28 června 2011

Můj Kvítek, Kvítečkov....

Na dnes již bezmála dvousetletý mlýn na Kvítku jsem začala jezdit jako čtyřletá holka z města. A co z města, z Prahy! A tak se začal můj dlouhotrvající boj za uznání toho, že i holka a navíc z města, může být rovnoceným partnerem v různých rošťárnách a lumpárnách klukům z vesnice. Měla jsem ještě dalšího vychovatele kterým byl můj o rok starší bratránek a s tím jsme tedy zdárně sekundovali vesnickým kamarádům. Moje dětství se tedy neslo trochu v duchu Pánů kluků a já si ho bezmezně užívala. No řekněte, rybník hned u nosu, lesy kolem do kola, louky a zatopené lomy, kde se náramně dobře koupalo i chytaly ryby a raci. A že těch jsme se něco po potoce nasbírali a pak večer je na ohni vařili a pochutnávali si na jejich lahůdkovém masíčku.
Hub, borůvek a lesních jahůdek také bylo za ta léta snězeno hodně....
Nakonec netrvalo dlouho a stala jsem se na dlouhá leta právoplatným a plnohodnotným členem naší vesnické partičky. A jak šel čas najednou se z kamarádů začaly stávat velké prázdninové a romantické lásky. A tak jsem měla každé ráno na schodě položenou krásnou kytku a jak se prázdniny krátily tak se i úměrně tomu prázdnily zahrádky sousedů jak bližších tak i vzdálenějších, a u nás už nebylo do čeho ty květiny dávat....a pak přišel čas kdy jsme se rozlétli do různých škol, internátů a gymnázií, a už nebyl čas na každovečerní posezení u ohně s kytarou. Přišel čas na to se poohlédnout jinde a najít si jiné kamarády, parťáky a později i lásky.....no a nakonec jsme se před pěti lety zase začali scházet právě s touhle kumpanií bláznů, která nám tak zpříjemnila léta dospívání svými kousky které jak je vidět na minulé fotografii je nepřestali bavit ani dneska když jsou to již všechno pánové kteří mají blíž k šedesátce než pětapadesátce .
A tak jako pokaždé když jsme měli sraz jsme vyrazili na Kvítek a na mlejn, který se pro ně na dlouhá léta stal synonymem zábavy, dobrého jídla a velkého kamarádství. Jenže co mě čekalo, tak to mne nenapadlo ani v těch nejčernějších snech. Naše bývalá půlka mlejna zanedbaná mezi vysokou trávou, tašky na střeše rozbité a nedovedu si představit a ani nechci, vidět jak to vypadá vevnitř. A místo krásného rybníka jen blátivá kaluž, protože se loni po přívalových deštích hráz protrhla. A moje nevlastní sestra které právě ta naše půlka připadla tam po smrti svého muže už moc nejezdí, takže se o údržbu nikdo nestará. Tak jen strýcova druhá část se pořád drží stejně jako za dob dětství....
To je všechno co dnes zbylo z rybníku, kde se scházela o prázdninách skoro celá vesnice na koupání...
Náše bývalá část mlýna, kterou jsem měla napůl s rodiči.....
Trhlina v hrázi, která způsobila dnešní katastrofální stav rybníka....
Strýcova spodní část a dvůr. Dřív tady stávala auta nás i případných návštěv, dnes krásná oddychová část...ta okna nahoře jsou z místnosti kde měli rodiče pokoj a já dvě malé místnosti.
Na téhle zahrádce bývaly obrovské keře červeného rybízu, které jsme s kamarádkou vždy musely pomáhat otrhat. Není divu že jsme se vždy této nepříjemné povinnosti snažily co nejvíc vyhnout. Dnes bych dala nevím co, kdybych se do té doby mohla vrátit a i ty keře bych očesávala s láskou.....

Tam kde jsem prožívala nejlepší prázdniny....

Místo kde jsem prožívala své nejlepší prázdniny a pozdější dospívání je kousek za Chrudimí. Jsou to městys Nasavrky a víska s voňavým jménem Kvítek. A samozřejmě blízké okolí. Začala jsem tam jezdit ve čtyřech letech a prožívala báječné prázdniny a víkendy s partou vesnických dětí a zažívala úžasná dobrodružství a později i své první velké lásky....
Nasavrky jsou krásné malé městečko v Železných horách které s kopce shlíží směrem k Pardubicím a Chrudimi. Dominantami jsou kostel sv.Jiljí a malý zámeček kde je stálá expozice o Keltech na českém území. Mají ve znaku lípu a těch je zde nepočítaně, ať už na táhlém náměstí anebo u zámku. A ta u zámku je opravdu výstavní, s kmenem který se nedá v jednom obejmout a úctyhodnou výškou. Právě kvetly a vůně a bzukot včel( z úlů nedaleké Střední včelařské školy) se nesly do dálky. Ještě jedna rarita je zde a to největší a nejstarší alej jedlých kaštanů v České republice.
A proč jsem tam byla? Protože přijel jeden z našich kamarádů, který žije již třicet let v Kanadě a nějak jsme nikdy nestihli dojet když tu byl. A setkání to bylo po hodně dlouhých 30ti letech.
Užili jsme si všichni nádherný a zábavný večer a spát jsme šli když už pomalu sítalo a bránice nás bolely od smíchu.....


Nasavrky
Bylo nádherné počasí a od zámku byl krásný výhled okolí až na Orlické hory. Však také nedaleko městečka je rozhledna jménem Boika, odkazující na kmen Bójů...
Nasavrky
Různých pamětihodností je v okolí mnoho, ať již je to skanzen lidové architektury Veselý kopec i Hlinska, nebo památka na ves Ležáky, kterou potkal stejný osud jako Lidice, jen bohužel se o ní tolik nemluvilo. Zřícenina hradu Lichnice kousek od údolní nádrže Seč, nebo kostel v Podlažicích který patřil ke klášteru, ten se bohužel nedochoval, a kde byla sepsána a uložena tzv. Ďáblova bible a mnoho jinýchNasavrky

Kdysi zde také byla velká TOvárna NA Klobouky a jiné pokrývky hlavy od policejních čepic až po fezy. Ano, turecké fezy, které se od nás vyvážely a ještě vyvážejí do zemí kde je tato pokrývka hlavy oblíbená. Jediná tato divize se z celé velké továrny udržela dodnes....
Nasavrky
A ještě jedna fotka naší bandy pošuků.....

Co jste hasiči, co jste......

Po cestě na sraz bývalé party z doby dospívání do míst, kam jsem strašně ráda jezdila, jsme se ještě s kamarádem stavovali pro jednoho účastníka zájezdu na hasičských závodech. A jak je vidět, dobrovolní hasiči na vsích zřejmě hned tak nevymřou, protože dětí které se tohoto dění rádi zúčastní je stále dost......


Hasiči


Hasiči
Hasiči

Hasiči
Hasiči
Hasiči
Hasiči
Hasiči
Hasiči

Quo vadis?

Při čekání na kamaráda na Smíchovském nádraží mě zaujal pán, který svým vzezřením do této lokality jakoby ani nepatřil. Nevím odkud přijel a kam jel, ale celou dobu co jsem tam seděla a čekala a bylo to skoro půlhodina neustále chodil po chodníku sem a tam a vedl velmi, velmi rozčilený monolog. Rozhazoval rukama, neustále se na někoho zlobil. A proto jsem vytáhla foťák a zvěčnila ho. Ale vždy když jsem na něj zamířila hledáček s monologem přestal. Možná ho tam vede ještě dnes, kdo ví?