31 ledna 2012

To zas bude něco.....

V sobotu a v neděli mám o zábavu postaráno. Začíná nám už čtvrtá výstavní sezóna. A mrzne. Hodně. A nejhůř má mrznout v pátek, v sobotu a v neděli. Takže místo klidného vypravení se budu nervovat jestli vůbec nastartujeme auto. Jestli včas dojedem, a v nemalé míře i obavy jak bude v halách. Ani nevím jestli jsou nebo nejsou vytápěné, ale spíš ne. To znamená řádně se navléci a doufat, že nebudeme mít kruh u některých z mnoha východů. Navíc i tím pádem padá taktika velkého výstřihu, neboť posuzující rozhodčí jsou muži. Je to sice výstava psů, tudíž jsou posuzováni hlavně psi, ale co kdyby....každá věc která odpoutá pozornost rozhodčích od nedostatků je dobrá. Nejlíp se budou mít právě rozhodčí, budou si připadat jako doma jsou totiž ze Švědska a Finska. Za to konkurenčnímu šampionovi ze slunné Itálie zřejmě trochu zamrzne úsměv a ťapky.
Opravdu to bude něco, protože se bude vystavovat výkvět českých dospělých dandíků a velmi kvalitních dandičích štěníků. Takže kdo je z vás je z okolí Brna a nemá o víkendu zrovna žádný program, tak jste zváni do Brna na výstaviště kde bude probíhat po celý víkend DUO CACIB Mezinárodní výstava psů. Má to výhodu v tom, že zde můžete vidět v jeden den všechny FCI skupiny, tedy všechny rasy psů, které jsou uznány Mezinárodní kynologickou federací plus plemena neuznaná a naše národní česká plemena....

30 ledna 2012

Dneska s minimem slov....

Zároveň s upozorněním na nové TT na FB mi na zeď došly shodou okolností tyto tři fotografie. A tak mne napadlo, že k onomu tématu se snad nic víc nehodí. Samo téma je hodně silné ale myslím že tyto fotografie ho jen podtrhují. Čiré zoufalství z toho jak se dokážeme chovat k těm nejvíc bezbranným, zoufalství nad tím kam jako lidé směřujeme a co nás vlastně vede k tomu chovat se tak jak se začínáme chovat. Vím že ty dvě fotografie jsou hodně kruté ta třetí je jen trošku zmírňuje.....




Víc pro dnešek k tomuto tématu nemám.....

Velké hlasy....R.A.Dvorský versus Ondřej Havelka

Již mnohokrát jsem se tu vyznala ze své lásky ke swingu, hot dance a ke světu dvacátých a třicátých let vůbec. O době kdy ženy byly dámy v elegantních kostýmech a večerních róbách, muži byli GALANTNÍ, všímaví a uměli tak krásně lichotit. A kdy zněly nezapomenutelné a nesmrtelné melodie. Době kdy se z Velké Prahy jezdilo na letní byt do Černošic, Dobřichovic, Jevan. Kdy i dobře pracující člověk byl i také za svou práci natolik finančně odměněn, že si mohl koupit činžáček, nebo vilku za Prahou. Ale i době kdy byl značný rozdíl mezi chudými a bohatými. Ovšem byla to i doba žebračenek, dělnických kolonek a bouří. A již se nad Evropou začínala stahovat mračna v podobě blížíce se krize na Wall Street, ale i první náznaky příštího válečného konfliktu. A z pražských kaváren se nesl hlas mého dnešního oblíbence....




Skvělým následovníkem co se týče zpěvu jeho písní ale i jeho šarmu je bezesporu i pan Ondřej Havelka se svým orchestrem Melody Makers (reminiscence na R.A.Dvorského Melody Boys). A tak můžete porovnat jak písně R.A.Dvorského v jeho provedení vypadají a zní....


A pokud by dámy zajímal ten můj kamarád, je to ten prostřední s trumpetistů, tady tedy ještě v mladším vydání....já mu přezdívám Hugo, protože mi připomíná herce Huga Haase když byl mladý.




