29 listopadu 2011

Jabkance....

Těm kteří by dostali chuť na jabkance, dávám odkaz na recept na pravé třebovské jabkance....
Pokud chcete, můžete vyzkoušet. Sice jsou trochu pracnější, ale opravdu dobré. A máslo na polití jen to pravé, žádné margaríny......

Nejpohlednější část města....

Nejpohlednější částí města, pokud pominu nově upravený dopravní terminál a pěší zóna s parčíkem, je náměstí. Je malé, nicméně určitým způsobem půvabné. Ty ostatní části ukážu až na jaře, kdy začnou opět plnit svůj účel vodní prvky které jsou nově ve městě užity při architektonických úpravách.....


Tuto frontu tvoří od leva hotel a dvě části radnice.
Protější strana kde je banka, pohřební služba a budova bývalého hotelu Modrá hvězda, kde je ovšem dnes vietnamská prodejna.
Roh náměstí tvoří dům U Kohouta z podloubím ve kterém je stejnojmenné řeznictví......
.....a roh protější kde je v podloubí Mléčný bar a cukrárna.
Fontána také v létě je osvěžujícím prvkem, ale letos poprvé dostala svou "zamrzlou" podobu, tedy osvětlení ladící s vánočním stromem.
V trochu větším detailu.....
A co se týče vánoční světelné výzdoby, chystám se uspořádat výpravu, tak se i na ní dostane...takže si jen tak pro ilustraci vypůjčím fotky mého kamaráda. Takhle to vypadalo minulý rok touto dobou....
Rozdíl značný.....

Nakouknutí přes ploty v nové sezoně....po druhé

Jako všude po republice i tady vyrostl satelit se svými zahradami a přezahrádkami. Chodím okolo již druhý rok, protože v jednom z nově postavených domů je kadeřnictví kam si chodím vylepšovat jak vzhled tak náladu.....
Teprve dnes jsem si nezapoměla vzít foťák jak si to pokaždé říkám a pár jich vyfotila. I s vánoční výzdobou, no, popravdě moc jí není, spíš ještě není vidět, většina z domů je totiž osvětýlkovaná a dopoledne nesvítili. Zahrady jsou dle dnešního trendu koncipované tak, aby údržba byla co nejejdnodušší, ale zároveň aby byly okrasné. Všechno sice splňují, ale mají jednu velkou chybu. Jsou takové sterilní a na jedno brdo. A stejně sterilní jsou vlastně i ty samotné satelity. Chybí v nich to kouzlo barevnosti a rozmanitosti. Tedy všechno co já tak obdivuji a miluji na anglických zahradách a na jejich domech.
A při tom i ony jsou koncipovány aby zabraly co nejméně času jejich údržbou. Tedy až na jejich trávníky.....ale to je úlně jiná kapitola.


Nemám nic proti okrasným trávám, naopak já sama na nich ujíždím. Nemám ani nic proti kamenům a kamínkům a kamínečkům i ty mám moc ráda. A už vůbec nemám nic proti jehličnanům. Nepadá z nich žádné listí, odpadá každoroční boj s hrabáním. Ale tak jak jsou používány v dnešních zahradách mi prostě vadí. Je to ve finále všechno naprosto stejné, jen se liší tím, že někde je na podklad použit štěrk a kačírek a vedle u souseda borová kůra....
Jen tu a tam se objeví i použití dřevěné plastiky, nebo hradu pro děti z neopracovaných klád, který jako by byl přenesen z dávných časů....

Rotunda sv. Kateřiny....

Románská rotunda sv. Kateřiny je jak nejstarší a vlastně jedinou památkou v Třebové, tak zároveň i nejstarší památkou Východních Čech vůbec. Zhlíží na město z nevysokého kopce a pod ní stojí stará chalupa která patří spolku od sv. Kateřiny, který zde pořádá každoročně jednu z mála kulturních akcí tzv. Jabkancovou pouť. Jabkance jsou placky navzdory svému jménu z brambor pečené na plotně a plněné sladkým tvarohem jako např. palačinky. Musím uznat že jsou opravdu velice dobré....


Že zde kdysi dávno býval i hřbitov je znát na zbytcích náhrobních kamenů v malém parčíku okolo a z náhrobní desky ve zdi rotundy...
Tolik nejstarší památka Východních Čech. Skupinka lip okolo rotundy je vyhlášena památnými stromy. Stávalo jich tu víc, ale bohužel při Velké vichřici před dvěma lety jich valná většina neodolala a byla zničena....
A že jsme na místě, které je určitým způsobem zasvěceno svatému a proto tedy má svojí ochranu je i vidět na těchto drobných růžičkách, které i pře pokročilou dobu a i po několika mrazivých dnech neustále rozkvétají jak v plném létě.....

