středa 31. srpna 2016

Žhavý západ ....



Dlouho, předlouho jsem se nezabývala focením západu.
Buď bylo zataženo, nebo nebyl nijak zajímavý anebo, a to nejčastěji,
se mi prostě nikam nechtělo. Při prvním letně-prázdninovém chataření
jsem si ale řekla vyrazím. Je to po rovině, nemusím se šplhat do kopce, a vždycky
si najdu jiné místo odkud fotím. I když výsledné místo které je vidět je vždy stejné.
Prostě s přírodními zákony nic neudělám ......
A aby nebyly snímky úplně stejné, hrála jsem si
s nastavením foťáku při programu na focení západu.








A když sluníčko definitivně zmizelo a setmělo se, měsíc se ukázal v plné kráse úplňku



úterý 30. srpna 2016

Dnes už naposledy ....



Jelikož včera se konalo zataženo a teploty
klesly o něco níže než v předchozích dnech, nebylo tolik nutné
osvěžování. Dokonce jsem se vlastně vůbec nedostala k blogu, protože
jsem měla trochu hektické dopoledne i odpoledne.
Dopoledne připravit dva pokoje, což jsem dělala na pokračování neb jsem se mezitím
musela dostavit na pracák, na zpáteční cestu si zavolat synka jestli
by pro mne nepřijel, protože stále jedem v autobusech na letní
provoz,tudíž buď jít domů pěšky nebo čekat dvě hodiny ve městě na dopravu.
Pěšky mi to nedělá problém, jen se zatáhlo, začal foukat vítr, hřmít a pršet.
Při porvním pokusu otevřít deštník se mi hned obrátil, takže jsem holt musela
volat SOS. Dorazila jsem domů a začala vařit guláš,protože jsem po cestě
z ÚP jen tak vlezla k řezníkovi a ejhle, měli krásnou kližku a navíc ještě hovězí
líčka. Což bude moje příští naprostá premiéra. Pak dorazila dcera a tak
jsme kafraly.Dovařit se mi podařilo chvilku před tím, než jsem
šla do hospody a tak na nějaké psaní nebyl vlastně vůbec ani čas.
A to jsem netušila jak "veselý" mne čeká večer. Nemluvě o tom, že
vůbec nevím, co tam na mne čeká a co se na mne navalí dneska.

Ale dost už a jdeme se naposledy osvěžit kapičkami.....





Z téhle trávové série pochází i moje Z do klubové abecedy






Toť vše, a pokud se zas pro změnu ochladí, čeká nás žhavý západ.

neděle 28. srpna 2016

Teplo pokračuje, pokračuje i osvěžování .....



Už předposlední dávka kapiček a pak zas nějaká jiná příroda.
Něco málo Bobšových fotek, trochu víc západů, nějaké vážky, tu a tam houbička,
opět lekníny, tentokrát odjinud, skály a kočičí potréty. Až tohle všechno vyčerpám, bude
snad zas možnost výjezdu na jih abych si zas něco doplnila. Ale to je, jako vždy, cesta která
je zatím hodně ve hvězdách. Horší ale je, že mne čeká nějaké tvoření
na setkání Ženského klubu, tentokrát v Rajhradě takže to vypadá
že se zas jednou vydám mezi šikulíny, protože to mám velmi dobře
dostupné vlakem. A to pak půde všechno stranou, abych vůbec stačila něco udělat.
Ani nějak zatím nemám představu co, budu se muset vydat na průzkumy.....










sobota 27. srpna 2016

Kapeme dál .....



..... teplíčko nám krásně pokračuje a podle předpovědí zatím ještě bude,
takže se můžeme a také ještě chvilku budeme osvěžovat kapkami
na fotkách. Dneska to budou kapičky na pavučinách. A stejně jak
u některých z minulého článku, i tady je pár fotohrátek .....
Včera se muž rozhodl, že pojede tentokrát na chatu on,
synátor zas zmizel za přítelkyní a mě tak pokračují
prázdniny. Sice ještě musím dosekat zahradu
(mužskej vždycky zahradu rozseká na několika
místech a pak zase pokračuje někde jinde a
někdy jindy) ale těch pár dní si užiju ....












pátek 26. srpna 2016

Trocha osvěžení v teplém dni .....



...... se vždy náramně hodí. A tak se po pár dní budeme
pěkně schlazovat studenými kapkami. Nafoceno ještě před odjezdem
v poslední deštivý den který u nás byl, před těmito nádhernými slunečnými.
Všimli jste si, že za celé prázdniny, i dobu před nimi, je těchto posledních víc jak
čtrnáct dní vůbec nejstabilnější počasí? Bez těch výkyvů teplot nahoru a dolu,
bez toho že dva dny svítí sluníčko, pak tři prší, a zas svítí? Jakoby se snažila
Matička příroda a svatý Petr vynahradit co doposud tak nějak "flákali".
Dokonce jsem včera hupsla do bazénu, což jsem ještě před odjezdem brala
jako něco, co už se ani dít nebude. A ono jo! A ne do nějakých 19 °C ale
do pěkně vyhřátého ..... takže já si to teď teprve řádně užívám a hřeju se
jak jen to jde. Protože kdoví kdy a jak rychle přijde podzim se svými
plískanicemi .....

