Nakouknutí přes ploty podruhé....

Při dalším nakouknutí přes plot, nakoukneme zase do tří zahrad. Všechno jsou to zahrady u rodinných domů, dvě opravdu rozsáhlé, jedna je pouze malým ale vyváženým zkrášlením prostoru, který ohraničují dvě cesty.

První zahrada má opět krásné koupací a okrasné jezírko. Opět velkorysá plocha i hloubka koupací zóny, a velmi dobré užití kamene okolo břehů. Výsadba je nižší, nicméně dobře zvolená.

Koupací zóna navazuje dřevěným molem na terasu u domu. Musí být opravdu příjemné v horkých dnech si skočit do tohoto jezírka a pak se nechat hýčkat sluníčkem...

Pod dřevěnou lávkou protéká do jezírka malý potůček. Na kamenné partie byla použita žula, což v této oblasti (Mníšecko) není kámen původní. Zde je doma břidlice, ale ta se do vody nehodí, protože obsahuje železnou rudu, která se zde i v minulosti pod městečkem těžila. Ovšem nebylo jí mnoho a tak se od těžby upustilo. A co dokáže pár takových břidlicových kamenů s železem v jezírku, jsem se přesvědčila i já sama. Voda mi velice rychle a velice nepěkně zčervenala.....

Celkově je tato zahrada pěkně architektonicky řešená, a ani není potřeba vyšších stromů, protože její hranici tvoří dubový hájek

Druhá zahrada má vodní prvek zastoupený v zaskleném bazénu a tak spíš lze obdivovat výsadbu z různých jehličnanů v rozdílných barvách i výškách. Ale co je zde chvályhodné je olemování záhonů právě tou břidlicí, které je zde velká hojnost a je tu "doma"

Zelená barva kleče se krásně doplňuje s podzimní rudou barvou šlahounů přísavníku pětiprstého. A opět vše podsypáno břidlicí

Různé druhy jehličnanů lemují plot podél cesty, a v budoucnu pohledově zcela zakryjí tento velice pohledný rodinný dům...

Zahrada okolo tohoto rodinného domu je z části již staršího data, a je koncipovaná jako ovocný sad. Dobře jsou i skryty technické stavby, které celkový ráz zahrady nijak nenarušují. Dokonce se zde i jeden čas našlo místo pro venkovní voliéru , v které trávily čas Mainské mývalí kočky. To jsou opravdové milovnice pobytu venku, a pokud mají k dispozici i malé jezírko, jsou na vrcholu blaha.

Třetí zahrádka je jen úzký pruh mezi dvěma cestami, nicméně i tak je hezky a vkusně založen. Jelikož hlavní dominantou jsou tři vzrostlé stromy, stříbrný smrk, borovice černá a túje, další výsadba se musí skládat jen z nižších druhů. Jako mulč je použitá kůra z jehličnanů, ovšem ne drobně sekaná, ale naopak z hodně velkých a hrubých kusů

Na špici tohoto pruhu je pro odlehčení zasazená kroucená vrba, ovšem ta je potřeba hlídat a čas od času u ní provést hluboký prostřih, neboť dokáže dorůst dost velkých rozměrů a pro tuto zahrádku by to nebylo vhodné....

Toto je ukázka toho, jak se i malý pozemek dá dobře využít na pěknou a nenáročnou zahrádku u které se každý rád zastaví a podívá se....

Dlužno podotknout, že to není jediný pozemek který má majitel k dispozici, ale k domu ještě patří velký sad, který je hned vedle přes cestu

Tato tři zastavení a nahlédnutí jsou zatím posledními, ale další ještě přijdou, protože krásných a zajímavých zahrad neustále přibývá. Díky bohu.

Co mi to provedli?....

Tak takhle moc je těžký život výstavního pesana. Abych byl na příští sezonu hezkej a úspěšnej, musela ze mně panička udělat takovýho naháče. Jelikož po vytrimování mojí krycí srsti zjistila, že moje jemňounká podsada je delší než je žádoucí, tak mi jí bez milosti vyškubala taky. A teď se mi všichni doma smějou, že jsem jak olezlá krysa. A hned mě překřtili na Bobeš Pleskač, protože prý úžasně pleskám!

A pak mi ještě panička řekla, že ze mně trhá srst odumřelou, tudíž to nebolí, a ony tedy jako ženy, když se depilujou tak si vytrhávají srst neodumřelou, tudíž je to bolí! A že pro krásu se musí něco vydržet.

