Cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmylsy.....

Sociální sítě....fenomén doby v rámci globalizace světa....možnost s pohodlí obývacího pokoje či pracovny komunikovat s virtuálními přáteli po celém světě...něco o čem se nezdálo ani Julesovi Vernovi jako snílkovi a fantastovi par excelance...

Nebo černé díry které nás pohlcují do svého nitra a stávají se drogou, nenápadnou, pomalu ale jistě působící na naší mysl a názory. Místo kde ze sebe můžem beztrestně vyzvracet své nejtemnější pudy ve skupinách stejně smýšlejících lidí? Jsou nebezpečné? Jsou dobré? je to fatální omyl nebo geniální nápad?

Vznikly aby pomohly sblížit lidi na celém světě, studenti si je vymysleli aby mohli dál zůstat ve styku s přáteli kteří se rozlétli po různých univerzitách, zaměstnáních i státech. Ale platí o nich i to že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. V tomto případě do pekel závislosti, deformace osobnosti a názorů. Protože i zde platí co je psáno je dáno...a dál se nepátrá zda je to pravda či něčí výmysl. Ne síti si můžete žít svůj jiný virtuální život, ale také se vám díky ní může ten váš vlastní naprosto zhroutit. A někdy stačí jen málo, jedna fotka, přepis jednoho hovoru, jedno video.

Samozřejmě jsem také člověkem který se zachytil v síti sítí. Tedy spíš jen jedné, ale i tak se někdy nestačím divit kolik času jsem schopná prosedět u monitoru. A to přiznávám pouze chatuji s přáteli a vyhýbám se hraní her. Na to mi stačí ty které mám stažené normálně. Ale i tak v dobré společnosti kamarádů pejskařů čas hrozně rychle letí a najednou zjišťuji co všechno jsem ještě neudělala a co na mne čeká....

Někdo sítě zatracuje, že na nich není nic užitečného, někdo naopak na ně nedá dopustit. Já sama jsem na ní nalezla spojení na spoustu spolužáků, na stávající ale i nové kamarády pejskaře, mám díky ní možnost i pomoci tam kde je to třeba. Sledovat co je nového u toho kterého dandíkáře, mít možnost se radovat s výher druhých, nebo alespoň útěšlivým slovem trochu osladit prohry jiných. Ale i prohlédnout si fotky z míst, kam bych se ani třeba jinak nepodívala. Na druhé straně jsem ale také byla překvapená a i zaskočená kolik je v některých lidech nenávisti a zloby kterou si zde vylívají....

Je to nejrychlejší cesta jak se podělit s ostatními o svou velkou radost ale i o svůj žal. Je až s podivem, jak zde jinak uzavření lidé kteří si jinak striktně hlídají své soukromí dokáží rozkrýt svůj život.

Já za sebe jsem ráda, že něco takového existuje a že mám tu možnost síť používat. A závislost na ní? Tak trošičku by i byla, ale záleží čistě jen an každém z nás nakolik je ochoten síť vpustit do svého reálného života.

A teď mne omluvte, musím se podívat k sobě na zeď. Něco mi tam dorazilo.....