14 července 2020

Některá přání ....






.... se nám splní zcela nečekaně.
Anebo trochu oklikou. Vloni, když jsem si ponechala poprvé na zahradě kvést několik trsů a pruhů kopretin, povzdechla jsem si, že bych do těch kopretin brala i vlčí máky. Pátrala jsem a hledala jestli jsou k dostání samotná semínka, ale nenašla jsem. Tedy našla, ale na nějakém anglickém webu a vyšlo by to nesmírně draho. Takže jsem zvolila sice nejistou metodu, ale za to úplně zadarmo. Prostě jsem si natrhala několik odkvetlých makoviček, nechala je dozrát a pak jsem s nim prostě chodila po těch místech kde jsem zas měla v plánu nechat kopretiny a tam jsem jen rozmačkala a vysypala na zem. A čekala co se bude dít.
No nedělo se nic. Kopretiny kvetly jak divé, ale po mácích ani památky. Jen na několika jiných místech jsem před prvním sekáním zaregistrovala nějaké rostliny, které mi vůbec nebyly povědomé. Takže jsem je prostě posekala s ostatní trávou a dál to neřešila. Ovšem až do doby, kdy vznikly ty včera uveřejněné fotky. Když jsem tak všelijak lozila v pangejtu a koukala na ty stonky a listy mne to trklo... Ty blbe! To byly máky a bylo jich opravdu hodně a ty sis je posekala!!! Naštěstí mák má takovou výbornou vlastnost, že roste v trsech, a tak místo těch co jsem posekala vyrostly jiné. Jen už tedy nebyly tak vysoké jak by byly, kdyby nešly k zemi. A já tím pádem vyzískala možnost fotit si máky kdykoli, za jakéhokoli počasí a světla. A mohla se u toho válet, klečet a jinak se vykrucovat a měla jsem to přímo pod nosem. 
No, a že jsem si toho užívala naplno se pozná z toho, kolik fotek jsem za tu dobu kdy kvetly udělala. Teď už jich kvete poskrovnu, hodně jim ublížily ty deště a doba kdy mi stála na zahradě voda, ale schnou, zrají, vysemeňují se (aspoň doufám) abych zas příští rok mohla okolo posedávat a kochat se jejich krásou. A vůbec nevadí, že vyrostly úplně jinde, jako sólisti bez doprovodu kopretin, oni totiž jsou k tomu sólu předurčení ....