20 srpna 2012

Zamyšlení nad soukromím....

Ještě dřív než začnu fotograficky mapovat minulý a předminulý týden chtěla bych se na něco zeptat vás čtenářek a čtenářů. Je to vlastně reakce na diskuzi která se tu rozběhla po mém odsouzení jednoho komentu a o překvapení z komenu druhého. Ne, nebojte, nebudu plakat nad tím, že se někomu nelíbí moje básnička, to opravdu ne ale jde mi spíše o ten druhý a hlavně pak o to "nařčení" z toho, že veřejně odhaluji soukromí své dcery a že na to ani jako její matka nemám právo, či že jsem zveřejnila fotky jiných dívek k čemuž jsem též neměla právo.....

Musím říct že když tak koukám i po jiných blozích je tam ze soukromí rodin ještě víc fotek i povídání o tom co děti zažívají a prožívají než u mne, takže PROČ to nařčení? Snažím se nepublikovat moc fotek mé rodiny, či o ní nějak psát, už z důvodů, že to tak moc nesouvisí s hlavní podstatou mého blogu, ale někdy se vyskytne situace že se s ní člověk sám jen těžko vyrovnává nebo se podaří fotka která je natolik zajímavá nebo veselá, že neodolám a uveřejním jí....

Ráda fotím pulsující život v městě, zvlášť proto, že žiju na malé ospalé vsi kde jen občas se vyskytne něco co stojí za zdokumentování (naposled ten vrtulník) a když jsem občas v Praze tak se přímo vyžívám a užívám si to. I s tím focením. A kde je život jsou lidé, a kde jsou lidé nedá se nefotit tak aby tam nebyli. A kde je lidí mraky znamená to že jich také bude hodně na mých ale potažmo i na vašich fotkách to pro ty kdo fotí běžný každodenní život. Jsou ale i okamžiky, kdy to udělám opravdu vědomě, protože mne prostě něco na tom člověku zaujme. V dnešní době kamerových systémů, kterými jsou prošpikované všechny náměstí, budovy, obchody, zdravotní střediska a já nevím co ještě stejně ztrácíme svoje inkognito. Jsme pod drobnohledem a nikdo se proti tomu neohrazuje. Co je proti tomu jedna fotka?

Zamysleli jste se někdy nad tím kde všude po světě vlastně je vaše fotka u někoho v albu? Vždyť když jste na dovolené také je tam spousty jiných kteří si fotí a tak se tam holt občas také připletete. A zajímalo by mne jestli se také vyskytne někdo kdo řekne že ten dotyčný neměl právo na to vás vyfotit. Mě osobně nevadí že si mne budou prohlížet v Americe, Japonsku, Indii....jen je mi líto že jim spíš tu fotku svou osobou kazím. Ale zase se dostanu do takových částí zeměkoule kam bych se naživo nikdy nedostala.

Takže se ptám, co vy na to, co je podle vás nepřípustné šťourání do intimního života vašich blízkých, máte dojem že něco takového svými fotkami a povídáním o nich děláte?
A když uveřejníte i fotky cizích lidí, máte také dojem že děláte něco nedovoleného či nepatřičného? Moc ráda si vaše názory přečtu.....

31 komentářů:

  1. Já sice blog nemám,ale kdyz dávám fotky na fb taky si ríkám jestli se na ne dívají jen ti,kterí mají a nedávám tam fotky,lteré by se daly nejak zneuzít!Hlavne detí.(Myslím malé,ne moje dospelé.)Co se týce detí,at dospelých nebo malých nepsala bych o nich nic.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že ty nedáváš fotky ze soukromí, ani nezveřejňuješ soukromé informace. Myslím, že Moničin názor byl trochu přehnaný. Jistě, má na svůj názor právo, ale něco jiného je, kdybys vykládala pikantnosti z intimního života nejen dcery, ale kohokoliv - a to ty neděláš. Že se tvá dcera trápí z nešťastné lásky, to je snad normální věc, která postihne a postilha každého - není to nic, co by ohrozilo její soukromý život.

    OdpovědětVymazat
  3. K těm kamerám - to jsem trochu zobecnila. Ale vím, že už některé podniky montují kamery i do šaten a to je u mě opravdu šmíráctví.

    OdpovědětVymazat
  4. Musím přiznat, že můj blog byl původně zamýšlen jako prezentace mých cestovních cílů.

    OdpovědětVymazat
  5. [1]: Víš já zase chápu babičky a maminky, že se chtějí pochlubit vnoučaty a dětmi, spíš bych to nedělala na fb. Blog mi připadá víc "inteligentní"? Nevím asi to není ten správný výraz a dojem asi taky ne, ale tady spíš věřím že jsou kolem lidé kteří jsou normální. A tu a tam poznámka o tom jak se jim daří, zvlášť když jsou součásí našich životů prostě k tomu patří. Díky za názor.

