Už několikrát jsem šla okolo jednoho docela nenápadného keře vysazeného na kraji cesty. Nikdy jsem ho pořádně nezkoumala až ve středu když jsm se vracela od rybníků. Není vysoký, tak dva a půl metru, má zajímavě speřené listy a když jsem se šla podívat blíž zjistila jsem že tedy má sakra trny! Je to totiž Akácie trnitá, domovem z Afriky. A ty trny jsou opravdu dlouhé a navíc ještě z malými bočními trny, takže vypadají jak malé harpuny. Tento keř dokáží konzumovat jen sloni a žirafy. Ale jak to dělají, to je mi záhadou. Trny jsou opravdu silné, ostré a pevné. Chtěla jsem si jeden odlomit ale vůbec to nešlo a nechtěla jsem riskovat že mi probodne ruku skrz naskrz. Mohou totiž měřit kolem deseti centimetrů.
Vypadá vcelku neškodně, zelený stromek, hezké listy.....
Ale stačí se podívat na kmen....
A pak do koruny na nejvyšší větve....
Působí docela hrozivě, což?
Už několikrát jsem tu zmínila satelit který tu na louce uprostřed lesa vyrostl. Jsou tu domy malé, větší i velké. Některé jsou docela hezké, z jiných se mi ježí chlupy hrůzou. Tenhle je mi docela sympatický protože preferuje to co já mám ráda. Světlo a výhled ven. I když já bych volila ten výhled opačně, protože z druhé strany je krásně vidět na město a hlavně na v noci osvícenou kapli sv. Maří Magdalény která stojí v kopci nad Mníškem uprostřed nádherného bukového a dubového lesa, takže podzimní výhled na něj je úchvatný.
Majitel vedlejšího domu šel ještě v dokonalosti dál, perfektně sladil barvu fasády s barvou auta
A to je ze zámecké procházky všechno. Další budou zase kytičky a příroda.....