Tohle město nahradilo "mojí" Prahu....

Česká Třebová....město o kterém jsme se ve škole učili jako o největším železničním uzlu v republice. Nikdy by mne ani ve snu nenapadlo, že u něj někdy budu bydlet a že takové ospalé město (teď by mne místní začali kamenovat) nahradí "mojí" životem a kulturou kypící Prahu.
Nicméně se tak stalo, ale v žádném případě mi k srdci nepřirostlo. Je totiž nijaké...Nudné, bez památek, prostě takové "socialistické" město. A teď rozhodně odmítám tvrzení že se malé město nemůže přece rovnat velkému. Ale může, a je takových měst hodně. Jen přes kopec počtem obyvatel o hodně menší Litomyšl, nádherné město s bohatou kulturní tradicí, s krásnými památkami a akcemi které jsem každoročně lákají tisíce turistů. Nebo opačným směrem Lanškroun. Je to spíš všechno v lidech a jejich myšlení. V pět večer je po zavření všech obchodů město absolutně vylidněné, jen tu a tam človíček projde přes náměstí. Všichni si zalezou doma k televizi a vylejzají až druhý den do práce.
Jedinou památkou hodnou toho jména je románská rotunda sv. Kateřiny na kopečku nad městem, dále pak restaurace Na Horách, která se pyšní tím že zde nějaký čas pobývala i Božena Němcová. V době kdy byla Třebová i lázeňským městem! Dokonce jak jsem zjistila tu byly lázně a lázničky skoro na každém rohu a právě Na Horách byl přímo léčivý pramen. Dnes je tu jeden jediný bazén, který se neustále opravuje, protože při poslední rekonstrukci ho stavební firma tak odflákla, že jsou neustále nějaké problémy. Krásný venkovní areál nechalo město zpustnout a teď když se rozhodlo jej zrenovovat zjistilo se, že by to bylo tak finančně nákladné, že by to zruinovalo celý městský rozpočet....
Nový nádražní terminál který byl stavěn z evropských dotací je sice pěkný, nicméně těch vlaků které v Třebové staví je čím dál tím míň a rok od roku to je horší. A ten železniční uzel? Tak ten již také patří minulosti. I když stále je zde největší seřazovací nádraží v republice, jak jsme nedávno zjistili v televizi kde o něm byla reportáž.
Prostě Třebové se nějak vyhnuly jak dějiny, tak dobrý duch který dělá města zajímavější.....

28 listopadu 2011

Dneska zase jiné barvy.....

Dnešní západ hrál zase zcela jinými barvami, tentokrát
to bylo modrošedožluté.....jestli bude zítra svítit
sluníčko, tak se těším jaké barvy si připraví..



Velké hlasy....Fredie Mercury

Minulý čtvrtek 24. 11. uplynulo 20 let od smrti zpěváka který si právem zaslouží být mezi velkými hlasy. Občanské jméno Faroukh Bulsara by asi moc lidem nic neřeklo, ale jméno Fredie Mercury je známé po celém světě. Jeho nositel byl majitelem geniálního hlasu, ale zároveň i vynikajícím showmanem, skladatelem, textařem, ale i ohromným narcisistou.Ale byl i naprostým profesionálem, který své publikum nehodlal zklamat ani v okamžiku, kdy už vlastně umíral pomalu na AIDS a natáčel spolu se skupinou Qeen poslední album INNUENDO. A zklamal jen jednou, to když před 20 lety zemřel.....








Tohle je sestřih, který vznikl k 20tému výročí smrti......

Tato písnička jakoby předpověděla jeho osud, a to že zemře na lásku.....do slova.

27 listopadu 2011

Divoké husy....

Zase se mi podařilo jednou prošvihnout zajímavou věc. Jak jsem si hrála na terase s vánočním osvětlením, najednou jsem zaslechla zvláštní zvuk. Rozhlížím se odkud to jde, a najednou koukám, že nad námi přelétají dvě ohromná hejna divokých husí a kejhají. Letěly ve dvou nádherných formacích a krásně se střídaly ve vedení. A já místo abych letěla pro foťák, stála na terase s pusou dokořán a pozorovala to divadlo....
Byl to zvláštní pocit, připravovat se na adventní rozsvícení světýlek a pozorovat husy letící za teplem? Nebo za zimou?