Jenže kdo má vydržet všechny ty poznámky a smích? I ty kočky mají ze mně srandu. A tak abych se paničce alespoň trochu pomstil, celou noc jsem camral po ložnici, skákal z křesla a zpátky do křesla a při tom jsem dupal a funěl. A panička se moc nevyspala a to jsem měl radost, protože ona spí móóc moc ráda.

A taky se mi stýská po Báčovi, Lucce a Míšovi. Ti odjeli včera na podzimní čtyřdenní dovču na chatu za babičkama, dědou a taky Belčou. Ale ještě než odjeli, vzala nás panička(evidentně s úmyslem si mě udobřit) zase na procházku do lesa.

Navlékla mě do Mátinýho svetru, prý abych nenastydnul. Taky věc tenhle svetr, svědilo mě to, bylo mě to krátký a vypadal jsem škoda mluvit. A tak jsem se po celou cestu věnoval své oblíbené činnosti a to válení se, kdekoliv a jakkoliv. Jenže to nebylo v tom svetru ono....

Panička si toho však moc nevšímala a spíš se zase rozplývala nad tím jak krásně svítí sluníčko a jak jsou krásně zlatý poslední listy na dubech.

A to zas byla pravda, poslední záblesky zlata na pozadí smrků byly opravdu pěkné. Zkrátka zas jednou den jak vymalovaný. Škoda, že takových už asi moc nebude....

I když svítilo sluníčko a bylo celkem i teplo, na cestě zůstaly jinovatkové listy. Spadly a pod nimi zůstala jinovatka, a když je vítr odfoukl, zbyl po nich jen zmrzlý obtisk.

Poslední zlaté listy javoru se třpytily mezi již opadanými sousedy a umocňovaly tak sílu slunečních paprsků

A to je něco, válet se za každých okolností, to mě na procházkách tolik baví

Že je letos nejmódnější barvou podzimu fialová, dokazuje to že i jindy zelený mech si zvolil tuto barvu.

Les na rozhraní stínu a slunce se zlatými odstíny buků působí sice dojmem, že je ještě teplo......

...... ale v kaluži na cestě ještě nerozmrznul ranní led a jinovatka

I když se to nezdá, je tento totem velkou raritou, je totiž oficiálně nejvyšším totemem ve střední Evropě. Sice už z části přišel o některé své ozdoby, třeba o velká křídla na vrcholku, a i některé zobany jednotlivých vyřezaných zvířat ale pořád je pěknou dominantou údolí. Nahradil před lety svého menšího bratříčka, který již dosloužil stal se pro svůj špatný stav nebezpečným. Oba jsou dílem místních řezbářů, otce a syna. A není sám, v okolních chatách jich ještě pár stojí

Detail některých "příšerek" na totemu. Samozřejmě v indiánské historii každé zvíře, pták či duch mají na totemu své místo a něco znamenají. A i jejich rozmístění má svá neměnná pravidla

Nakouknutí přes ploty......

Při mnoha procházkách s pejsky, se neubráním a nakouknu přes plot do okolních zahrad které mě něčím zaujmou. Ať je to nějaký zajímavý výtvarný prvek, strom, a nebo trávy. Přiznávám se, že mne nejvíc zaujmou vodní prvky, kameny a jehličnany.

Voda v zahradách patří mezi nejkrásnější partie, které dokáží uklidnit a zpříjemní i horké dny.A pak jsou kameny....

Není kámen jako kámen a jejich využití je nekonečné. Od lemování záhonů, jezírek, po umístění některých kamenů jako solitérů v zahradě.

Dalším prvkem jsou moje oblíbené trávy. Dokáží ve spojení s jehličnany nebo i kameny vytvořit kouzelná zátiší, která navíc na podzim hrají i různými barvami, protože některé odrůdy trav se zbarvují do oranžova, červena nebo fialova. A nejen jejich listy, ale i květní laty.

Ráda bych na pokračování ty zahrady které mě něčím zaujaly publikovala a doufám, že se vám budou líbit stejně jako mě .Byla bych ráda, kdyby jste mi i posílali ohlasy na to které zahrady vás zaujaly a čím.

První zahradou je zahrada u přízemní dřevěné chaty, kde je velká plocha trávníku v které je vodní prvek zastoupený malým prefabrikovaným jezírkem kterému dělá souseda bíle kvetoucí CORTADERIA, neboli pampová tráva. Sezení u krbu je ukryto za stříhaným živým plotem z ptačího zobu.

