středa 31. října 2012

Čekání u okna....

Vrásčité ruce, vlasy jak sníh,
její svět se náhle zmenšil do čtyř stěn...
Z okna smutně hledí, na něco čeká jen.
Na něco? Někoho? Kdo ví!

Její život krásný, plný byl, a tys v něm kraloval
tak proč teď čeká, v očích žal...
Jak déšť jenž stéká v brázdách polí,
slzy smáčejí vrásčitou tvář...

Neumí být bez tebe, je jí jen půl...
tvůj nezájem je jak hůl, jejíž rány dopadají na její srdce.
Nešlo vždycky vše hladce, ale ona stále jen pro tebe
šeptala sladce : Synáčku můj.....

Shrbené tělo, vlasy bílé jak sníh,
to tys jí uzavřel do těch čtyř stěn...
a ona smutně ven hledí a stále čeká jen.
Na jedno slovo, pro které se smrtí se chce rvát
Na jedno slovo: Maminko, mám tě RÁD!


Bobeš a Mates - kamarádi do deště...

Dlouho tu nebyly žádné obrázky těch našich psích lauzdrů. Tudíž je potřeba to trochu napravit. Včera jsem si jen tak sedla a vzala foťák do ruky když kluci začali bláznit a žrát se. A když už byli moc rozdovádění a zavánělo to průšvihem, zklidnila jsem se. Oba se ovšem tvářili ak ti nejhodnější a nejslušnější psi pod sluncem.....









Nové, značně schízovité zadání od Luc...

Dalším a tentokrát opravdu velmi zvláštním zadáním od Lucerny je vytvořit buď básničku nebo článek na téma MODRÁ VEVERIČKA. Tedy nevím kam ta holka na ty nápady chodí, ale musím říct, že se jí daří pěkně rozhýbávat naše mozkové závity.....

Na strome hopkala malučičká veverička.
Kožúšok modrej farby, takej ako neba....
V jej pohl'adu bola velká neha...
Neviem prečo bola modrá,
možno jej nebo dalo do vínka svoju farbu
možno aj more...
Snáď chrpa či l'an ?....

Den bol ovela krajší, ludia ovela št'astnejší,
Keď okolo nich prešla tá malá veverička.
A na ich viečka padol sen, všem život l'ahký bol.
Ni žiadna bolesť a smútok.
ni žiadna zavisť....
Také kúzla znala tá modrá veverička....


P.S. Taky pěkná schíza ty verše, co Zamračený...

Jedno slovo....kůň

To, že mám ráda koně jsem na blogu zmínila již několikrát.
To, že mám kamaráda, který má dva nádherné frízy, už jsem také několikrát zmínila.
To, že své koně miluje jak on tak i jeho žena je u nich vidět na každém kroku.
Nemají podkovy aby mohli zcela přirozeně používat kopyta.
Jezdí s nimi a to i v kočáře, což je ojedinělé, bez uzdečky.
Mají možnost být ve svém přírodním prostředí skoro celý rok.
Skvěle umí jak westernové disciplíny tak i zvládají drezúrní kousky.
A tak si jednoho krásného podzimního dne pozval profesionální fotografky
a vzniklo pár nádherných fotek. Spojení vynikajícího fotografického umění
a krásy se opravdu podařilo.
Nevím jestli teď porušuji pravidla TT
nebo ne, když sem dám fotky ke kterým sice píši svůj komentář
nicméně nejsou moje. Ale čert to vem, prostě tady platí jen JEDNO SLOVO...KŮŇ





S paničkou je Riemer


S pánečkem Melis


Oba spolu


Doporučuji prohlédnout si další fotky v galerii, protože jsou opravdu nádherné.... a stojí to za toUsmívající se