Snad jediná pravda za celý včerejší večer....

Tak máme zase po včerejšku "překvapující" Zlaté slavíky..... přiznávám, že kdysi dávno jsem tuto anketu dost sledovala, jak v televizi tak v časopisech a milovala chvíli kdy se na titulce Mladého světa objevili vítězové a uvnitř pak celý jmenný seznam a umístění zúčastnivších se. Ale nakonec se z toho stala one man show Karla Gotta, Heleny Vondráčkové a Olympicu. Dnes je to Kromě Karla Gotta zase Lucie Bílá a Kabát.
Sice před Karlem Gottem smekám, opravdu je asi jedinou "STAR" u nás o které se to dá říci, nicméně nikdy jsem nebyla tou nadšenou a vřeštící fanynkou na jeho koncertech. Tolerovala jsem ho, jeho písničky se mi líbily ale to bylo a je tak všechno. Helena Vondráčková se mi zprotivila od okamžiku kdy začala ze sebe dělat vedla mladšího manžela diblíka a věčnou soudící se celebritu a tím pádem hodně dehonestovala své umění a svůj jakýs takýs kredit. A všemu narazila korunu kauzou s Martou Kubišovou.
Olympicu se také podařilo něco co nemá u nás obdoby a to, že na jeho koncerty chodily prababičky, babičky, matky, dcery i vnučky. Jejich Slzy mý mámy, Želva, Jasná zpráva, Okno mé lásky a jiné stále znějí z rádií a stále přinášejí radost. Ale tohle všechno se časem tak nějak opotřebuje, zešedne. A noví zpěváci i přes každoroční soutěže typu Superstar, XFactor nebo Hledáme hlas se nějak prostě nenacházejí. Ne tak všestraní. Možná rok, dva že září ale nakonec stejně zapadnou někde v nějaké muzikálové kompany a není o nich víc slyšet. Zajímalo by mne proč vlastně. Je to nedostatkem kvalitních textařů? Nebo realizačních týmů? Nebo že se prostě pořadatelé bojí nového a raději sázejí na starou dobrou jistotu? A dneska to opravdu platí do slova a do písmene starou..... A nebo jsme jako národ tak strašně konzervativní, že nám trvá strašně moc dlouho přijmout nový styl, nebo nový pohled na hudbu?
Nicméně se najde pár jedinců nebo skupin, které dokáží mile překvapit a dokáží se z ničeho vyšplhat do podvědomí lidí. Ale je jen otázkou jestli dokáží ve svém stylu se rvát dál a zůstat mu věrní, nebo jestli také nakonec neskončí v muzikálovém drtiči, který je semele a oni nakonec zmizí v hudebním propadlišti.
Včera jsem na slavíky přepnula vždy jen o reklamách, a zjistila, že se nic světoborného nestalo a zřejmě hodně dlouho ještě nestane i přes každoročně sugestivně pokládanou otázku moderátora v annoncích na tento přenos. Takže jediné co mne potěšilo bylo umístění skupiny Nightwork a písnička Tomáše Kluse. Hodně pravdivý text....


A ještě pohlazení na duši od dvou velmi talentovaných ale i vynikajících zpěváků Vojty Dyka a Ondřeje Havelky.....


I přesto, že je to spojení dost netradiční, si myslím že to všem klapalo a i pěkně swingovalo.



25 listopadu 2011

Údolí versus kopec.....

Bydlíme v údolí a tak kamkoli chci jít musím dřív nebo později do kopce. Dneska byl ale hodně velký rozdíl mezi naším údolím a kopečky, které ač jsou jen o pár desítek metrů výš, vypadaly jak z jiného světa. Jen je škoda, že jsem nestihla tu krátkou chvíli, kdy z mraků vykouklo na ten kopec sluníčko.Bylo to v tu chvíli jak z pohádky.....
Jen kdyby tu nebylo tolik drátů. A jelikož jsem musela dost zoomovat, jsou opravdu nepřehlédnutelné. A nelze se jim vyhnout.


23 listopadu 2011

No tak já už tomu fakt nerozumím....