Technická budova je osázená podzimními či belgickými astrami, v různých barvách a výškách. A po dřevěné treláži se pne Přísavník pětiprstý, známé psí víno.

Samotná chata má ještě vstup krytý pergolou kde se opět pne přísavník a pohledové oddělení od cesty je opět ze stříhaného živého plotu, a pnou se zde klematisy. Ovšem co je celé zahradě na škodu, je úplná absence vzrostlých stromů. Ty stávající majitel zcela vykácel. Bohužel protože pozemek je hodně slunný a stín v horkých letních dnech tu stín velmi chybí...

Druhá zahrada je u rodinného domu, kde původní velké foliové okrasné jezírko nahradila podle mne lepší varianta koupání než zapuštěný bazén, tzv. koupací okrasné jezírko. Jedná se o vodní plochu která spojuje obě varianty, jak koupací tak okrasnou. I tato jezírka se mohou dělat foliová s hlubší, koupací zónou a mělčí, ozdobnou partií, osázenou vodními rostlinami. Náklady jsou zhruba stejné jak kopaný a zapouštěný bazén, ovšem

esteticky mnohem hezčí a nerušící tolik celkový vzhled zahrady.

Toto jezírko má opravdu velkorysou plochu, a i příjemnou hloubku.

Dřevěné molo pak láká jak k posezení tak i k poležení na sluníčku.

Využití oblázků různých velikostí jen napomáhá k celkovému vyrovnanému vzhledu. A smuteční vrba na břehu jen podtrhuje souznění s vodou.

Tento konec navazuje na původní část okrasného jezírka s travinami a výsadbou vlhkomilných rostlin. Navazující suché koryto má břehy osázené drobnými keři, převislou břízou a jehličnany.

Třetí zahradou je opět zahrada u chaty, která je tentokrát srubového charakteru a velký pozemek kolem je rozdělen na několik užitkových částí, neboť majitel zde pěstuje malé plemeno ovcí, které pozemek spásají.

Ani zde nechybí vodní prvek, který je zastoupen, jak jinak v kraji Jakuba Krčína, malým rybníčkem. Jelikož došlo v létě k vybagrování nečistot a zvětšení, nejsou ještě břehy zcela zarostlé novou výsadbou. Na části břehů byl zachován původní porost malých vrb a borovic BLATEK. K nim přibyl červenolistý buk a ozdobné trávy. Vodní kaskáda s plochých žulových kamenů dodá vodní ploše pohyb.

Velikost rybníčku je příjemná, dá se zde jak koupat, tak jsou zde vysazeny i ryby, ovšem v takovém množství, aby se voda nekazila jejich krmením. Ještě letos přibude dřevěná lávka do zhruba poloviny vodní plochy. Celá zahrada je koncipována přírodně, ovšem s využitím různě velkých žulových balvanů ať už opracovaných, nebo přírodních.

A opět strážce vodní hladiny, smuteční vrba. Je to strom který potřebuje mnoho prostoru, ale pak se odmění nádherným pohledem na své dlouhé větve, které se dotýkají vodní hladiny.

Hodí se právě do takto přírodně koncipovaných zahrad. A až trochu nabude na objemu, bude posezení na žulových balvanech pod ní balzámem na nervy. Všechny stromy jsou v této části chráněny před okousáním ovcemi, protože se nachází na jejich teritoriu, čemuž také napovídá plot z mohutných dřevěných krajinek.

A co by to byl rybník bez leknínů. Vzhledem k jeho velikosti, je možnost osázení velká, a tak jsou zde lekníny růžové, bílé a tmavě červené v sousedství žlutých stulíků. Všechny tyto vodní rostliny brzy porostou vodní hladinu souvislou vrstvou listů a nádherných květů kvetoucích v různou dobu a tak se bude pořád na co dívat. A jelikož je rybníček i dostatečně hluboký, odpadá povinnost na zimu tyto rostliny přenášet do nezamrzajících prostor, jak je to třeba u mělkých jezírek.

To, že je majitel milovník kamenů, je zde vidět na každém kroku. Na kamenném stole, jehož výška je zhruba výškou barového pultu, se dobře připravují dobrůtky, které se pak v grilu opodál dále upravují. A nebo i na vyvýšených židličkách posedět a popít letní drinky.

Je to víceúčelová letní kuchyně. Najdeme zde nejen gril, ale i udírnu a litinovou plotnu, která se dá použít buď jako pracovní a odkládací prostor, a nebo se na ní dá vařit.

