.... které tu nikdy nebývalo a teď je. A ukazuje na to,
jak moc jsou tu lesy plné vody. Aspoň tedy letos určitě. Jak se tu objevilo a začalo objevovat netuším, když jsem jako malá holka na chatu jezdila, nic v lese nebylo, a to jsme ho měli prolezlej skrz naskrz. Pravdou je, že v tomhle místě, kde teď to jezírko je, vždycky rostla taková zvláštní tráva, jezdili jsme na ní s kárkou a srpem, pak se sušila a babička s ní vycpávala slamníky na spaní. Tráva zůstala jen v pár trsech, za to se kolem ní objevila voda. Docela dost vody.
Poprvé jsem to zaregistrovala před třemi lety, a od té doby po deštích je jezírko větší nebo menší, ale nezmizí docela. Když jsem se teď dívala na dokumenty o naší krajině, bylo tam řečeno, že voda má paměť a i po stoletích se najednou vrací tam kde kdysi byla a odkud zmizela nebo odkud jsme jí vyhnali. Možná to je případ i tohoto jezírka. A není samo, tentokrát když jsem se šla podívat na houby, bylo jich po lese víc. A vždy v místech kde roste ta zvláštní tráva.
Asi se vám už někdy stalo, že jste šli na troud suchým lesem a najednou k vám vítr přivál vůni vody, která ovšem nikde široko daleko nebyla. I mě se to dost často v lese na chatě stávalo, a tu vůni cítil i muž, nebyl to jen můj subjektivní pocit. Navíc z lodi jsme na tuhle vůni byli hodně naučení. Takže je možné, že ta voda tu pořád někde byla, ale pod povrchem, jen neměla tolik síly aby se dostala nahoru. Ale deštivé počasí jí pomohlo a ona se vrátila. Je to jen taková moje teorie, nejsem hydrolog.
Ať tak či tak, vznikla zajímavá místa k focení. Ovšem pokud máte na sobě něco, čím nepronikne komáří sosák. Jakmile se člověk u té vody zastavil, okamžitě byl oblepený komáry od hlavy k patě ....
