04 listopadu 2013

Petřínské sady....Trvalková zahrada nebo též Květnice


Myslím si že k danému TT
"Kam na rande" můj další příspěvek sedí jak ušitý, protože od Petřínských skalek se vydáme do další části a tou je Trvalková zahrada nebo také Květnice jak se skví nad vchodem. Jako malá jsem tam s dědou chodila pořád a on mě tam učil své lásce ke květinám a zahradě vůbec. Je to asi nejmenší ze všech Petřínských zahrad, za to pohledná v každé roční době. Jak sám název napovídá skládá se z různých kvetoucích trvalek tudíž i teď na podzim se v ní dá ještě kochat. A když už ne květy tak krásně zbarvenými listy rododendronů a azalek...a i nějaké to romantické zákoutíčko se tu na randění také najde. Ostatně Petřín je pro místa na rande opravdu stvořené a nevím je- li v Praze místo víc milenci navštěvované jak právě Petřín a jeho sady a zahrady. Přiznávám že i já jsem chodila na jeho porůznu v kečích poschovávané lavičky randit Mrkající. Už proto že jsem to měla relativně hodně blízko....


Pohled na zahradu z vyhlídky v Růžovém sadě




Vysoký sporýš u vchodu. Poprvé jsem ho ve výsadbě viděla v Praze na Újezdě u památníku Obětí totality.


Vchod je hradbách....neplést ovšem z Hladovou zdí, ta vede kousek odtud ale jiným směrem.


Květy na azalce mne docela překvapily, zvlášť když hned vedle byla jiná už oděná v podzimním barevném hávu. Nevím která byla pohlednější....ostatně posuďte sami....



Jemný květ drobného slézu


Partie s belgickými astrami


V zeleni červená barva javoru dlanitolistého svítila do dálky


Jiný druh javoru zase měl listy na koncích takhle krásně zbarvené ač zbytek byl ještě opravdu krásně zelený


No řekněte sami, není to místo pro rande jak dělané?



Drobnolistá cesmína nahrazovala absenci červených plodů červení listů


A co teprve rande a posezení v romatickém zákoutí na takových krásných lavičkách!




A aby to nebylo nůďo v každé části parku jsou ty lavičky jiné


Petřínské sady....Petřínské skalky


Od lachtano - kachního jeírka jsem pokračovala
dál směrem k vlastnímu cíli mé petřínské výpravy, a to Růžovému sadu a Květnici nebo též Trvalkové zahradě. Ale trošku oklikou, přes jednu vyhlídku a přes část zvanou Petřínské skalky. Petřín je pískovcový kopec. Hodně velký kopec. A taky nestabilní vzhledem k husté síti podzemních pramenů které jsou "uzavřeny" ve štolách. Ty se musí pravidelně čistit aby se nezanášely. Když se tak nečiní stane se to co v šedesátých letech s lanovkou. Voda si začne hledat přirozenou cestu a skončí to sesuvem. A na některých místech Petřína to pískovcové podloží vystupuje v podobě různých skalek a bludných balvanů na povrch. A jelikož je pískovec velice měkký materiál je vděčným objektem pro různé vzkazy a výtvarná díla nvštěvníků. U Pavla na blogu byla dokonce fotka kde se zvěčnil na takovou skalku i sám Jan Neruda. Hledala jsem a pátrala ale nejstarší nápis který jsem objevila bylo datum 1933...






Silně mi to připomíná psa mďarského plemene Komodor....ten má taky takový dredy a není dost dobře poznat kde začíná a kde končí.





Tady ten zmiňovaný mnou nalezený nejstarší výtvor