Virtuální přátelství. Má to něco společného z normálním lidským přátelstvím?
Vždyť přece virtuální realita je něco, co NAHRAZUJE tu pravou, právě prožívanou realitu.
Je to náhražka něčeho, byť sebedokonalejší, ale stále jen náhražka, fantazie, ne život sám.
Stejné to je i u virtuálního počítačového přátelství. Znáte se z mnoha lidmi, svěřujete se někdy
navzájem se svými problémy. Vidíte sice, jak někteří vypadají, ale spousty dalších jsou pro vás jen
jména bez tváře a vy znáte jejich články, fotografie, zážitky....Oproti virtuální realitě a v ní
uměle vytvořenými lidmi se s těmito můžete i někdy sejít v reálném životě. Pak se promění
třeba i v přátelé opravdové. A vaše virtuální přátelství sice trvá, ale víte už, že se s nimi můžete
kdykoli setkat někde u kávy nebo vína a nejen u klávesnice počítače. Jenže, co když najednou
některý ten virtuální kamarád najednou z obrazovky zmizí ? Stane se najednou něco, co se neslučuje
s tím uměle vytvořeným přátelstvím. Začnete mít strach. Úplně obyčejný a stejný jako když se najednou
ztratí váš skutečný kamarád. A začnete pátrat a hledat, kdo z těch ostatních virtuálních kamarádů by zrovna
tohoto člověka mohl mít za skutečného kamaráda a vědět co s ním je a předat tu zprávu dál všem ostatním
virtuálním kamarádům." Nebojte, je v pořádku, jen je prostě nemocný, unavený, ale dává se do kupy!"
A vy v tom okamžiku pocítíte ohromnou úlevu, stejnou jakou cítite když se vám ten kamarád z masa a kostí
ozve a řekne: "Promiň, ztratil jsem telefon, a musel jsem najít někoho kdo mi ho na tebe řekl." A proč
vlastně celé toto zamyšlení? Protože se najednou odmlčel jeden blogový král, který svými ironickými šlehy
a skvělými ilustracemi každý den zvedal náladu spoustě dalších blogerů, a můj spolubojovník v Projektu 365. A
já měla ten strach, co se děje a proč tak náhle zmizel. I když jsme byli právě jen ti virtuální přátelé, znající se jen
z monitoru měla jsem strach o OPRAVDOVÉHO kamaráda, o člověka z masa a kostí....