A naposledy kámen, tady včleněný do nízkého skalkového rabátka, které lemuje celý bok chaty. A i umístění na rohu v sousedství červeného Rozchodníku, je zvoleno vzhledem k barvám velice dobře. Jedno podtrhuje druhé. A samozřejmě ani zde nechybí na této straně vzrostlé túje a borovice blatky.

A jelikož k zahradám patří i ty ploty, přes které se dívám, tak ještě i pár pěkně porostlých......

Tento plot je celý zarostlý břečťanem, který na sloupcích vytváří takovéhle krásné kvetoucí koule. Jelikož už má svůj dospělý věk, kvete zelenobílými kouličkami složenými z drobných květů. A hojně navštěvovaný včelami, protože díky jeho pozdní době květu, mají se kde pást.

Tady se na plotě zabydlel přísavník dlanitolistý a zvědavě i přes plot nakukuje kroucená vrba. Tento druh přísavníku má na podzim ještě krásnější vybarvení, než příbuzný přísavník pětiprstý. Jdou od světle zelené, přes žlutou, růžovou až po fialovou a vínovou.

Tady se k přísavníku přidalo i bíle kvetoucí rdesno baldžuanské. Je to poměrně invazivně rostoucí liána, která dokáže porůst v krátké době kde co.

Pro tentokrát již zahrad dost, další si zas prohlédnem jindy....

Hážem všechno za hlavu...a užíváme podzim...

Po příjezdu na naší chatičku, se panička rozhodla hodit všechny neúspěchy a malá zklamání za hlavu a užívat si posledních krásných podzimních dnů.A já to jen odsouhlasil, protože jsem věděl, že mne čekají dlouhé procházky na kterých se zas budu moct špinit podle chuti, a protože mě už žádná výstava nečeká a nemusím tudíž dodržovat výstavní řád...

A taky jo, čekaly nás krásné teplé dny kdy se stromy dobarvovaly do odstínů červené a bronzové, sluníčko se mezi kmeny prodíralo do hloubky lesa já si běhal ve spadaném listí které šustilo a hořce vonělo....

Kopce okolo rybníků se probarvily plamínky větví buků, ve vodě se zrcadlily zlatě zbarvené keře, a na stromě, který si vybrala divoká prasata nad kalištěm k drbání, si hověla zelená kobylka a vyhřívala se v posledních paprscích slunce.

Dokonce jsme našli ještě jeden z posledních exemplářu té divné houby s podivným jménem Šiškovec černý a s ještě podivnějším vzhledem.

Na další procházku jsme vyrazili směrem, kde jsem ještě nikdy nebyl, a to k Mníšeckému nádraží. Cesta vede jak jinak zase lesem a pak se rozběhne podél kolejí až k nádraží. Je to jedno z těch malých nádraží která jsou rozeseta po celé trase Posázavského pacifiku, a která zná mnoho trampů. Okolo tratě se červenalo spousta keřů se šípky, a v trávě kvetly belgické astry které utekly ze zahrady. Na jedné z borovic podél lesní cesty se usídlily Václavky, ovšem netradičně až na kmeni metr nad zemí. A opodál se na starém pařezu dřevokazná houba snažila nabrat podobu houbové růže.

...jako zlaté loubí lemují cestu

buky a duby....

...zlatice, neboli Forsythia na sebe vzala netradiční barvy listů, vínovou a zlatou...

....václavky se vyšplhaly o něco výš než bývá zvykem.....

....a tady dřevokazná houba na sebe vzala podobu houbové růže....

....nad a okolo trati se červenají šípky....

....ze zahrádky si udělaly výlet do okolí podzimní belgické astřičky....

....malé nádražíčko, kterých je po trati na Dobříš a Posázavského pacifiku několik desítek. Tohle mělo svého času pana výpravčího velkého milovníka C.a K. monarchie...

... penzion, který stojí u nádraží a má jméno Marjánka, si zahrál v jednom českém seriálu. Pozorní diváci a divačky seriálu Místo nahoře jistě poznali oblíbenou restauraci postav v podání Ondry Vetchého, Boba Klepla a Mirka Táborského, kde vypili nejednu sklenici piva. Ostatně tento seriál i jeho pokračování se natáčel v nedalekém satelitu jménem Včelník....

Vypadá to sice jako brusinky, ale je to Cotonoaster horizontalis, neboli Skalník rozprostřený, který se z výsadba svahů kolem rychlostní silnice vyplazil až na původní starou obslužnou silnici, která vznikla při stavbě stávající R4.