.... tak tohle moudro není mým výrokem, nýbrž výrokem naší Bobule. A dokonale mne jím uzemnila teď ve čtvrtek, kdy jsem jí měla celý den na hlídání, aby se mohla dcera v klidu vyležet neb lapla moribundus jakýsi a vyfásla atb. Když se jí člověk zeptá co jsi, z radostí odpoví " Opička!" Teď k tomu nově k tomu přibyla i koza, to poté co jsme při vycházce za koníky narazily na kozu Vlastu. Ovšem onen výrok pronesla v okamžiku kdy během provádění blbin (její oblíbené činnosti) sebou sekla a já jen tak pronesla " Ty jseš koza, viď? " Zpytavě se na mne podívala a řekla kategoricky " NE!". "Tak jseš opička". " NE ". "Tak co jseš ? "
" JÁ JSEM JÁ! "
A bylo vymalováno ... Když vám to řekne o mnoho starší dítko, ani vás to nijak nepřekvapí, ale když vám to řekne špuntě ve dvou a třičtvrtě roce, dokonale vás tím uzemní. Ostatně v tom je obrovský expert. Její věty jako " Táta tlačí na záchodě bobek " nebo když se loučí s celým osazenstvem výběhů hlasitým voláním " Ahój koně, ahój kozo, ahój bobky" patří do fondu zlatých výroků. A pokaždé když jsem s ní, se její výroky stávají údernějšími a údernějšími. Ovšem začíná být už i docela vyčůraná. Nestačí že tu může být celý den, už si vymiňuje že tu bude spát i přes noc, s babikou na velký posteli a babika to slíbila! Ale babika o ničem takovém neví...
Stejně jako Blondýna i já jsem, byť z rozdílných důvodů nechtěla být babičkou. Vítala jsem to, že ani jedno s dítek mne narozdíl od jejich vrstevníků, neoblažilo tím vetřelcem už někdy kolem čtyřicítky. Prostě měla jsem a mám tolik svých koníčků a zábav, že vnouče se s nimi rozhodně neslučovalo. Jenže když jsem se tu zprávu dozvěděla, k mému překvapení jsem se z ní rozbrečela! Já tvrďák!! Já cynik odkazující vnoučata na vedlejší kolej!!! A brečela jsem jak želva. No, možná to bylo taky tím, že jsem byla v područí choroby a nebylo mi dobře.... ale když jsem pak to reklamní mimino viděla, v tom okamžiku jsem začala neskutečně žárlit, že ho nemůžu mít já, že nebude v mé blízkosti stále.
Teď mi vadí to, že přišla docela pozdě, a že jí nenaučím věci, které bych jí ráda naučila. Třeba takovou důležitou věc jako je lézt po stromech. Možná jí naučím vyřezávat lodičky z borové kůry a štípat třísky na rozdělání táboráku. Jména kytiček, keřů a stromů.
Provést jí po pražských kostelích, tak jako prováděla moje babička mě. Pískat na prsty. Prostě samé životně nutné věci.
A ta potvora malá ví jak si mě otočit kolem prstu když se ke mě přitulí a šeptá mi " Moje babika, moje ... " anebo když jsem jí uspávala a ona mi řekla " Babiko, zavři očíčka. A já je zavřu taky!"
Vyděračka jedna ....
Vendy, to je nádherný příspěvek. Malá je opravdu úžasná a moc šikovná. Na vnouče se těším, ale kdo ví, kdy se zadaří. A tak si občas užívám bráchovo děti, ... šestiletou neteř a čtyřletá dvojčata. A to je mazec..., člověk se fakt nenudí.
OdpovědětVymazatPřeji krásný víkend. D.
Já mám ještě v záloze synátora, ten ale nějak nemá moc štěstí na partnerky. Tak se uvidí jestli nepůjde ve stopách ségry a za rok si taky v 35 letech pořídí nějakého potomka. I když vím, že ho budu vídat určitě mnohem míň než Bobuli.
VymazatVždy sem měla ráda děti a chtěla jich mít spoustu, život to napsal jinak.
OdpovědětVymazatNeměla jsem problém se svým sobeckým já, přijala bych roli babičky i ve 40 letech.
Ale špatně jsem zvládala fakt, že dcera otěhotněla po dvou měsících vztahu a jedné vynechané tabletce antikoncepce. Navíc jsem jí milovala jako opice na stromě, těžce se srovnávala s faktem, že přijde někdo další.
