sobota 8. září 2012

Cukrárna - interiér.....

Ta cukrárna je vyhlášená. Mají hrozně moc druhů zákusků, dělají na objednávku krásné dorty, personál je velmi příjemný stejně tak jako interiér. Není velká, ale má dvě venkovní sezení, jedno s výhledem na zámek a druhé z výhledem na kostel mého patrona sv. Václava. Lidé sem jezdí až z Vraného, Měchenic, Dobřichovic a od Dobříše. Kvalita je alespoň co mohu za těch dvanáct let co sem jezdíme stále špičková, naopak přibyly další druhy zákusků. Ceny jsou sice vyšší, ale XXL velikost zákusků je nezańedbatelná a ony se ty ceny nějak moc i přes všechny různé kotrmelce zvedají dost pomalu a velikost zůstává stejná. A hlavně já jako milovník šlehačky oceňuji že tu dělají klasickou, farmářskou šlehačku, a hlavně s ní nešetří!

Z terásky je pěkný výhled na zámek





Zátiší č.2...


Dneska jsem si dovolila vytvořit druhé zátiší k Vendy do soutěže. Je tam všechno co mi buď dělá radost, co nutně musím mít (kafe) anebo momentálně tu potřebuji. Bohužel noutbůček jsem sebou netáhla abych přidala Usmívající se..... Musím přiznat že v tý cukrárně na mne trochu koukali divně když jsem si tam tak postupně aranžovala k té kávě ještě mobil a klíče s nožem. Ten tam bohužel moc vidět není, ale je tam, maličkej vyskakovací a pěkně špičatej. Ten se hodí pěkně na houby. Tedy pokud nějaké rostou. Mám dojem že sezona skončila dřív než začala....


P.S. Ta šlehačka je na všem PRAVÁ!!!! Žádnej umělej hnus ze spreje jak je zvykem.... a proto sem jezdí na zákusky lidé z dalekého i blízkého okolí. Nefotila jsem vám ten výběr protože vás nechci mít na svědomí, ale věřte mi vybrali by jste určitě každý dle své chuti....

Trošku jiné mraky....

Sluníčko se konečně umoudřilo a ve čtvrtek se ukázalo na celý den na obloze. Já se mrcasila na zahradě a dala se do takových prací jako štípání špalků (ještě dneska mě bolí ruka) sekání trávy kosou (tráva je taková hnusně tvrdá a vysoká a sekačka se pořád dusí) stříhání břešťanu okolooken a lampiček na chatě a pod. Odpadla jsem docela brzy a jak jsem si tak seděla a odpočívala koukám jak se krásně na obloze začínají vybarvovat večerní mráčky. Krásně do růžova....


Zdejší mraky byly opravdu jak řasy, dokonce jeden mi připomínal víčko s dlouhánskými řasami.


Další jakoby natahoval dlouhé prsty


Akácie, trny a dokonale sladěné auto....

Už několikrát jsem šla okolo jednoho docela nenápadného keře vysazeného na kraji cesty. Nikdy jsem ho pořádně nezkoumala až ve středu když jsm se vracela od rybníků. Není vysoký, tak dva a půl metru, má zajímavě speřené listy a když jsem se šla podívat blíž zjistila jsem že tedy má sakra trny! Je to totiž Akácie trnitá, domovem z Afriky. A ty trny jsou opravdu dlouhé a navíc ještě z malými bočními trny, takže vypadají jak malé harpuny. Tento keř dokáží konzumovat jen sloni a žirafy. Ale jak to dělají, to je mi záhadou. Trny jsou opravdu silné, ostré a pevné. Chtěla jsem si jeden odlomit ale vůbec to nešlo a nechtěla jsem riskovat že mi probodne ruku skrz naskrz. Mohou totiž měřit kolem deseti centimetrů.

Vypadá vcelku neškodně, zelený stromek, hezké listy.....


Ale stačí se podívat na kmen....


A pak do koruny na nejvyšší větve....


Působí docela hrozivě, což?
Už několikrát jsem tu zmínila satelit který tu na louce uprostřed lesa vyrostl. Jsou tu domy malé, větší i velké. Některé jsou docela hezké, z jiných se mi ježí chlupy hrůzou. Tenhle je mi docela sympatický protože preferuje to co já mám ráda. Světlo a výhled ven. I když já bych volila ten výhled opačně, protože z druhé strany je krásně vidět na město a hlavně na v noci osvícenou kapli sv. Maří Magdalény která stojí v kopci nad Mníškem uprostřed nádherného bukového a dubového lesa, takže podzimní výhled na něj je úchvatný.


Majitel vedlejšího domu šel ještě v dokonalosti dál, perfektně sladil barvu fasády s barvou autaSmějící se


A to je ze zámecké procházky všechno. Další budou zase kytičky a příroda.....