Za koníky, kteří tam nebyli, za to mráčků bylo...

Baví mne přeskakovat z lesa do největšího městského rumraje a zase zpátky do lesního klidu. A tak zatímco v pátek jsem ztrávila část dne u rodičů a šmejděním okolo Zlatého Anděla, v sobotu už jsem si zase dopřála procházení se po okolí chaty. Vydala jsem se do Kytína, že si nafotím koníky, které jsme vídávali při procházkách ve výběhu u silnice. Jenže jaké bylo moje nemilé překvapení, když jsem zjistila že zmizel výběh a s ním i koníci. Nikdo poblíž nebyl abych se zeptala kam se přestěhovali a tak jsem se rozhlížela po nějakém jiném cíli který by se dal fotit.

A ten se hned nabízel. Obloha plná mraků a mráčků. Posekané louky s koly sena. Krásná krajina kolem...

Záběry na ty balíky jsem tu měla zároveň se sloupy vysokého napětí, tentokrát jsou z jiného úhlu, nicméně stejně se tam zase nějaké elektrické vedení vpašovalo.

Kytín má jak voňavé jméno, tak se stejně malebně krčí v údolí. Ovšem je starou známou trampskou lokalitou a nad ním je jedna z nejstarších trampských hospod, které se poeticky říká "U čunčí hlavy". Jinak oficiálně se jmenuje "U Dernerů". leží na cyklotrase mezi Stříbrnou Lhotou a hřebenovkou a vaří tam skvěle. A pečou skvostné domácí koláče, podle sezóny s ovocem které právě zraje. Tak není divu že tu najít místo k sezení bývá často problém i když jich tu je dost a najde se zde zajímavá směs starých trampů, výletníků z chat a cyklistů projíždějících Brdské hřebeny...

Na místě kdy byl výběh je krásná partie se suchomilnými rostlinami. Není to dílo zahradníka nýbrž přírody, která si tu vyhrála s kameným podložím. Takže tu jsou doma kostřavy, mateřídouška a lomikámen.

Ani motýl nesmí chybět, i když jsem byla zklamaná co se týče druhů které jsem tu viděla. myslela jsem že ulovím něco speciálního, co tady u nás není ale ne....jen bělásci, okáči a konec. Až na tuhle jednu jedinou babočku....Babočku bodlákovou...

A že se blíží podzim zvěstují i hrozny jeřabin....

Chrpa u silnice ladila s barvou oblohy...

A tenhle květ zase s bílými obláčky....

Dokonce se na obloze objevily i egyptské pyramidy....

To už jsem ale byla zase zpátky u chaty....

Další z Prahy....

No a abych ještě víc zhřešila, tak tu jsou fotečky z farmářských trhů, které se konají každý pátek před centrem Zlatý Anděl. A že si je lidé oblíbili je i vidět na tom, kolik lidí prochází a nakupuje. Kdo by taky odolal té nabídce čerstvé zeleniny, mňamkových koláčů, uzenin a rybích výrobků. A pro zahrádkáře i velké nabídce sazenic, pro kuchaře zase spoustě bylinek v květináčích....

Pro velký zájem nejsou ani pořádně stánky vidět.

Minule u toho sloupu nabízel spásu oranžový mnich, tentokrát to byl sysel nebo křeček či co to je za zvíře v modrém a zval do jiného chrámu. Do chrámu čistoty a vůni, do drogerie. Když mne viděl že si ho fotím tak mi pacičkou zamával...

Dřív než se tu postavilo metro, tady stávala řada starých domků kde v přízemí každého byl také nějaký obchod. Jelikož je to velká křižovatka ze které jezdí tramvaje do centra i k Smíchovskému nádraží, nebo nahoru do Motola, byl tu vždycky frmol a dost lidí, ovšem na to jak to tam frčí dnes to je slabota....

Je libo valašský frgál?

Nebo keramický hrneček?

Nebo něco vitamínů z jahod, borůvek nebo malin?

Vypadají náramně chutně, že?

Park Klamovka....

Po pobytu v lesích mne to táhlo do ruchu města, a navíc jsem měla v plánu zajet se podívat za rodiči, a to jsem ještě ani netušila, že pár hodin po mém odjezdu od nich poveze sanita mého tatínka do nemocnice. Takže jsem se v pátek sebrala a vyrazila. Vystupuji vždy ve stanici Klamovka podle stejnojmenného parku, který je v této části Košíř. Nepatří mezi nějaké jo rozlehlé nicméně patří mezi ty starší, které vznikaly při zámečcích či letních vilách šlechticů. Z minulé návštěvy jsem zde uveřejnila kapličku která je na kraji parku a slíbila, že představím park blíže. Takže tu je park Klamovka....

Erb Clam -Gallasů...

