26 února 2022

Nějak mne přešla chuť ....

 


....na všechno. Na focení, na psaní, na procházení ...
a to díky tomu kágébáckému trpaslíkovi který si myslí že mu patří svět a může si dovolit všechno. A zatím mu to prochází. A strašně mě vytáčí reakce lidí na sítích, které se ho ještě zastávají. A jsou to lidé tak staří že si musí moc dobře pamatovat rok 68 tak ale bohužel i mladší, kterým to nic neříká. Bohužel síla dezinformačních webů, trollích farem a falešných profilů se projevuje v plné hrůznosti své existence. Ti kdo si jako děti zažili noc z 20. na 21. srpna si jí asi budou pamatovat napořád. Hluk neustále nalétávajících letadel (bydleli jsme v letové dráze na Ruzyň) a ohavné skřípání pásů tanků na asfaltu a dláždění ulic. Ti starší pak by si měli vzpomenout na tu bezmoc tváří v tvář namířeným hlavním tanků a kalašnikovů, kdy ke zmáčknutí spouště stačilo opravdu jen maličko. A to si ještě můžeme gratulovat, že nedošlo jako nyní na Ukrajině, na rakety a děla. O to je to horší a chválit za to šílence, kterému evidentně jeblo, je prostě neomluvitelné. Musím říct, že vážně "hezčí" dárek k narozeninám jsem si nemohla přát. Nevím jestli jen mě, či i vám, ale ten letošní rok mi po dvou měsících jeho existence připadá ještě víc na vyližprd, než ty předchozí. Jednou jen jsem sledovala zprávy (ve čtvrtek v den vpádu na Ukrajinu) ale ta šílená bezmoc, vztek a hrůza byly tak velké že jsem si je zakázala sledovat. Vlastně i tenhle článek je, snad, prvním i posledním který nynější situaci komentuje. Příští měsíce jí budou i bez toho, nemilosrdně připomínat ....