motýla nebylo těžké zjistit jak se jmenuje, neboť je tak specifický že určitě jeho jméno se dá najít nejlépe ze všech. Jedná se o Martináče atlasa, největšího motýla na světě. Jen to motýl noční, takže na rozdíl od všech ostatních naspeedovaných obyvatel skleníku jste ho mohli vidět hnípajícího někde po větvích nebo na konstrukci skleníku. A tím pádem i velice jednoduše fotit zrubu ....

.... a z líce. Je vlastně stejný z té či oné strany

Někteří vypadali jak kdyby na baru přebrali ....

.... a jiní vám zase klidně přistáli na batohu nebo prstu

Což u mnoha dětí vyvolávalo přímo hysterické záchvaty. Jestli se domnívaly že je přiletěl motýl sežrat? kdo ví ....

Myslím, že kdyby nám v dětství tahle jemná a křehká krása přistála na prstu, měli by jsme z toho druhé vánoce. Je fakt, že není problém s takovým nějakým krasavcem na zádech klidně i odejít, ale aby se tak nestalo, nad tím bdí spousta dobrovolníků, kteří vás důkladně při odchodech i přechodech prohlédnou. Co mne ale mrzelo, bylo to, že mnozí z motýlů měli dost poničená křídla neustálým nalétáváním do stěn skleníku, když letěli za světlem. V tom mi třeba Papilonie

 připadala mnohem lepší, protože tam nebylo denní světlo, které by motýly lákalo nalétávat do stěn. Na druhou stranu chápu, že těžko kvůli květinám budou zatemňovat.

Po odchodu ze skleníku jsme si v restauraci u vchodu daly oběd, a v kavárně kousek před Trojskou lávkou kafe a vynikající zákusek. Pak jsme se vydaly na pomalou cestu domů přes Císařský ostrov a Stromovku. V té se konaly na několika místech oslavy narozenin jak dospělých tak i dětí. A pěkně s grilovačkou a zábavou. To mi připomnělo bývalé striktní zákazy vstupování na trávníky v parcích pod hrozbou pokuty či potupným vyvedením z parku orgánem VB (pro mladší a úplně mladé ročníky ne Velké Británie, ale Veřejné Bezpečnosti ). Za tohle velký dík.....

Trojský zámek z lávky

Když je něco zlé pro něco dobré .... aneb díry v zemi kde se Stromovka propadla při kutání tunelu Blanka nahradily velké vodní plochy. V pozadí Místodržitelský letohrádek 

Tímto pohledem se rozloučím s dubnovou Prahou a vlastně i dubnovými výlety a pomalu se dostáváme ke květnu a v něm ke dvěma dalším. Ty už byly poněkud dále než Praha.

A navíc fotek a druhů motýlů se můžete podívat do galerie