Procházka rododendronovým "lesem" se pomalu končí, a nastává čas
k přesunu dál. Na další hodinu a půl trvající přesun autobusem k parku Nochten.
Právě tyhle dlouhé přesuny, navíc velmi nudnou krajinou byly to, co na tomto výletu
patřilo, alespoň pro mne, k velkým mínusům. Ale ještě byl čas dojít k zámečku, probrat
s bandou učitelek (pravidelnými účastnicemi zájezdů) nasbírané kameny (pazourky naplavené
kdysi mořem) s pocitem zadostiučinění opravit jedné z nich (učitelku biologie) špatné
určení stromu ( její určení Liliovník resp. Lyryovník tulipánokvětý) kterým ve skutečnosti
byla moje magnólie -smradlavka (Magnólie tříplátečná) ale omlouvá jí, že tento druh
je opravdu minimálně rozšířený, já sama jsem ho v Kromlau viděla jako třetí místo
výskytu, podívat se trochu kolem zámečku a pak už se jen usadit na
místě v autobusu, pojíst něco ze zásob a vyrazit ....
Strážkyně parku
Zámeček slouží jako infocentrum a centrum parku. Docela mne překvapilo, že na tak
rozlohou velký park tu je jen tak malý zámeček. Pokud člověk zná i ten Průhonický
park a zámek ví o čem mluvím. A srovnání se tedy neubráníte...
Tolik z Rokle rododendronů a azalek a příště nás čeká úplně jiná zahradně - krajinářská
záležitost pod dozorem uhelných dolů a elektráren ....
Vskutku nabitý program, takové sbírání pazourků by bavilo i mě!
OdpovědětVymazatKoncem května byl v plném květu liliovník tulipánokvětý v Kroměříži v Květné zahradě.Je to nádhera!
OdpovědětVymazatLíbí se mi nejen květy, ale hlavně ten zámeček.
OdpovědětVymazatTakže už znám ty mínusy a ještě děláš cestou profesora Větvičku ze Štiřína, nelehký osud jedné blonďaté fotografky
OdpovědětVymazat[4]: Tak já se držím zuby nehty nikoho neopravovat, zvášť když si nejsem stoprocentně jistá, nicméně rozdíl mezi liliovníkem a magnólií a obzvlášť touhle, je propastný už na první pohled. Jediné co mají společné je rod, ale to je tak všechno Ale i ten liliovník jsme nakonec potkali. jen kdyby nás neupozornil odpichovač kahnu tak bych si ho ani v záplavě zeleně nevšimla. A to jsme pluli přímo pod ním.
OdpovědětVymazat[3]: Je roztomilý, ale na největší zámecký park v Německu maličký
OdpovědětVymazat[2]: Já si jeden ohromný jezdím užívat do Litomyšle k zámku
OdpovědětVymazat[1]: Já až doteď nevěděla jak takový pazourek ležící v písku vůbec vypadá! Až když jsem viděla tu jednu učitelku jak furt rejdí v písku tak jsem se jí ptala co tak úporně hledá, a ona mi řekla že pazourky. Tak jsme hledaly dvě . A když mi ukázala jak to vypadá, tak jsem zjistila že jich tam je strašná spousta. Takže jsem si nasbírala pěknou hromádku a můžeme si doma hrát na Lovce mamutů. Tedy spíš na hospodyni lovců mamutů, protože to nejsou moc velké kousky, ale asi hrot na šíp by se z nich udělat dal. Já si pak jeden, ale leštěný koupila v Nochten. Já je pak nafotím ....
OdpovědětVymazat[1]: Já mám na kamínky šílenou úchylku, takže kolikrát si dovezu místo něčeho co jsem chtěla a neobjevila, hromadu šutrů. Doma si je pak popisuju datumem a místem nálezu. A můžu ti říct, že v tom parku o kterém budu teď psát jsem slintala jak čokl nad buřtem. Tam bylo šutrů, šutráků i šutříků a šutránků neurekom....
OdpovědětVymazatKrásný park a ten zámeček mu sluší.
OdpovědětVymazat[10]: Je to park, který se dá opravdu připodobnit k Průhonickému, i když jsme z něj viděli jen zlomek...
OdpovědětVymazatTak to mají vojaci aspoň pěknou vyhlidku a botanickou zahradu hned vedle kasaren...
OdpovědětVymazatNa zámek možná malé, ale infocentrum naopak honosné. Většinou mívají jen jednu místnost s jedním, dvěma stojany na prospekty.
OdpovědětVymazat[13]: Tak ona tam je toho, krom toho infocentra víc. Koncertní sál, výstavní...
OdpovědětVymazat