Větší úspěch co se týče kvetení jsem
zaznamenala u různých bylin a květinek v přírodě. Hlavně jsem už konečně vychmátla kvést Kopytník evropský, ten jsem tady nostalgicky objevovala po lesích a připomělo mi to dětství na chalupě, kde ho byly plné stráně v lesních údolích.Ten a Podbílek šupinatý. Tyhle dvě byliny jsem tady hledala a nakonec našla....za to Sasanek pryskyřníkových jsem letos objevila míň než vloni.
Ono najít tyhle kvítky dá docela práci. Jsou schované pod lístky které připomínají tvarem koňské kopyto a daly jméno celé rostlině. Když k nim přivoníte ucítite silnou pepřovou vůni....nebo smrad?
Nebyly úplně ještě rozkvetlé a vybarvené. Když jsou plně rozkvetlé i z vrchu jsou okvětní lístky tmavě fialové stejně jak vnitřek.
Sedmikrásek bylo všude dost, ale na jedné loučce bylo skoro bílo
Kdysi jsem si z chaty navozila různé barevné mutace fialek. Jenže všechny je nakonec přerostly a vystrnadily ty klasické tmavě fialové. Vloni mi rozkvetly spáry v terase fialkami světlounce fialovými a letos mou pozornost upoutal trs bílých květů. Když jsem přišla blíž zjistila jsem že na místě kde ještě vloni nic nebylo, letos rostou ty bílé! Přivezené před nějakými osmi lety a sedm let pohřešované! A mají tu zvláštnost že jak chybí barva tak absentuje i vůně....
Plicníků jsem potkávala dost a dost. Takže o to že by tahle nádherná modř z místní přírody zmizela strach nemám
Jedna bílá krasavice. Pořád jsem si říkala že si vyfotím až za chvíli, až budu támhle anebo tuhle. A nakonec jsem to málem prošvihla, protože jsem se potkala se známými a šla s nimi na chvíli posedět na pivko. A při cestě zpět se mi už nechtělo všelijak vykrucovat a hledat ten nejhezčí záběr....