Stejně jak v případě písniček a skladeb Carlose Santany i ke swingu mě přivedlo to,že jsem se zamilovala. A i když se mi pak moje láska někam ztratila, láska ke swingu zůstala a dál se prohlubovala. A zůstala dodnes. A když jsem v době kdy jsme ještě bydleli v Praze zjistila, že můj dobrý kamarád ze sídliště hraje s Ondřejem Havelkou v OPSO a později i v Melody Makers tak se mnou zůstává napořád. Ostatně v květnu zase budem mít tu možnost se tady, tentokrát už ve Třebové znovu potkat. Jak s hudbou tak i spolu.....
Ovšem málokdo ví, že i na Slovensku je obdobné hudební těleso které založil trumpetista který se zabývá jak swingem, tak jazzem ale i klasickou hudbou Juraj Bartoš který navíc bývá i častým hrajícím hostem Ondřeje Havelky. Takže tady je malé srovnání....


29 ledna 2012

Momentky ze zimy....

Dneska jen malé detailíky z procházky..... nějak mi z té přemíry čerstvého vzduchu otupěl mozek a nenapadá mě kloudný komentářZamračený









Možná to znáte sami, někdy prostě oko nevidí moc věcí které by stály za zvěčnění, jindy to jde samo od sebe. Já dneska neměla ten správný den. Asi proto že jsem nešla sama ale šli se mnou i děti, takže nebylo tolik času na to se dívat kolem a ani klid na soustředění....

28 ledna 2012

Nelétající oškubaná slepice.....

O kom je řeč? No samozřejmě o našem kakaduovi Ferdáskovi. Nevím proč, po třičtvrtě roce v novém bydlišti u nás se začal, jak jinak, oškubávat. Škube se i žakouš, ale ten se obere jen na břiše a alespoň si cudně ponechá na sobě jemné prachové peří. Ne tak Ferdas, ten bere všechno a z gruntu. Pochopila bych, kdyby to začal dělat okamžitě po změně prostředí, ale on ne, on až teď v posledních měsících. Zabrousila jsem okamžitě na různá fóra abych zjistila co s tím. Byla doporučována změna potravy a její skladba, tudíž jsem okamžitě z jídelníčku odebrala černou slunečnici. Malý úspěch se na chvíli dostavil, ale pak se najednou oškubal o něco víc. Byly doporučeny čerstvé větve na okus nelenila jsem tedy a šla na zahradu vybrat ty nejchutněji vypadající větve a navalila jsem mu je do klece ve velkém aby si mohl vybírat a tím se také bavit. Bez úspěchu. Takže teď je z něj nelétavá oškubaná slepice, která včera, nevědoma si svého handicapu pod sebou obrazně řečeno podřezala větev. Byl totiž venku z klece a jak si tam tak v rytmu rockové písničky pohopsával, v euforii si vyhákl zabezpečovací háček, který zajišťoval dvířka klece ve vodorovné poloze, ta se samozřejmě sklopila a milý papoušek zhučel z klece dolů. A pěkně šusem a na hlavičku. Ani nepípnul, jen po něm na zemi zbyl kruh bílého pudru, který tito papoušci produkují a pudrují si s ním jak nějaká rokoková hrabátka peří aby bylo sněhově bílé.
Nejdřív jsme se lekli, jestli se mu něco nestalo, ale jak jsme viděli že se vesele hrabe na nohy bylo jasné že ten pád ho sice na chvíli vyvedl z míry. leč nic hrozného se mu nestalo. Vzali jsme ho tudíž do našeho kolektivu na sedačce a on tam pochodoval od jednoho k druhému aby nakonec zakotvil u mne na rameni a po zbytek večera mi mlaskal do ucha.....
Ale nejvíc ho vyvedlo z míry, když jsem si nandala na hlavu kapuci od mikiny, to se pak značně rozčilen jal za ní tahat, všelijak mi po ní hopsat až se mu podařilo mě jí z hlavy stáhnout. Měla jsem dojem že mi za krkem skáče malý rozhořčený trpajzlíkSmějící se.