Ale je to jako v životě, nikdy se nesmí a ani by neměla míchat určitá podobenství lásky, ani mateřská, babičkovská, manželská, milenecká. Každá je jiná, jinak nás v životě ovlivňuje a formuje.
Přeji ti spoustu krásných chvilek s malou kočičkou, je kouzelná.
Já měla stejný přístup k dětem asi jako dcera. Dost rezervovaný. Ani jsem si nehrála s panenkama a nejezdila s kočárkem, ani jsem neměla touhu jako jiný holky vozit někomu mimino v kočárku. Chtěla jsem děti dvě, sice jsem jako jedináček nestrádala ani nebyla nijak rozmazlovaná, ale přeci jen mi ten sourozenec někdy chyběl. Nevím jak to v duchu snášela moje maminka že jsem otěhotněla v 21 letech, a navíc s těžkým notorikem, ale navenek nedávala nic znát. Nechávala mě ať si poradím sama, ale kdykoli jsem potřebovala pomoc, byla tu jak pro mě tak pro dceru. Takže nevím jestli pro ní bylo babičkovství něco s čím se špatně srovnávala a už se to nedozvím. Mě to neříkalo jako budoucnost nic. Já i dcera prostě ke spoustě věcí musíme dospět, rozumově i citově. Ale pak to přijmeme a žijeme pro to.
VymazatVendy, kouzelný příspěvek, s dětmi mě baví svět. Měj pěknou neděli.
OdpovědětVymazatJá vím, že to teď vypadá že se opičím po Blondýně, ale ono se to tak nějak schumelilo že tu mladá byla dost neplánovaně skoro ve stejnou dobu. Na ní ani nemám co se týče psaní.... jenže ty dny s Bobulí jsou prostě úžasné a člověk se musí svěřit ;-)
VymazatZávidím ti věk tvé vnučky. To je pro babičky to nejhezčí. Ty dětské výroky jsou obrazem jejich myšlení a mnohdy tě překvapí ta čistá logika. Jednoduchá a pravdivá. Chtějí se tulit, touží po tobě, nechtějí od tebe jít. Užívej si vnučku plnými doušky. Strašně rychle utíká čas. Moje první vnučka (14) bude pomalu končit základku, ta už má jiné záliby než babičku, ale potěší, když mi dá najevo, že mě má ráda. Mladší vnučka (11) je ještě mazlivá a ráda se mnou tvoří. Vlastně ona mne učí všelijaké nové techniky nebo mi je ukazuje. Je hrdá na to, že umí víc než babička. A Lukáš (13) je už prostě puberťák toužící být nejznámějším youtuberem. předvádí se, že není žádné mimino, ale docela drsňák a pak mě málem hrknou slzy do očí dojetím, když si ke mně sedne a přitulí se......
OdpovědětVymazatNo je fakt, že opravdu někdy ta jejich logika a upřímnost je někdy až brutální. Co mne těší, že to ještě není tak dlouho, co od nás odjížděla velmi ráda, bála se psů (oni sice taky mají, ale není tak hlučný jak ti naši) i papouška. Teď je to naopak, teď pomalu brečí že domů nechce, že chce bejt u babiky. Se psama se honí a s papouškem si chodí povídat. A už tak nějak to opravdu spěje k tomu, že to zkusíme o víkendu s přespáním u nás....
VymazatUžívej si, užívej. Tyto chvíle tak rychle utečou. Moje vnoučata už odrostla, už mají svůj svět. Vědí, že mají dědu a babičku, přijdou a potěší nás- to jó, ale jak jsem už nedávno napsala u Blondýny, kolo,kolo mlýnský už spolu netancujeme :-).
OdpovědětVymazatHezkou neděli!
Hanka
Jo, jo... strašně rychle to utíká, vidím to týden co týden jak rychle se Bobule mění v človíčka rozumného.
VymazatTo je taková pusa sladká...:)
OdpovědětVymazatAno, stejně jako babička... ;-) :-D !!!
VymazatTy nedostatkem sebevědomí netrpíš, cooo...?! :-D
VymazatHe, he...;-)
VymazatJak ten čas letí! Přijde mi,že to bylo nedávno, co jsi psala, že budeš babičkou. A zatím to je už taková veliká a moc pěkná slečinka !!!
OdpovědětVymazatPravdivé a upřímné řeči si pamatuji i od své dcerky, která už letos bude mít dvanáct !!! I u ní mě přijde, že to bylo včera, co jsme ji přivezli z porodnice. Strašně to letí !!!