Ať .....

 

Letadla, letadla, letadla ....

 

.... a zase letadla. Tak ono na letišti těžko 

budete hledat třeba takový vlak, že? Ta vzlétala tam a přistávala tu, a byl tam provoz jak na magistrále u Národního muzea. Dost mne to překvapilo, netušila jsem že je tak velký zájem o vyhlídkové lety.

 Možná že mezi těmi všemi byly třeba i výukové lety, nevím, ale frčelo to opravdu jak na dálnici. Navíc bylo opravdu krásně takže se to asi tak nějak všechno sešlo dohromady. Je pravdou, že zážitek je to jak hrom, obzvlášť když si můžete zkusit zapilotovat, takže se třeba mnozí i vracejí aby si to zopakovali. Aspoň já k nim patřím a doufám, že se mi příští rok to repete podaří .....

Minulými příspěvky ....

 

.... jsme dorazili do měsíce září. A jelikož

moc času na nic nebylo protože jsem začala o něco víc chodit do práce tak ze začátku měsíce se rovnou přehoupneme do jeho svátečního konce. To mne čekalo pár dní na chatě, kam jsem hlavně vyrazila pro absolvování dárku který jsem si pořídila k svátku i k oslavě toho že jsem po skoro čtyřicet let ještě nezabila drahou polovici. O mých lítacích dárcích jsem psala v tomto článku, a dnes se tedy vracím ve třech povídáních na bývalé vojenské letiště Drásov, do krásného slunečného dne 28.9. a letiště, resp. jeho část vám dnes ukáži .....

Máme tu tradiční ....

 

.... jarní vánoce, tady v Opičích horách 

po pátečních víc jak třiceti centimetrech sněhu není k vidění ani vločka, protože po včerejším Štědrém dni, který byl opravdu štědrý ale na déšť, všechno do mrtě zmizelo a máme krásných skoro třináct stupňů. Nebýt toho hnusnýho vichru bylo by ještě tepleji. Takže si myslím, že návrat do začátku září kdy bylo skoro stejně (až na ten vítr) asi ničemu neublíží.

 To že se v Litomyšli vůbec nebojí i v těsné blízkosti památek vystavět ultramoderní knihovnu, přístavbu muzea nebo kostel je známo. A většinou vždy tato stavba dostane nějaké vysoké ocenění v různých soutěžích a prestižních kláních. Letos to je třeba nová lávka přes I/35. Ale i co se týče malých segmentů jako jsou různé lavičky, odpočívadla apod. jsou otevření všemu. A tak u rybníka který je kousek pod novou zástavbou kde má domeček i dcera vzniklo tohle parádní odpočívadlo. I když ještě bych ho vylepšila i stolkem. Já osobně bych ho na zahradě brala všema deseti! .....

 

Stejně jako Čerf i já vám nabízím letos dvoje přání.

Je jasné že prostě jednou vám musí popřát ten kvůli komu tenhle blog vzniknul, byť už ve svém následovníkovi, protože Svět podle Dandíka se bez dandíka neobejde. Druhé je z ranku starosklíčkových

trochu svérázných svou podobou. Ale jsou to dvě věci které miluju a které mne baví a o které se vždy s vámi ráda podělím ....

Stále doznívají dozvuky čtvrteční tragédie kterou u nás neznáme.

Něco jiného je číst o tom a vědět že to je sice neskutečná tragédie ale na opačném konci světa. Ovšem dívat se na záběry z místa které člověk zná velmi dobře, kudy mnohokrát šel, kde se těšil na koncert nebo kochal výhledem na Hradčany je úplně něco jiného. Zasahuje to do naší vlastní komfortní zóny kde neplatí To je daleko, to byl cizí maniak.... Ne, tohle zlo přišlo k nám, vztáhlo po nás ruku a byl to jeden z nás. Někdo koho potkáváme každý den a ani na vteřinu nezapochybujeme že to je slušný člověk. Jenže jací jsou takoví " slušní " lidé když se za nimi zavřou dveře? Co nastartuje jejich šílené a zvrácené myšlení a začnou se chovat jako monstra. Mnoho otázek, málo odpovědí, které se navíc budou těžko hledat.

Má takové zvrácené chování své kořeny v neutěšeném dětství? V šikaně ? Nevíme.... jen se můžeme dohadovat proč byla nenávist tak veliká že kvůli ní muselo zemřít tolik nevinných lidí včetně miminka které ještě nestihlo nikomu ublížit. 

Přes to všechno vám všem kdo jste pravidelní nebo příležitostní čtenáři, z Čech nebo ze zbytku světa, přeji klidné a láskyplné vánoce!

Když legenda přijede do gubernie ....

 

.... aneb Olympic 60. 