Jak je vidět, tak mu začíná už nějaké peří růst, a tak to vypadá, že přijde ke slovu další recept. Límec na krk, aby se nemohl ohnout a peří si škubat. Možná to zní jako nějaké mučení, leč je to metoda doporučovaná i veterináři, protože někteří papoušci jsou schopní si až vytrhat svaly či se jinak sebepoškozovat. Tak doufám, že ten náš je o něco rozumnější.

Co prozradí pantofle?....

Už jste si někdy všimli co všechno dokáží vyjádřit zvuky vydávané pantoflemi které má na nohou někdo z rodiny? Já ano a podle toho vím, dávno dopředu, v jaké je třeba náladě moje dcera. Má zvláštní vlastnost, dupe jak slon. Nikdy nejsem schopná pochopit jak někdo tak křehké postavy dokáže tak neuvěřitelně dupat. Když se ozývá krok energičtější, méně šoupavý, vím že bude doma pohodička a dcera je naladěna pozitivně. Je po noční vyspaná do růžova a bude tedy se schopna tvářit na maminku mile. Pokud jí ovšem další události dne tu náladu nezkazí. Jak je krok mírně šoupavý, znamená to, že je unavená, na noční to zrovna nebylo ono ale během dne se dá do kupy a bude v mezích možností příjemná. Ovšem jakmile slyším dlouhé šoupavé kroky vím že je zle, něco nevyšlo podle jejích představ, na noční to stálo za vyližprd, lisy se zastavovaly a vyplivovaly zmetky, za což jim budou odebrány peníze. A je jasné že to bude hodně náročný den. Jakmile já řeknu že toto je bílá koule okamžitě je mi oponováno že to je čtverec a černej. Nebo mi je okamžitě s dokonale otráveným obličejem řečeno že na chodbě je zase bordel u kočičího venčidla a že by se s tím něco mělo udělat. V překladu to znamená že kočky vyhrabaly něco málo kočkolitu mimo záchůdek a psi jak je jejich přirozeností jim to přeznačkovali. A že já tedy se mám okamžitě sebrat a jít to uklidit. Většinou se v tomto případě věnuji dál svým věcem, komunikaci omezím na nejnutnější minimum a poslouchám kdy se během dne změní krok plouhavý v ten energický sloní dupot a bude zse možné vést s dcerou normální dialog.
Prostě naše milé dětičky nám neustále chystají všeliké radosti i starosti.....

Moje krásná leč někdy značně nesnesitelná dcera....

Cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmylsy.....

Sociální sítě....fenomén doby v rámci globalizace světa....možnost s pohodlí obývacího pokoje či pracovny komunikovat s virtuálními přáteli po celém světě...něco o čem se nezdálo ani Julesovi Vernovi jako snílkovi a fantastovi par excelance...
Nebo černé díry které nás pohlcují do svého nitra a stávají se drogou, nenápadnou, pomalu ale jistě působící na naší mysl a názory. Místo kde ze sebe můžem beztrestně vyzvracet své nejtemnější pudy ve skupinách stejně smýšlejících lidí? Jsou nebezpečné? Jsou dobré? je to fatální omyl nebo geniální nápad?
Vznikly aby pomohly sblížit lidi na celém světě, studenti si je vymysleli aby mohli dál zůstat ve styku s přáteli kteří se rozlétli po různých univerzitách, zaměstnáních i státech. Ale platí o nich i to že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. V tomto případě do pekel závislosti, deformace osobnosti a názorů. Protože i zde platí co je psáno je dáno...a dál se nepátrá zda je to pravda či něčí výmysl. Ne síti si můžete žít svůj jiný virtuální život, ale také se vám díky ní může ten váš vlastní naprosto zhroutit. A někdy stačí jen málo, jedna fotka, přepis jednoho hovoru, jedno video.
Samozřejmě jsem také člověkem který se zachytil v síti sítí. Tedy spíš jen jedné, ale i tak se někdy nestačím divit kolik času jsem schopná prosedět u monitoru. A to přiznávám pouze chatuji s přáteli a vyhýbám se hraní her. Na to mi stačí ty které mám stažené normálně. Ale i tak v dobré společnosti kamarádů pejskařů čas hrozně rychle letí a najednou zjišťuji co všechno jsem ještě neudělala a co na mne čeká....
Někdo sítě zatracuje, že na nich není nic užitečného, někdo naopak na ně nedá dopustit. Já sama jsem na ní nalezla spojení na spoustu spolužáků, na stávající ale i nové kamarády pejskaře, mám díky ní možnost i pomoci tam kde je to třeba. Sledovat co je nového u toho kterého dandíkáře, mít možnost se radovat s výher druhých, nebo alespoň útěšlivým slovem trochu osladit prohry jiných. Ale i prohlédnout si fotky z míst, kam bych se ani třeba jinak nepodívala. Na druhé straně jsem ale také byla překvapená a i zaskočená kolik je v některých lidech nenávisti a zloby kterou si zde vylívají....
Je to nejrychlejší cesta jak se podělit s ostatními o svou velkou radost ale i o svůj žal. Je až s podivem, jak zde jinak uzavření lidé kteří si jinak striktně hlídají své soukromí dokáží rozkrýt svůj život.
Já za sebe jsem ráda, že něco takového existuje a že mám tu možnost síť používat. A závislost na ní? Tak trošičku by i byla, ale záleží čistě jen an každém z nás nakolik je ochoten síť vpustit do svého reálného života.
A teď mne omluvte, musím se podívat k sobě na zeď. Něco mi tam doraziloUsmívající se.....

