Virtuální přátelství. Má to něco společného z normálním lidským přátelstvím?
Vždyť přece virtuální realita je něco, co NAHRAZUJE tu pravou, právě prožívanou realitu.
Je to náhražka něčeho, byť sebedokonalejší, ale stále jen náhražka, fantazie, ne život sám.
Stejné to je i u virtuálního počítačového přátelství. Znáte se z mnoha lidmi, svěřujete se někdy
navzájem se svými problémy. Vidíte sice, jak někteří vypadají, ale spousty dalších jsou pro vás jen
jména bez tváře a vy znáte jejich články, fotografie, zážitky....Oproti virtuální realitě a v ní
uměle vytvořenými lidmi se s těmito můžete i někdy sejít v reálném životě. Pak se promění
třeba i v přátelé opravdové. A vaše virtuální přátelství sice trvá, ale víte už, že se s nimi můžete
kdykoli setkat někde u kávy nebo vína a nejen u klávesnice počítače. Jenže, co když najednou
některý ten virtuální kamarád najednou z obrazovky zmizí ? Stane se najednou něco, co se neslučuje
s tím uměle vytvořeným přátelstvím. Začnete mít strach. Úplně obyčejný a stejný jako když se najednou
ztratí váš skutečný kamarád. A začnete pátrat a hledat, kdo z těch ostatních virtuálních kamarádů by zrovna
tohoto člověka mohl mít za skutečného kamaráda a vědět co s ním je a předat tu zprávu dál všem ostatním
virtuálním kamarádům." Nebojte, je v pořádku, jen je prostě nemocný, unavený, ale dává se do kupy!"
A vy v tom okamžiku pocítíte ohromnou úlevu, stejnou jakou cítite když se vám ten kamarád z masa a kostí
ozve a řekne: "Promiň, ztratil jsem telefon, a musel jsem najít někoho kdo mi ho na tebe řekl." A proč
vlastně celé toto zamyšlení? Protože se najednou odmlčel jeden blogový král, který svými ironickými šlehy
a skvělými ilustracemi každý den zvedal náladu spoustě dalších blogerů, a můj spolubojovník v Projektu 365. A
já měla ten strach, co se děje a proč tak náhle zmizel. I když jsme byli právě jen ti virtuální přátelé, znající se jen
z monitoru měla jsem strach o OPRAVDOVÉHO kamaráda, o člověka z masa a kostí....
Na tom něco bude . Máte společné myšlenky i opačné názory , ale skvěle se doplňujete . Ten druhý se odváží nazývat věci pravými jmény o čemž ty jen uvažuješ . Ztotožňuješ se s ním a právě proto , že ho znáš jen z z jeho slov nevadí ti , že má třeba odstávající uši , křivé nohy , nebo ve skutečnosti trochu koktá . Pokud se později setkáte osobně , bereš ho takový jaký je a neděláš si falešné iluze podle jeho vzhledu .
OdpovědětVymazatJá jsem tento pocit zažila,když Otavinku odvezli do nemocnice.Najednou
OdpovědětVymazatMáš pravdu pravdoucí. Teď jsem zažila několik horkých dní, když se náhle zničehonic odmlčela Beatricie. Není to její šálek kávy a i když třeba články dávala jednou dvakrát do měsíce, chodívala na blogy ostatních a nechávala své pěkné a milé komentáře. A my jsme věděli, že i když zrovna nepracuje na nějakých grafických kouscích, je tu s námi.
OdpovědětVymazat[2]: Přesně tak to je. Taky si kolikrát říkám, co se komu stalo, zda je v pořádku...
OdpovědětVymazat[3]: Tohodle tuším znáš i ty, je to King Rucola, a je opravdu nemocný, ale snad to nebude nic katastrofálního....i když je to už pán hodně v letech. Takže mu držím všechny palečky ať je brzy O.K.
OdpovědětVymazat[4]:Zvláštní pocit.
OdpovědětVymazat[5]: Kinga Rucolu znám, taky u mě myslím jednou byl a vidívám ho u Malkiela, má často vtipné komentáře a sám píše dobré a zajímavé články.
OdpovědětVymazatVirtuální přátelství může mít svojí nemalou hodnotu, ale nesmí se jí propadnout.
OdpovědětVymazat[8]: Tak pokud zůstane jen u toho virtuálního, tak si myslím, že to nehrozí, horší je když se ale s tím virtuálním kamarádem sejdeš osobně a běda když jde o osobu opačného pohlaví a stane se že přeskočí jiskra, a pak se propadneš do řádného průšvihu....jsem stejnou měrou ráda jak za virtuální tak reálné přátele, možná ti virtuální jsou mi paradoxně přes monitor blíž než ti reální, protože tím, že jsme se odstěhovali z Prahy, ti všichni reální zůstali tam a jsem s nimi v kontaktu minimálně, za to s těmi virtuálními kdykoli a každý den...takže díky za ně
OdpovědětVymazat