Původní zámeček by tu nikdo nenašel, jak se píše byla z něj nejdřív restaurace a pak Sokolovna. K té restauraci.... v ní točila pivo jedna židovsko - česká rodina jejíž syn se stal později známým a milovaným českým hercem který uměl excelentně ztvárnit role jak nabručených důchodců tak pobavit svým vyprávěním. Jeho syn jde v jeho stopách a podobnost jejich hlasů je zarážející....i když jejich životy se rozdělily po tragické události kterou jeho syn způsobil a až do smrti otce se nikdy nesešly....Spolu hráli jen v jednom seriálu a jednom filmu. Víte o kom je řeč?

Sokolovna....

Jelikož park nebyl daleko od naší školy chodívali jsme sem při hodinách tělocviku provozovat mě nemilou činnost a to běh na čas. Šedesátku a stovku. Jak já to nesnášela!!!!

Na této trati se běhala šedesátka...

A tady stovka....

Po parku je několik romantických staveb, včetně barokní oranžerie. Má smutnou novodobou historii. Nejdřív v něm byl předlouhá leta sklad OPBH. Po revoluci si jej zrekonstruoval jeden pražský výtvarník na bydlení i jako ateliér. Dlouho si ale radost z něj neužil, protože mu několik desítek metrů od něj zavraždili jeho dceru, která se vracela večer domů z diskotéky... o této události jsem dlouho nevěděla až jednou při sledování pořadu o nevyřešených vraždách jsem zjistila že se jedná o tuto stavbu. Dnes je opět prázdná....

Z dalších staveb je to Chrám noci, který se také ač zvenku opraven opět pomalu a jistě rozpadá a kam jsem nikdy neopomenula zaběhnout podívat se na hvězdnou oblohu, jejíž podobu měla kopule střechy, nebo altán kde je dnes malá galerie... Na všechny další fotografie se můžete podívat zde.

No a ještě jedna stavba z mého dětství spjatá z filmovým průmyslem. Základní škola kam jsem chodila od první do páté třídy. Zahrála si v seriálu Křeček v noční košili....

Zamyšlení nad soukromím....

Ještě dřív než začnu fotograficky mapovat minulý a předminulý týden chtěla bych se na něco zeptat vás čtenářek a čtenářů. Je to vlastně reakce na diskuzi která se tu rozběhla po mém odsouzení jednoho komentu a o překvapení z komenu druhého. Ne, nebojte, nebudu plakat nad tím, že se někomu nelíbí moje básnička, to opravdu ne ale jde mi spíše o ten druhý a hlavně pak o to "nařčení" z toho, že veřejně odhaluji soukromí své dcery a že na to ani jako její matka nemám právo, či že jsem zveřejnila fotky jiných dívek k čemuž jsem též neměla právo.....

Musím říct že když tak koukám i po jiných blozích je tam ze soukromí rodin ještě víc fotek i povídání o tom co děti zažívají a prožívají než u mne, takže PROČ to nařčení? Snažím se nepublikovat moc fotek mé rodiny, či o ní nějak psát, už z důvodů, že to tak moc nesouvisí s hlavní podstatou mého blogu, ale někdy se vyskytne situace že se s ní člověk sám jen těžko vyrovnává nebo se podaří fotka která je natolik zajímavá nebo veselá, že neodolám a uveřejním jí....

Ráda fotím pulsující život v městě, zvlášť proto, že žiju na malé ospalé vsi kde jen občas se vyskytne něco co stojí za zdokumentování (naposled ten vrtulník) a když jsem občas v Praze tak se přímo vyžívám a užívám si to. I s tím focením. A kde je život jsou lidé, a kde jsou lidé nedá se nefotit tak aby tam nebyli. A kde je lidí mraky znamená to že jich také bude hodně na mých ale potažmo i na vašich fotkách to pro ty kdo fotí běžný každodenní život. Jsou ale i okamžiky, kdy to udělám opravdu vědomě, protože mne prostě něco na tom člověku zaujme. V dnešní době kamerových systémů, kterými jsou prošpikované všechny náměstí, budovy, obchody, zdravotní střediska a já nevím co ještě stejně ztrácíme svoje inkognito. Jsme pod drobnohledem a nikdo se proti tomu neohrazuje. Co je proti tomu jedna fotka?

Zamysleli jste se někdy nad tím kde všude po světě vlastně je vaše fotka u někoho v albu? Vždyť když jste na dovolené také je tam spousty jiných kteří si fotí a tak se tam holt občas také připletete. A zajímalo by mne jestli se také vyskytne někdo kdo řekne že ten dotyčný neměl právo na to vás vyfotit. Mě osobně nevadí že si mne budou prohlížet v Americe, Japonsku, Indii....jen je mi líto že jim spíš tu fotku svou osobou kazím. Ale zase se dostanu do takových částí zeměkoule kam bych se naživo nikdy nedostala.

Takže se ptám, co vy na to, co je podle vás nepřípustné šťourání do intimního života vašich blízkých, máte dojem že něco takového svými fotkami a povídáním o nich děláte?

A když uveřejníte i fotky cizích lidí, máte také dojem že děláte něco nedovoleného či nepatřičného? Moc ráda si vaše názory přečtu.....