sobota 25. ledna 2020

Já jsem já ....






.... tak tohle moudro není mým výrokem, nýbrž výrokem naší Bobule. A dokonale mne jím uzemnila teď ve čtvrtek, kdy jsem jí měla celý den na hlídání, aby se mohla dcera v klidu vyležet neb lapla moribundus jakýsi a vyfásla atb. Když se jí člověk zeptá co jsi, z radostí odpoví " Opička!"  Teď k tomu nově k tomu přibyla i koza, to poté co jsme při vycházce za koníky narazily na kozu Vlastu. Ovšem onen výrok pronesla v okamžiku kdy během provádění blbin (její oblíbené činnosti) sebou sekla a já jen tak pronesla " Ty jseš koza, viď? " Zpytavě se na mne podívala a řekla kategoricky " NE!". "Tak jseš opička". " NE ".  "Tak co jseš ? " 
" JÁ JSEM JÁ! "
A bylo vymalováno ... Když vám to řekne o mnoho starší dítko, ani vás to nijak nepřekvapí, ale když vám to řekne špuntě ve dvou a třičtvrtě roce, dokonale vás tím uzemní. Ostatně v tom je obrovský expert. Její věty jako " Táta tlačí na záchodě bobek " nebo když se loučí s celým osazenstvem výběhů hlasitým voláním  " Ahój koně, ahój kozo, ahój bobky"  patří do fondu zlatých výroků. A pokaždé když jsem s ní, se její výroky stávají údernějšími a údernějšími. Ovšem začíná být už i docela vyčůraná. Nestačí že tu může být celý den, už si vymiňuje že tu  bude spát i přes noc, s babikou na velký posteli a babika to slíbila! Ale babika o ničem takovém neví... 
Stejně jako Blondýna i já jsem, byť z rozdílných důvodů nechtěla být babičkou. Vítala jsem to, že ani jedno s dítek mne narozdíl od jejich vrstevníků, neoblažilo tím vetřelcem už někdy kolem čtyřicítky. Prostě měla jsem a mám tolik svých koníčků a zábav, že vnouče se s nimi rozhodně neslučovalo. Jenže když jsem se tu zprávu dozvěděla, k mému překvapení jsem se z ní rozbrečela! Já tvrďák!! Já cynik odkazující vnoučata na vedlejší kolej!!! A brečela jsem jak želva. No, možná to bylo taky tím, že jsem byla v područí choroby a nebylo mi dobře.... ale když jsem pak to reklamní mimino viděla, v tom okamžiku jsem začala neskutečně žárlit, že ho nemůžu mít já, že nebude v mé blízkosti stále. 
Teď mi vadí to, že přišla docela pozdě, a že jí nenaučím věci, které bych jí ráda naučila. Třeba takovou důležitou věc jako je lézt po stromech. Možná jí naučím vyřezávat lodičky z borové kůry a štípat třísky na rozdělání táboráku. Jména kytiček, keřů a stromů. 
  Provést jí po pražských kostelích, tak jako prováděla moje babička mě. Pískat na prsty. Prostě samé životně nutné věci.

A ta potvora malá ví jak si mě otočit kolem prstu když se ke mě přitulí a šeptá mi " Moje babika, moje ... " anebo když jsem jí uspávala a ona mi řekla " Babiko,  zavři očíčka. A já je zavřu taky!"
Vyděračka jedna ....