    OdpovědětVymazat
  6. [2]: Stále se rozmýšlím, jestli dát ještě do galerie fotku kde jsme s dcerou spolu, asi možná ano, už jsem dávala i z vánoc, jen to byla tenkrát v lepší pohodě. Ráda bych se pochlubila, protože jsme nafotily hezké fotky, ale vím že souhlas by nedala a tak načerno nic dávat nebudu. pokud je ona zveřejní na fb tak pak ano, dám je do galerie ale dřív ne. Pokaždé když si někde zkouším v obchodě prádlo mám nemilý pocit, že by mne někdo mohl sledovat. Ale zase co si na tlustý padesátce kdo najde, že . Spíš by z toho mohl mít újmu . No kdyby žil Orwell byl by spokojen že jeho vize Velkého bratra se plní....

    OdpovědětVymazat
  7. [4]: Nevím jaký by měla Monika názor na přímé maminkovské blogy, docela by mne to zajímalo. Já svou fotku šoupla na profil až někdy po roce a něco blogování a na stránku ještě později. připadlo mi že když už ke mě začalo chodit stálé osazenstvo, bylo by slušné aby věděli s kým mají tu čest...(a taky komu se případně při náhodném setkání vyhnout )Ale myslím že i pro tebe platí to co jsem psala Aleně, že máš krásné vnučky a ráda s nimi pochlubíš. Pokud je budu mít někdy já, nebude to už asi nikdo ze psů, jejichž úspěchy se chlubím, ale právě ta vnoučata...Díky Vendy i tobě za názor.

    OdpovědětVymazat
  8. Udělat fotku ve městě bez lidí ani nejde. I kdybychom čekali na to, až ti, kteří cloní, odejdou ze záběru, hned se objeví někdo další.

    OdpovědětVymazat
  9. Já nikoho nesoudím, každý to cítíme jinak. Já chráním soukromí mých blízkých a lidi nefotím, protože by mi taky nebylo milé, kdyby mě venku někdo fotil bez mého vědomí. Když už musím fotit lidi, tak publikuji pouze fotografie, kde mají nečitelné obličeje, protože nechci riskovat, že mě někdo nařkne z porušení práva na ochranu soukromí. A to by se klidně mohlo stát, kdyby se někdo našel vyvěšený u mě na blogu a nelíbilo by se mu to.

    OdpovědětVymazat
  10. Mě by ještě zajímalo, když jsou v časopisech fotky z nějakého místa, města, události, třeba fotky z koncertu, kde jsou desítky, ne-li stovky lidí a ty obličeje jsou rozpoznatelné, jestli se fotografové obtěžují všech těch lidí zeptat, jestli je smí zveřejnit v časopise. A časopis si s tím taky nedělá moc velkou hlavu. Myslím, že některé blogerky dělají z komára velblouda, nic ve zlém, ale zveřejnění fotek lidí nebo rodinných fotografií by nemuselo pohoršovat ani ty lidi, ani čtenáře- pokud se nejedná o fotografie choulostivé, intimnější, ale to je jiná kategorie.

    OdpovědětVymazat
  11. Já mám v této oblasti asi taky problém v tom, že možná zveřejňuju moc....jsem "stará důvěřivá trochu naivní škola..."

    OdpovědětVymazat
  12. [9]: Máš pravdu v tom, že s přírodou se dá vyjít nejlíp. Je to skvělá modelka. neodmlouvá, nemá žádné nepříjemné manýry a neprotestuje...ale mne zajímá i život kolem, ten cvrkot který je třeba na trzích, nebo ve městě vůbec. A to se bez lidí nedá, ti dělají ten život, oni dělají města městy, nejen nádherná architektura nebo zahrady. Mě nevadí že se objevím někomu někde na fotce, jak jsem říkala, spíš ho polituju že jsem mu jí svou přítomností pokazila. To samé když fotím na výstavách, to nejde nevyfotit ty lidi kolem kruhů kteří se přijdou na nás cvoky kteří tam pochodují se psy podívat, i když samozřejmě se spíš taky snažím fotit hlavně ty psy....P.S. Nedovedu si představit že by všichni ti kteří si odnesli prestižní ceny za fotografie a hlavně ty dokumentární se nejdřív zeptali :Můžu si vás vyfotit? Třeba ve válečných konfliktech? Sama určitě víš, jaká je síla okamžiku když se ti podaří něco vyfotit, něco u čeho si sama řekneš WOW, tak to se mi fakt povedlo....A to se dá jak s přírodou, ale tak i mezi lidmi....I tobě děkuji za názor . Mám hranice, které nepřekročím, neuměla bych fotit něčí utrpení, nicméně radost a štěstí ano...

    OdpovědětVymazat
  13. Dík, mě samotnou by to zajímalo,není to aktivní, ale dá se to okopírovat do vyhledavače....

    OdpovědětVymazat
  14. [14]: Tak jsem se na ten autorský zákon podívala a jsou tam užitečné informace.

