03 ledna 2016

Vyškrábnuté zbytky......



Jak jsem se teď zas dala na něco jiného co mne baví,
povážlivě jsem začala i flákat focení. Tak přiznávám, že to není jen tím,
ale i mou laxností a přibývající nechutí k činnostem bez kterých
jsem dřív nemohla být. Tedy i k procházkám a focení. Nevím co se
to se mnou děje, ale zjišťuji že mám čím dál tím větší odpor
k čemukoliv co jsem dřív dělala tak ráda. Nemělo by to být ani tím, že jsem vystresovaná
kvůli Bobešovi, tam je to naopak výtečné, ani tím že je blbá nálada
doma, zatím je až podezřelá pohoda, jen já jsem nějak prázdnější a
prázdnější, bez chuti do jakékoliv činnosti, nejradši bych byla zalezlá
a spala nebo koukala na filmy které si stahuju. Já chápu že je to trochu
dost v rozporu s tou první větou, že mne baví něco jiného, ale je to tak .....
Že by opravdu syndrom vyhoření? podvědomý strach z toho co bude?
Nebo absence setkání s kamarády a přáteli na které jsem se těšila?
Nevím, ale nejsem to nějak já. Vytáčí mne k nepříčetnosti
věčné výmluvy členů v klubu proč se nemohli zúčastnit tohodle
a tamtoho, že tohle je divné téma, že chtějí abstraktní a nejsou schopní
nafotit nic ani na to nejjednodušší, jsem netrpělivá a vzteklá když není
všechno tak jak jsem si představovala nebo jsem zvyklá .....
Asi bych si měla dát nějaké předsevzetí se zklidnit, ale to
na mě nefunguje a proto si taky žádný nikdy nedávám.
Možná že se to zlepší příchodem jara nebo to bude ještě horší?

26.12. Litomyšl. Pohled z okna u dcery. Jaro nebo zima?


Navečer se pak ukázal takový zvláštní mrak, který se nehnul ani o píď....


Vřes si kvete vesele snad už celý rok


A zase oblíbení chlupáči




A jsem na suchu, asi budu muset zas udělat nějaké srovnávací
články nebo jiné výběry .....