.... patří neodmyslitelně k nejkrásnějšímu co jsme o prázdninách zažívali. Prožíváme je na táborech, u babiček na vsi, u moře, prostě všude kde se dá. Já svou velkou prázdninovou lásku znala od svých čtyř let a tahle opravdu nevinná a platonická láska nám vydržela až do doby než jsem se poprvé vdala. Když jsem začala jako čtyřletý špunt jezdit na chalupu k mému tatínkovi, spolu se svým o rok starším bratránkem jsme se stali členy velké dětské party kterou tvořili kluci z vesnice. Mezi nimi byl jeden, který vypadal tak trochu jako indián. Snědý, delší černé vlasy. A hrozně nesmělý. Skoro hned od začátku si mě vzal jako o tři roky starší pod ochranná křídla, když se mi snažil můj poťouchlý bratránek ubližovat, ael i když mi chtěl ublížit někdo jiný. Přece jen jako jediná holka v klučičí partě jsem to neměla lehký. Učil mě všem potřebným dovednostem, jako střílet z praku, vyřezávat z lískového prutu, hrát fotbal....
Vždy celé dva měsíce prázdnin jsme trávili tahle parta pohromadě a stali ze z nás všech na tu dobu nerozluční kamarádi kteří neustále lítali po lesích, chytali ryby a den co den večer trávili u táboráku.
Ale scházeli jsme se i během víkendů které jsme na chalupě trávili.
I mě tenhle kluk padl do oka, a jak šel čas, začal se jeho ochranitelský vztah měnit ve vztah více kamarádský a později i v klasickou dětskou a pubertální lásku. Jen jeho nesmělost se neměnila. Nikdy za žádných okolností nechtěl jít za námi do chalupy, a to i když pršelo a mi ho zvali sebevíc. To stál pod břízou na hrázi a čekal až přestane pršet a my zas s bratránkem vystartujeme ven. Když jsme si už byly schopní psát, vždy při našem příjezdu na chalupu se vynořil odněkud z lesa, sedl si na bludný kámen na hrázi a čekal až se vybalíme.
Ještě o něco později, když mě bylo nějakých třináct let, jsem každé ráno měla před dveřmi krásnou kytici. Kolik zahrad za ty prázdniny musel zdevastovat nechci ani domyslet. V době kdy už jsem mohla chodit na zábavy jsem v něm měla neúnavného dvorného tanečníka, garde které mne doprovázelo až ke dveřím. Tehdy také už svou nesmělost trochu zkrotil a tak padly i první pusy a začalo to pravé bušení srdce při každém příjezdu a pohledu ke kameni na hrázi. Vždycky tam už čekal, vysoký, svalnatý a ještě díky dlouhým vlasům podobný velice v té době velmi populárnímu herci Gojko Mitičovi. Však mu tak i po okolí přezdívali. Celých 13 let jsme prožívali tuhle krásnou letní a zcela nevinnou
prázdninovou lásku. Ještě i v době kdy byl na vojně jsme si denně psali. Jenže já našla to opravdové zalíbení se vším všudy paradoxně v jeho bratránkovi z vedlejší vesnice který rozhodně žádnou nesmělostí netrpěl, on se po návratu z vojny zakrátko oženil, pak jsem se vdala i já a naposledy jsem ho viděla když měla dcera rok. A jak jinak, opět na kameni na hrázi. Od té doby se naše cesty rozešly a já už ho nikdy neviděla. Vím jen že si postavil dům v nedalekém městečku, ale když jsem zaúkolovala toho jeho bratránka aby ho do dotáhl na naše po 25 letech obnovená setkávání, řekl jen že dům je prodaný a on se odstěhoval neznámo kam. Dodnes se mi občas zdává, že jsem přijela na chalupu, jdu po hrázi a najednou se z lesa vynoří on. Tmavé dlouhé vlasy, štíhlá vysoká postava a snědá usměvavá tvář indiánských rysů, tak jak jí znám z té nejkrásnější a nejdelší a nejplatoničtější letní lásky ....
