Tolik...

.... jsem se na tenhle týden těšila a už je po něm. Dva měsíce čekání se přetavilo v šest dní sladkého nicnedělání. No, i když... Neflákala jsem se sice, ale to co jsem si předsevzala se až tak nepodařilo. Něco zhatilo počasí, něco nemoce a něco únava která se dostavila dodatečně po zklidnění pracovního kolotoče a ještě něco málo měly na svědomí i rozbouřené emoce.
I když nevyšla úplně všechna setkání, přece jen s pár mě milými lidmi to vyšlo. Ať už s Čerfem opětovná fotoprocházka Prahou s předávkou vína ze slavností v Dobřichovicích (už minulý rok mi ho tam kupoval) nebo setkání s mým hudebním kamarádem. To jsou věci které mne vždy nabíjí pozitivní energií na dost dlouho. Nafotila jsem nějaké nové fotky z míst, která mi až doteď zůstala neznámými, a určitě vím, že se tam ještě vydám. A budu doufat že se sejdu i s Míšou a že bude možnost si konečně dát ten slíbený Aperol a proprat chlapy  od hlavy k patě 🤗😉😆.
Zítra se tedy, byť o tři dny dřív vracím, ale ten návrat je oslazen jedním určitě jako vždy perfektním hudebním zážitkem jakým bezesporu  je koncert skupiny Čechomor. Pro nás se synem a dcerou tedy určitě...