.... potřetí a naposledy. Skvěle jste hádaly i tentokrát,
opravdu šlo o Lázně Mšené, a moc vám děkuji za komenty. Navíc kdo zabloudil o den dřív k Padesátce, ten věděl hned. Po šestnácti letech se hodně věcí mění, jiné jsou tak nějak neměnné. Tady se něco změnilo na první pohled, a něco nezměnilo. Tedy asi jak v čem. Už jsem psala, že před tím pavillonem kde jsem já bydlela zmizelo spousty vzrostlých stromů, stejně tak zmizely vzrostlé lípy ze vstupní aleje a jsou nahrazené novými mladými stromy, ale co naplat, ty než vyrostou do té majestátnosti původních stromů, tak to uplyne hodně vody. Dvorana má nově opravenou fasádu stejně tak je nově zprovozněná lázeňská kaplička. Vznikla tu i nová venkovní sportoviště, posilovna a venkovní bar s odpočinkovou zónou. Ovšem nejvíc je vidět úbytek lázeňských hostů. Ono o víkendech nebo svátcích spoustu pacientů odjíždělo tak nějak načerno domů, protože procedur bylo minimálně, ale kompenzovalo se to tím, že sem přijela spousta lidí na prodloužený víkendový pobyt, a pak, hlavně ty výpravy japonských studentů architektury, které byly opravdu velmi početné. A tak lázně byly stále plné, žily a dýchaly. Teď po změně pravidel, navíc i s různými covidovými zákazy a příkazy lázně zely prázdnotou. To co se dřív dalo počítat ve stovkách, se dalo pomalu spočítat na prstech dvou rukou. A můžu vám říct že to nebyl radostný pohled ....