Začátkem září mi přistála na messengeru od syna zpráva. Ty jdeš s náma určitě do Lanškrouna na Olympic, co? No jasně!!! O tom přece žádná! A kam? Na náměstí. Pak mi to docvaklo, vždyť on je každoroční svátek dálkoplazů, čili Lanškrounská Kopa a při té příležitosti je vždy celý víkend na náměstí velice kvalitní doprovodný program. A v jeho rámci tu při pátečním slavnostním zahájení vystoupil Olympic při jedné ze zastávek svého turné k šedesátému výročí vzniku skupiny. 

Tak jsme v pátek osmého září dorazili do sousedního Lanškrouna a trochu nám vyrazilo dech množství lidí. Ono zdejší náměstí není zrovna velké a radnice kde byla stage je zhruba v jeho dvou třetinách, navíc je do kopce a všude kolem bylo hafo stánků které už tak malý prostor ještě zmenšovaly. Tudíž najít místo z kterého by bylo vidět přes lidi stojící před vámi na pódium bylo zhola nemožné. Nakonec jsme vzali zavděk bočním pohledem na velkoplošnou obrazovku na které jsme celý hodinový koncert odkoukali. Tudíž ani nečekejte ode mne nějaké kvalitní fotky, fotila jsem jen pár fotek a ještě mobilem, spíš jsem natáčela videa. 

Před Petrem Jandou, takovým trochu českým Davidem Gilmourem hluboce smekám, v osmdesáti je v kondici jak mnohý mladší ne a celou hodinu hráli a hráli jednu písničku za druhou. Pecku za peckou, od prvního alba Želva z roku 68 po Kaťata z roku 2020.

Ostatně album Želva nebylo jen jejich prvním albem, ale albem zlomovým vůbec, protože to de facto bylo první české bigbítové album. A želva je zvolená i jako takový maskot tohoto turné. 

Úžasné bylo, že celou tu hodinu s nimi zpívalo i celé náměstí, až z toho člověku šel mráz po zádech. A složení diváků? Od takových kteří je zažívali v začátcích jako puberťáci a měli sebou už svá pravnoučata, přes dnešní puberťáky, třicátníky a čtyřicátníky až k nám šedesátníkům.

I když dnes je opravdu Olympic tak jak vzniknul jen Petr Janda, po něm druhý služebně nejstarší Milan Broum přišel do skupiny až v roce 75, ostatní členové jako Mirek Berka, Petr Hejduk, Jan Antonín Pacák, Milan Peroutka, Miki Volek, Pavel Bobek, Pavel Chrastina a další jsou už v muzikantském nebi.

Málokdo asi ví, že v letech 63 - 64 s Olympicem zpívala i Yvonne Přenosilová. Jiří Korn v letech 71 - 73, Josef Laufer v letech 63 - 65. František Ringo Čech v letech 62 - 66, Ladislav Klein v letech 65 - 72 a  Pavel Sedláček v letech 62 - 65. A mnoho dalších i když už dnes méně známých hudebníků  touto kapelou prošlo. 

Nynější složení Olympicu je Petr Janda, Milan Broum, Martin Vajgl a Pavel Březina. 

Odcházeli jsme ve skvělé náladě a v hlavě nám doznívala Želva, Dynamit, Otázky, Jasná zpráva, Okno mé lásky, Osmý den, Dědečkův duch, Bon soir Mademoisell Paris nebo Pálím tvář....

Turné Olympic 60 začalo v Lucerně a skončilo tento týden v O2 aréně. Nicméně legendám sluší Lucerna a z ní také můžete na iVysílání ČT tento koncert zhlédnout. Vřele doporučuji, stojí to za to!

A máme tu již avizovanou ....

 

.... druhou část černobílých fotek vzniklých

během celého letošního roku. Tentokrát jde z valné části o fotky městské, několik je z přírody a něco z památek které jsem během roku navštívila .....

Než si dáme druhý .....

 

.... nášup černobílých fotek, dnes to bude 

ještě o kapkách, ale už trochu barevněji než v předchozím článku. Z valné části díky tomu že občas jsem vychytala sluníčko, ale i proto, že tentokrát jsem se nevěnovala jen travám, ale mým oblíbeným květům a kapkám na nich jak za deště tak za ranní rosy. Zároveň to bude co se týče focení letošních květů i poslední co se k nim váže. Ono v září už toho letos moc nekvetlo, protože mokré počasí většině trvalek moc nepřálo ....

Po letech ix počtů .....