Většina detailů je focená mým oblíbeným Heldou s jednou makropředsádkou








Některé jsem si dala jak barevně tak v Čb


čtvrtek 25. srpna 2016

Začínáme hlasovat po osmé ....



A jsem zase zpět, v dosahu internetu, ale také
v dosahu všech povinností. Takže, i když zase se zpožděním ale přece, začínáme hlasování
o srpnovou nej sakrálku. Nejprve ale odpověď na tu zcela jak bylo vidět, lehkou otázku,
kdeže jsem to byla. Je vidět, že jak ze zřejmých osobních návštěv, ale i díky
dobrým pozorovatelským schopnostem nebo profláknutosti fotek onoho místa u mne na blogu
jste velmi dobře poznali, že to bylo na mé oblíbené Dobříši, v zámeckém parku.
A tady je důkaz.....



A stále neutěšenější pohled na hrad Vargač


A teď k tomu, kdo poslal své příspěvky ....

(VendyW)

(Marijakes)

(Frypat)

pátek 19. srpna 2016

Jak rychle změnit názor ....



Opět se mi poštěstilo že můžu trávit čtrnáct dní
na chatě a tak dnešní krátká zamyšlení se budou vztahovat
k pobytu tady.

Zamyšlení první aneb to by nikdo nevěřil kolik hub se vejde
do kapuce trika .....

Poučená z minulých houbových nezdarů jsem nevymyslela elektrickou
kytaru, jak se zpívá v jedné písni od skupiny Žlutý pes, a s vědomím, že v lese bude
zas sucho jak na polňačce na Hané v pravé poledne, vyrazila jsem si na procházku do
lesa jen tak s foťákem a v tričku bez nějaké tašky či koše. Ovšem po deseti minutách
jsem musela rychle svůj názor změnit a to proto, že se na mne z jehličí usmíval krásný
hříbeček, a po chvíli to byl další a další a najednou jsem zjistila že na fleku kde stojím
je těch hnědých hlaviček víc. Jenže přede mnou náhle vyvstala nerudovská otázka Kam
s nimi..... ještě že tričko má kapuci na stahování takže jsem za chvíli byla jak klokan,
ovšem s kapsou za krkem. Bylo těch krasavečků tolik, že jsem si mohla dopřát luxus
nebýt srab a nesbírat ty malé (jak vždy říká můj kamarád, že malé houby sbírají jen srabi),
dokonce jsem ani nevěnovala pozornost krásnými, zdravým a čerstvým holubinkám, ba
co víc ani novější rostoucím klouzkům, kteří v suchém lese ani neklouzali ! A když jsem
našla ještě dva praváčky na dohled od chat, došlo mi, že asi vážně ty houby rostou .....
A víte kolik bylo nakonec těch hub v kapuci? Plná miska střední velikosti! Dnes už jsou
snědené a zbytek usušený, ale v prvním okamžiku jsem proklínala geny pravěkých
sběračů, které mne nutí abych ty houby sbírala, a sbírala a .......

Zamyšlení druhé aneb jak jsem dostala za vyučenou .....

Včera, když jsem se vracela od maminky, na stanici autobusu stálo
už dost lidí. Nutno podotknout, že na místo kde je stanice, svítí dost slunce
a stát tam nebývá v takových slunečných dnech nic příjemného. Všimla jsem
si jedné staré paní, která mířila na konec předlouhé fronty s pojízdnou taškou
v jedné a hůlkou v druhé ruce a evidentně si potřebovala na chvíli než přijede
autobus sednout. Na to ovšem nikdo nemyslel a nenapadlo nikoho že by si
při čekání starší lidé rádi i sedli. Všichni jen stáli a koukali, ale nikoho nenapadlo
říct, že si paní může jít sednout do haly a místo že jí podrží. Tak jsem jí nabídla,
že si může jít sednout a nastoupit předemnou.
V autobuse si pak při sedla ke mě a začaly jsme si povídat. Je jí stejně jako
mojí mamince, ale musím říct, že i když ta je dost samostatná a soběstačná,
oproti téhle dámě tedy musím uznat, má značné nedostatky. A přiznávám, že
i já se silně styděla. Za to že neustále nad něčím skuhrám, že jsem pořád tolik
negativistická a pohodlná. Protože když mi řekla že každé ráno cvičí půl hodiny
(v 85 letech) že přesvědčila svého doktora aby jí poslal na operaci bolavého kolene
a její zdůvodnění proč (bolest jí pronásleduje poslední čtvrtstoletí, takže pokud jí to po operaci
bude bolet čtrnáct dní už je šumafuk) . Takže mne dohnala k tomu hodně změnit svůj
názor na sebe. A rozhodně tedy není vůbec pěkný.





úterý 16. srpna 2016

Kdepak jsem to asi byla? .....



Rozhodla jsem se, že vám trošku zamotám dnešními
fotografiemi hlavu. Kdepak že jsem to byla? Středomoří, Egypt,
Azurové pobřeží ......
Protože jak uvidíte, všude tam to klidně mohlo být.









Nechám vás hádat, v které z těch možných destinací jsem se mohla pohybovat
a pak přidám do článku vyluštění ......