25 ledna 2012

Luxusní den....v království berly Mrazilky

Do míst kam jsem vyrazila na procházku mne kdysi zavedla jedna kamarádka na hříbky. Mezi nízkými smrčky jich tam rostlo vždy požehnaně. Pak se odstěhovala jinam a já tam snad ještě jednou či dvakrát v létě zašla. Po čase jsme propadli kolům a jezdili jiným směrem, pro pěší procházky jsme taky volili jiné trasy a na tuhle jsme úplně zapoměli. V poslední době jsem si vždycky říkala když jsem došla na křižovatku téhle cesty že se tam zase budu muset někdy vypravit. A ten dnešní krásný den rozhodl a tak jsme se s Bobešem dostali do království berly Mrazilky....












A najednou zase místo absolutně beze sněhu.....


Tahle fotka vznikla nedopatřením, uklouzla mi noha a já se pěkně zvysoka posadila do sněhu a při tom zřejmě zmáčkla spoušť.....



Kdyby na ní nebylo tolik sněhu zvala by k posezení.....

Luxusní den.... s Bobešem

Odpoledne jsem samozřejmě nemohla nevzít někoho z pesanů na procházku a volba padla na Bobeše, protože na něj mám alespoň částečnej drezík, přeci jen u země je o dost chladněji než v našich lidských výškách. Na celém kabátku se pracuje, ale dneska mi to prostě nedalo sedět u stroje a šít když zase po tolika dnech tak nádherně svítilo sluníčko. Vyrazili jsme na místa, na které jsme kdysi chodili sbírat mezi nízké smrčky hřiby a popravdě jsem na nich nebyla už dobrých patnáct let. Sníh byl zmrzlý a tak byl pro tentokrát Bobeš ušetřen těch děsných bakulí které ho vždy trápí....Za to se mu nelíbilo oblečení, vždycky se ho snaží zbavit různým válením a převalováním.

Zprvu vyrazil hrdě vpřed...














A pak se otočil zády všemu a šli jsme zase dom....


Ještě se ujistil jestli jdu taky....


Luxusní den....u vody

Tedy spíš u splavu a pěkně opatrně, nějak se nám tu začíná zvedat řeka, tak snad se teď díky těm ohlášeným mrazům zase trochu sníží.... Voda se ve splavu docela válela a převalovala a při delším koukání se jednomu docela začala motat hlava....


jak známo olše mají rády vodu a tady lemují břehy malé říčky protékající vesnicí. Zatímco v korunách byly ještě krásně bílé, dole už pomalu na slunci z malých šištiček odtálo. Jen zůstaly bílé šňůrky pavučin....









Bubliny zůstaly uvězněné pod malými ledovými pokličkami...


Pod kořeny keře vznikla malá zátoka i z jeskyňkami....





Zamrzlé korálky kapek...