Moje město, tak to je moje rodná Praha. Milovaná i proklínaná, výstavní i zanedbaná, moderní ale i středověká, cíl turistů ale i podvodníků a zlodějů. Špinavá i s místy jak s cukru. Nebezpečná, vyzývavá. Praha Rudolfinská, Tereziánská, Praha Karla IV....to vše je moje město.
Už dvacet let v ní nežiji, ale stále jsme spojené pupeční šňůrou společných prožitých let, kamarádů, spolužáků, rodičů ,bohužel po včerejšku již jen mých. Let kdy jsem brouzdala po Starém Městě, Hradčanech, Petříně, ale i jezdila do práce do středu města kousek od Václavského náměstí. Prožitých lásek, i rozchodů, svateb i rozvodů. Bydlení jak v zeleni mezi vilkami na rozhraní Smíchova a Břevnova ale i v syrových podmínkách nových sídlišť na Hostivaři nebo Lužinách. Kamarádi kteří mi tam zůstali a s kterými se snažím scházet v čase kdy jsem na chatě.
Když v roce 2002 byla zaplavená velkou vodou, seděly jsme s dcerou u televize tak dlouho co to šlo a čekaly jak se vyvine situace, jestli se voda nedostane až do historického centra a nezničí památky u kterých se nedá ani vyčíslit jaká by byla na nich škoda. Nevěřícně jsme se dívaly na zatopený Karlín, Zbraslav, Lahovice, Holešovice a marný boj pracovníků ZOO v Tróji o životy některých zvířat. Poslouchaly sirény které ve dne v noci město přibližovaly válečné zóně.
Každý úspěch i neúspěch města, jeho "vládců" i jeho obyvatel i přes to, že v něm již nežiji stále sleduji s napětím, i úlevou když je všechno v pořádku....
Je mnoho krásných měst kde bych také mohla a myslím že i ráda žila, ale jen jedno zůstává tím MÝM a to je PRAHA....
