30 června 2018

Políbit nebo nepolíbit? ....



V parku Nochten jsou celkem tři vodní plochy. První je malé jezírko, spíš taková větší
tůň v sekci, která představuje původní podobu zdejší krajiny, tedy blata. Okolo ní lze
najít rostliny a traviny které se vyskytují v takové krajině. Suchopýr anebo rojovník
jsou těmi nejznámějšími. Pak je zde o něco větší jezírko kde si můžete dojít až k vodě
a pozorovat tu mnoho poletujících vážek (tedy když říkám mnoho, tak to ještě není
úplně přesně) ale i krásné zelené skokany. Na návštěvníky jsou zřejmě velmi zvyklí
ba dokonce si velmi hlasitě říkají o pozornost. A tak jsem je přece nemohla
neposlechnout a pár jsem jich nafotila. Ovšem políbit některou
jsem si nedovolila, ono mě už život naučil na zakleté
prince nevěřit ...


Až teprve doma na počítači jsem zjistila, že ač jsem fotila žabku, mám na fotce ještě další
živočichy, tedy spíš hmyzáky. Šidélka a nymfu vážky, najdete jí?






Tahle si zřejmě řekla, že by jí slušelo opálení a tak se usadila na plném sluníčku
na štěrkovém břehu


Ve třetím, největším jezírku, bylo žabek taky hodně, ale navíc zde plulo dost
koi kaprů. A stejně jako žabky, i oni se snažili na sebe poutat co nejvíc pozornost.
Zřejmě jsou zvyklí na to, že jim návštěvníci tu a tam hodí kus rohlíku nebo chleba
A možná jen chtěli, jako správné zlaté ryby splnit každému tři přání.
Škoda, asi jsem to měla zkustit ...





29 června 2018

Bližší i vzdálenější okolí parku ....


Dnes zvedneme své pohledy z vyhlídky v parku k obzoru. To už je trochu jiný
pohled než ten dolů, na krásné a pestré osázení. Jakmile tak totiž učiníme, objeví
se před námi svět povrchových dolů a další elektrárna. Že se rekultivace dá dělat
i jinak, tak toho je příkladem právě park Nochten který vznikl na místě starého
vytěženého dolu, a jeho znovuzalesněné okolí. Na místech jiných dolů
vznikají krásná jezera. I takových jsme pár míjeli. Ale než se
tak stane, tvoří otevřené rány na tváři krajiny ....



Pohled přes vojenský prostor k dolům. Neměla jsem sebou úplně nejdelší
sklo, ale pak jsem si přezbrojila na o něco delší a některé z pohledů jsem si ještě přiblížila ...




.... a ještě trochu přiblížila


Na obzoru další z elektráren ....



.... a další z dolů



Ale Boxberg mne tak nějak něčím fascinoval




Park ještě neopustíme, protože nás čeká pár jeho vodních obyvatel, pár
fotek z části parku kde rostly a kvetly extrémně suchomilné rostliny a něco
málo z různých detailů květů ....

28 června 2018

Nochten z nadhledu ale i podhledu ...




Včera jsme skončili s prohlídkou parku Nochten z přízemí. Dnes a zítra se podíváme
na park a okolí z nadhledu. A to z vyhlídky, kterou jste viděli jako poslední fotku v minulém
článku. Sice měla evokovat to co tento park pomohlo vytvořit, tedy ledovec a sníh, atributy
Skandinávie, ale mě spíš připomínala tak trochu malé Stonehenge. Ale výhledy z ní byly
parádní. Vlastně jste se mohli rozhlédnout po této rovné krajině kolem dokola.
I když výhled do dálky byly hodně industriální, pohledy na park zas
trochu té industriálnosti ubraly ...


Takže se rozhlížejme ...


Na téhle fotce je krásně vidět znovuzalesnění vytěžených ploch


Opět pohled na mapu Skandinávie tentokrát z větší části







Tenhle pohled jsem si nechala schválně až na závěr, pro ten kontrast ohromné elektrárny
s krásou parku. A trochu jí upravila. Nicméně nebýt této elektrárny, nevznikl by tento park
v takové rozloze v jaké je. Takže tady platí ono známé něco zlého, pro něco dobrého ...

27 června 2018

Pokračujeme ...