    OdpovědětVymazat
  15. [16]: Asi tak, a jak psal Malkiel, probůh lidi, neblbněte.....jde se snad domluvit...

    OdpovědětVymazat
  16. Mně to hodně často na blogu v komentářích  vyčítají, hlavně jedna Kate, kamarádka Klárky, která si na mne z osobních důvodů zasedla, ale kašlu na ně.

    OdpovědětVymazat
  17. To je dost vážné téma , ale já taky dávám na blog fotky svých dětí , velkých i malých , samozřejmě , že pouze oblečené a ne v situacích , které se dají zneužít a nikomu to nevadí . Když máme fotku na občance , kterou taky dáváme kdekomu do ruky , na jiných dokladech , na koupališti chodíme pouze v plavkách ( taky veřejně ) , malé děti běhají po plážích nahé ( taky je vidí spousta lidí ). Pokud si novináři někoho vyfotí ( v místních plátcích se to stává dost často ) při nejrůznějších příležitostech , spíš se s tím lidi chlubí ( hele jsem v novinách , heč ). Myslím , že to je věc názoru , pokud to někdo nechce , tak ať se nefotí a ostatním to je jedno .

    OdpovědětVymazat
  18. [16]: ale mně je přece úplně jedno, co si kdo dává na blog a co kdo fotí a ten zákon jsem nevymyslela já, ten prostě existuje. A ten odkaz jsem sem dala jen proto, že jsem viděla, že se to tady řeší. Jen jsem chtěla pomoc odkazem na platný zákon. A jestli je dobrý, nebo špatný - to neřeším, protože dokud platí, musím ho stejně dodržovat. Přesně tak, jako spoustu jiných, podle mě nesmyslných (ale platných) zákonů

    OdpovědětVymazat
  19. Já se osobně dívám na ty zákony o ochraně osobnosti, duševného vlastnictví a bůhvíčeho ještě, koukám jako na debilní.

    OdpovědětVymazat
  20. [20]: Zajímalo by mne kolik lidí ten zákon zná a drží se ho. Některé jsou opravdu dost diskutabilní a navíc pokud by ses jimi měla řídit, tak vlastně nemůžeš pomalu ani existovat....anebo žít někde na opuštěném ostrově. A za tvou snahu uvést věci na pravou míru ti děkuji a také ti přeji spoustu skvělých fotek na které se už teď těším.

    OdpovědětVymazat
  21. [21]: Tak to je přesně zákon o všem a o ničem, tedy vlk se nažral a koza zůstala celá. Ale v praxi by se dal dodržet opravdu jen na opuštěném ostrově....

    OdpovědětVymazat
  22. No já si myslím, že vyfotit někoho na ulici není nic hrozného, pokud se mu tím nebudu chtít vysmívat.

    OdpovědětVymazat
  23. [24]: Á, nová návštěvnice, vítám tě...Pokud vím, tak za celé dva roky jsem na blogu psala o rodině asi čtyřikrát v nějakém samostatném článku, možná ještě míňkrát. Pokud to jde nezmiňuji se. Ale jelikož se to dá těžko, tu a tam se neubráním zmínce. Ale cíleně to nedělám. O sobě dokážu říct otevřeně víc, jsem už taková povaha.Taky to asi není úplně to pravé ořechové, ale to už je můj problém.

    OdpovědětVymazat
  24. [25]: To já nevím, jak moc píšeš o své rodině, prohlédla jsem si Tvůj blog jen zběžně.. Jen několik posledních článků.. A zaujalo mne toto téma. Bylo to z mé strany spíše jen takové obecné zamyšlení, i já sama jsem si tím ujasnila své postoje k blogu. Hlavně ke svému.

    OdpovědětVymazat
  25. [26]: Tak alespoň k něčemu to bylo dobré, ta debata....a jsem ráda že to někoho přivedlo k zamyšlení a zaujalo to.

    OdpovědětVymazat
  26. Komentáře pod tvojí básničkou jsem četla, i jsem ti tam nechala svůj názor. Znovu opakuji - hoď to za hlavu, ta dáma krapánek přestřelila

    OdpovědětVymazat
  27. Opět jsem si odklepla koment předčasně. To je můj mor

    OdpovědětVymazat
  28. [28]:Každý jsme jiný, někdo exhibicionista, někdo uzavřený introvert který o sobě prozradí jen nerad a málo. Tohle je můj blog o mých radostech a strastech, a omém koukání kolem, takže i když rodina ke mně neodmyslitelně patří, nerozebírám moc často jejich věci. Jen když to nějak souvisí i s mým problémem, nebo někdy se to prostě bez nějaké fotky neobejde, ale i když oni vědí že jsem takovej blázen do blogu, nějak je to nebere a já zase na oplátku nepíšu o nich. A dík za pochvalu

    OdpovědětVymazat
  29. Snažím se co to jde, abych na fotkách neměla žádné lidi nebo co nejmíň, ale u mě je to z trochu jiného důvodu.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....