 

.... vln, po letech strachu a černých zpráv,

solidarity a bílých křížků na ploše Staroměstského náměstí, po popírání ale i tak trochu statusu že kdo neměl covid jako by nebyl, 

kdy se nakonec zařadil tam kam patřil celou dobu, tedy do respiračních nemocí a veškerého vyhýbání se mu i když řádil velmi blízko nás,  tenhle hajzlík virus si konečně mohl odškrtnout že nás lapil . Popravdě si říkám, kolikrát už jsme ho za tu dobu asi měli aniž bychom o tom věděli, protože oba máme příznaky naprosto stejné jako při každé viróze. Nebýt náhody že šel manžel na prevenci a nezmínil se o náhlé noční zimnici a silnějším kašli, nikdy by mu doktorka neudělala test a nepřišla na to že má covid. Já už k ní ani nemusela, na což se manžel ptal neb podle ní ho mám stoprocentně. Nemýlila se, to se potvrdilo když jsem poprosila syna jestli by mi nedovezl test. A nakonec se ukázalo že už potřetí ho lapla i dcera, od které jsme ho zřejmě lapli i my při sobotní návštěvě.

Takže jsem spokojeně chodila do práce aniž bych něco věděla kromě toho že kašlu jak tuberák a nejsem určitě ve svý kůži. Tak uvidím kdy se do ní začnu vracet, de facto mám z práce podmínku že do pondělí prostě musím přijít i kdyby čert na koze rajtoval. A nikoho nezajímá jestli mi bude dobře nebo ne. Fakt super ohleduplnost... tak si říkám, jestli naší generací a možná ještě generací 50+ nezašla ohleduplnost na oubytě definitivně ....

Pouze a jen ....

 

.... černobílá. Částečně venku, i když můj

pohled z okna do té nebarevnosti přírody pod sněhovou peřinou zahrnuje i zelenou tújí na mé zahradě a jehličnanů na zahradách sousedních, ale i v dnešní náloži fotek. To že první z nich vznikly už před skoro devíti měsíci bude patrné hned z modelek které mi jako objekty k focení posloužily a které se na blogu představily i ve své barevné podobě. Jiné vznikaly během roku až do minulé neděle a to na několika místech republiky ale i mimo ní ....

Chmejření trávové, namoklé i .....

 

.... suché, za sluníčka ranního i při západu.  

Tak na to se mrkneme dnes. Modelku, resp. modela mi tentokrát jako už mockrát dělal dochan orientální. Na rozdíl od kolegy dochanu psárkovitého má trochu jiný tvar květu a je o něco choulostivější na přezimování. Zatím tedy se mu na jeho místě daří, tak se snad začne i trochu víc rozrůstat. U dcery to byl docela velký trs, ale v Litomyšli je taky o něco tepleji než tady u nás. Já doufám, že se už aklimatizoval a bude na tom lépe a lépe ....

Chmejření pozdně letní ....

 

..... a ze začátku podzimu. To je téma dvou

 následujících článečků. Ten dnešní je z minulé procházky kdy jsme s Bobulí šly přes louku a kolem pole dozrálých ostropestřců. Jak chodí ráda s rodiči na procházky, tak se mnou brblala a brblala, a že se radši půjde koupat o bazénu i když nesvítí sluníčko. To jí chvíli bylo horko, pak zas zima, potom jí kousala tráva do nohou, tu zase jí vadilo že lítají mouchy .... no mlela pořád. Ale v okamžiku když uviděla to pole odkvetlých bodláků, najednou ožila a bylo po mlení. 

Dokonce když mne viděla fotit, prohlásila, že se nediví a že kdyby si nezapomněla svůj foťák doma (no jo! už i ona má svůj foťák) tak by fotila taky .... 😉

Tak nám do .....

 

.... Čech dorazila v prosinci překvapivě

paní Zima. Dokonce u nás v Opičích horách napadl po dlouhých letech sníh v množství více než velkém a zatím si vesele padá dál. Ne tak veselá jsem z toho já, protože to znamená zase přetlačovanou se silničáři a obcí, kdy jedni uklidí sníh z chodníku a druzí ho zas na ten chodník nahodí a před výjezdy se kupí sněhové bariéry které se musí okamžitě než sníh zmrzne odstranit aby se dalo bez úhony vyjet autem. Pokud se tak nestane, při výjezdu přes zmrzlé bariéry létají plasty kolem dokola.... Ani Myšpulín není z bílé nadílky nadšen, jelikož to pro něj znamená bambule všude kde se jeho jemná srst na hlavě, bocích a nohách se sněhem potká. V tom případě domů přijde pes plný sněhových koulí které se dají odstranit pouze teplou sprchou. Že to je otravné a nepříjemné pro oba nemusím zdůrazňovat. Takže i pro něj se musí po zahradě vyházet pár cestiček aby se mohl spokojeně vyčůrat. Nadšené tak jsou jen děti, pokud neochoří a lyžaři. 

A tak si myslím, že návrat do srpnových dnů tepla a sluníčka nikomu náladu nezkazí ....