.... v "přízemních" toulkách po parku Nochten ....

Těsné sousedství vojenského prostoru. Vlastně hned za plotem parku
už by jste mohli vidět cvičící vojáky Bundeswehru. Ty cedule nás provázely
skoro celou cestu po Horní Lužici. Tyhle a pak velmi hustá síť cyklostezek.
Na cykloturistiku sází bývalé východní země nejvíc. Čtyřicet let nadvlády komunistů
tady moc pro lidi neudělaly, jak dobře víme, jen totálně zdeformovaly
charaktery mnoha generací a zbavit se tohoto dědictví bude trvat asi mnohem
delší dobu než zrekultivovat krajinu a vytvořit zde turistické ráje. A tak
tato krajina svou plochostí se přímo nabízí k tomu jí projet a poznat i na kole
nebo na kolečkových bruslích. Myslím že v tomhle bychom se zas od místních
mohli učit my.







Stráň s mapou Skandinávie. O těch kamenech co na ní jsou jsem psala v úvodním
článku, jsou přesně ne těch místech na mapě, odkud je sebou postupující kontinetální
ledovec sebou vzal na své pouti. Na každém z nich je jméno a stáří a jako bonus
i vybroušený a vyleštěný kousek aby jste mohli vidět jak takový kámen vypadá
když se zpracuje na obklad. Jedná se totiž většinou o mramory, žuly, porfyr a jiné
kameny které se využívají v architektuře. A nejsou to žádní zajíčkové, ale pořádní
stařešinové. Stáří kamenů se pohybovalo mezi 50 000 000 až 168 000 000 let


Vyhlídka na nejvyšším místě parku. Trochu připomíná vedlejší elektrárnu, byla taky taková
futuristická. Modrá znázorňovala ledovec a bílé trubky které se plazily po zemi sníh a led.
Ale rozhled odtud byl parádní, ostatně to uvidíte příště...


Dnešní článek, byť o hezkých věcech, má pro mne trochu hořkou pachuť. Někdy si s námi
život hraje divné hry. Přihraje nám do cesty občas i na dlouhý čas lidi, s kterými nám je fajn,
máme v nich své vrby, máme si s kým příjemně popovídat. Pak se ukáže, že už si s námi nechtějí tak moc
povídat, nemají pro nás čas a postupně z našeho života zmizí. A ten nám, opět po době
kdy si všechna zklamání už zažijeme, smíříme se s realitou a jdeme dál, pošle do cesty
dalšího člověka. A zas zjistíme že máme shodné názory, že se nám dobře povídá,
že se dokonce alespoň čtrnáct dní v měsíci těšíme do práce! Že nám s tím člověkem
začíná být moc příjemně. A co udělá život - vtipálek? Tak jak nám ho poslal do cesty
tak nám ho zas s té cesty odešle bez varování pryč. A my najednou zjistíme, že jsme mu ani
nestihli říct jak nám s ním začalo být dobře a zůstane v nás divná prázdná díra...
A je jedno jestli je ten člověk dobrý kamarád nebo kamarádka, přítel či milenec.
Někde v skrytu duše věříme, že se přeci jen ozve, aby to prázdno
co v nás zůstane, a na určitý čas je nepříjemně bolavé, se zas zaplnilo....






26 června 2018

Findlingspark Nochten ...




.... nebo též park bludných kamenů, to byl druhý cíl druhého květnového výletu.
Horní Lužice je plná bludných kamenů. Jsou pod i nad zemí, jsou malé, větší
ale najdete tu bouldery o váze 40 tun. Doputovaly se sem s ledovcem až ze
Skandinávie. A na místě bývalého hnědouhelného dolu v Nochten z nich vznikl
velmi zajímavý park. Jedná se o evropský uniká, který se zrodil v hlavě dr.Hanse
Ulbricha. Toho napadlo vytvořit ve zdejší krajině silně poznamenané povrchovou
těžbou uhlí obrovskou zahradu. Nebyl na to sám a tak v letech 2000 - 2003 ještě
spolu s Klausem Kotzanem a dalšími spolupracovníky a pod záštitou největší
hnědouhelné elektrárny v Německu Boxberg Park bludných kamenů Nochten.
Vznikl tak na ploše 20 ha ojedinělý projekt který je jediným svého druhu v Evropě.

