.... a jdeme se ubytovat. Místo kam jsme dorazili
se jmenuje Grzybowo, a opravdu je to malebné a klidné přímořské letovisko (samozřejmě že v době kdy není sezóna v plném proudu) a leží 6 km od města Kolobrzeg v severní části Polska. Jeho devízou, stejně jako vlastně celé této přímořské části Polska je to, že nemusíte trávit dny jen a jen na pláži, ale nabízí se i mnoho jiných aktivit. Vzhledem k tomu, že Polsko je placka a okolo moře úplná, můžete si projet ix stovek kilometrů po krásných cyklostezkách z kterých si co chvíli můžete udělat odbočku k moři, můžete se procházet po širokých písečných nekonečných plážích, jezdit na výlety po zdejších rezervacích nebo se procházet po borových lesích které jsou nádherně voňavé ....
A teď se i dostáváme k tomu proč byl tenhle výlet pro mě takovým dobrodružstvím. Mnohým to asi přijde směšné, ale já byla ve svých 65 letech úplně poprvé u moře. Což nějak celou dobu nepobírala Bobule a pořád se mě ptala jestli jako fákt. Nedivím se, ona tam byla poprvé ve třech letech. Dokonce i jejich Čenda byl u moře častěji. Jenže ono to má jiný důvod. Ne že by můj tatínek neměl možnost od fabriky jezdit k moři, ale za a) nějak na to moji rodiče nebyli a za b) jako správní Pražáci jsme i my měli chalupu o kterou se muselo starat, navíc já to tam milovala a nedovedla jsem si představit být o prázdninách byť jen minimum dní někde jinde. Když jsem se seznámila s manželem tak jsme prázdniny trávili střídavě na chalupě a na lodi. V běhu času jsme o obojí přišli, pořídili tenhle barák jako chalupu, dávali ho dohromady, pak se přestěhovali, já časem zdědila chatu, takže další starání a navíc muž není typ na výlety a dovolené u moře. No a najednou mi je 65 a o moři mi jen vypráví dcera s Bobulí a posílají mi z každé dovolené u něj fotky. A tak je napadl tenhle dárek .....