V parku je kolem 7000 bludných kamenů svezených jak z dolů, tak i z volné
přírody a je z nich vytvořeno skvělé dílo zahradně - krajinářské architektury.
V Parku je několik umělých kopců z kterých je výhled na zdejší krajinu. Na místa
znovuzalesněná, ale i na otevřené rány stále fungujících povrchových dolů,
na bližší i vzdálenější elektrárny. Ale ve spojení s tímto parkem ani ta nejbližší
nepůsobí nijak rušivě. Tak nějak prostě nevypadá odpudivě, ale spíš přízračně.
Jeden z kopců tvoří mapu Skandinávie kde jsou umístěny balvany se jmény měst
která se dnes nachází na místě odkud kameny ledovec dotlačil. Takže tu najdete
kameny z Osla, Stokholmu nebo Helsinek a jejich okolí. Najdete tu jak ohromné
vřesoviště se 130 000 kusy letního a stejným množstvím zimního vřesu, kaktusové
kamenité pole, část s rostlinami kterým se daří na vápenci, svah plný karafiátů,
roklinku kde na jaře můžete obdivovat nádherné plaménky a spousty dalších
květin a rostlin. Jsou tu i dvě jezírka plná vodních živočičichů a krásných
leknínů. Na své si tu přijdou i děti v malé mexické pouštní vesničce. Nad celým
parkem se vznáší vůně levandule, šalvěje a mateřídoušky a je protkán mnoha
cestami a cestičkami kde nechybí lavičky kam si můžete sednout a kochat se....


Klasická krajina která nás provázela většinu cesty, písek, borovice a tabule
upozorňující na zákaz vstupu, neb je zde vojenský prostor. A tady ještě "vylepšená"
elektrárnou Boxberg. Ale sama za sebe musím říct, že pohled na ní je opravdu
ohromující. To není jen tak nějaká elektrárnička jak by se mohlo z téhle fotky
zdát ....


U vchodu vás uvítají tyto prodejné megabonsaje



Voňavá mateřídouška


Suchomilné rostlinky známé z horských štěrkových strání


Parter ukazující jak to vypadá na blatech. Suchopýr, rojovník bahenní ...


Kdykoli a kdekoli. Stálý doprovod páry z chladicích věží


Tohle všechno a ještě víc je vřesoviště. Odkvetlé nebo se teprve ke květu chystající


Tolik pro dnešek a zítra se ještě probrouzdáme v nižších partiích parku.
Až poté si vystoupíme na nejvyšší část parku a prohlédnem si ho seshora ....

25 června 2018

Střípky z Kromlau ....





Procházka rododendronovým "lesem" se pomalu končí, a nastává čas
k přesunu dál. Na další hodinu a půl trvající přesun autobusem k parku Nochten.
Právě tyhle dlouhé přesuny, navíc velmi nudnou krajinou byly to, co na tomto výletu
patřilo, alespoň pro mne, k velkým mínusům. Ale ještě byl čas dojít k zámečku, probrat
s bandou učitelek (pravidelnými účastnicemi zájezdů) nasbírané kameny (pazourky naplavené
kdysi mořem) s pocitem zadostiučinění opravit jedné z nich (učitelku biologie) špatné
určení stromu ( její určení Liliovník resp. Lyryovník tulipánokvětý) kterým ve skutečnosti
byla moje magnólie -smradlavka (Magnólie tříplátečná) ale omlouvá jí, že tento druh
je opravdu minimálně rozšířený, já sama jsem ho v Kromlau viděla jako třetí místo
výskytu, podívat se trochu kolem zámečku a pak už se jen usadit na
místě v autobusu, pojíst něco ze zásob a vyrazit ....





Strážkyně parku





Zámeček slouží jako infocentrum a centrum parku. Docela mne překvapilo, že na tak
rozlohou velký park tu je jen tak malý zámeček. Pokud člověk zná i ten Průhonický
park a zámek ví o čem mluvím. A srovnání se tedy neubráníte...



Tolik z Rokle rododendronů a azalek a příště nás čeká úplně jiná zahradně - krajinářská
záležitost pod dozorem uhelných dolů a elektráren ....