....o tom, s jakým verdiktem se vrátil minulý týden syn z ÚP jsem se už zmínila, takže je zbytečné se o tom rozepisovat. A dneska jsem tam byla já. A zírala jsem. Úřednice se mne nejprva zeptala, jestli jsem si něco našla sama, když jsem jí řekla že ne, tak se podívala k sobě do kompu a řekla, že tam má jen jednu firmu v místě bydliště, ale že je to práce těžší, tudíž nevhodná pro má záda. Já jí ještě doplnila že vím, že šéf je náš soused, ale že zaměstnává jen pod podmínkou že máte ZPS, neboť je to družstvo invalidů. Což o to, tak si připadám každé ráno když se hrabu z postele, ale ZPS jsem neobdržela ani v době když jsem měla po operaci trvalou invalidku, ani když jsem měla poloviční, tím méně když mi jí sebrali úplně.
Úřednice chápavě pokývla hlavou a řekla mi tedy, že další návštěva se koná 23.4.2012 a že si mám vybrat hodinu kdy mě to vyhovuje. Zírala jsem na ní jak na zjevení, a pak jí řekla že nevím jak mi budou jezdit autobusy když nám teď kraj zrušil MHD. Opět chápavě pokývla a napsala mi na lísteček datum, čas a dobu kldy mají polední přestávku a ať si v případě že se mi to nebude hodit zavolám a domluvíme se na jindy....
Vypadla jsem z kanceláře co nejrychleji, aby si to náhodou nerozmyslela a frčela pryč. A říkala si co tedy vlastně ministerstvo zamýšlelo. Zda jde o kontrolu jen některých skupin, nebo že nás staré "mazáky" nechávají na pokoji... Ne že by mně to vadilo, naopak, oddychla jsem si, že nebudu muset lítat dvakrát či třikrát do města, ale zároveň si říkám, kde je tedy nějaký smysl toho opatření....takže tomu faktnerozumím. Vy ano?

To to letí.....

Ten čas ale opravdu na můj vkus strašně rychle letí. V létě se zdálo naše plánování rakouské výstavy tak vzdálené a ejhle, za týden je to tu. Jenže to měl být vrchol letošní sezóny (tedy pro mne určitě) ale ten můj věrný démoní průvodce si zase řekl, že se moc těším a hned mi to zkazil. Nejdřív tím, že si Bobeš rozdrbal zcela malý flíček po trimování do fleku jak Brno a k tomu si do toho zanesl infekci, takže atb, nervy, a strup jak hrom. Ten naštěstí včera odpadl. Ale horší je to, že mi nezarůstá a nezarůstá, takže vypadá jak plyšovej stříbrňák, což samozřejmě není vůbec žádoucí. Takže těšení se změnilo v noční můru a rozhodování co dál. No, pojedu, samozřejmě a to ze dvou důvodů. Za prvé nemůžu nechat kamarády ve štychu, když jsem jim slíbila, že se jim během jejich sobotního lyžařského výletu postarám o psy a upravím je.( No a teď mne napadlo, že vlastně vůbec nevím jestli tam nějaký sníh je? Ale to není moje starost, já jsem nelyžující "póvl" takže v tomhle jediném jsem klidná) . A za druhé, ani finanční stránka věci není zanedbatelná, a když už jsem, tedy respektive můj muž, ty prašule vyplázl tak se mi nechce to jen tak vyhodit zbůhdarma do luftu. Takže se rozhodnu až v neděli jestli do kruhu půjdeme nebo ne, aby nás nemusel rozhodčí vykazovat. A do té doby se modlit, aby ještě pár tisíc chlupů Bobešovi narostlo.....
A také ještě jedna věc mne moc láká a těším se na ní a to je čas kdy se ta výstava koná. 4.12 což je už, a teď jsme u toho co tak letí, druhá adventní neděle. A kdo z vás (neberu teď německé usedlíky z řad nás blogerů a příznivců) někdy byl v německy mluvících zemích před vánoci ví o čem je řeč. O té kouzelné výzdobě a světlíškách. Já se přiznávám sice na světýlkách ujíždím, nicméně se zase nedá říct, že bych byla příznivec toho, že na dům natahám kilometry a kilometry drátů a omotám s nimi každý strom na zahradě....Mám ráda právě tu určitou strohou, nicméně elegantní výzdobu kterou se tyto země vyznačují. Tedy, nebo vyznačovaly? Zažila jsem si to párkrát a bylo to moc hezké a příjemné. Možná ale, že se to změnilo a ke slovu přišel ten spíš americký způsob výzdoby. Čili jeden velký kýč. Ale vánoční fotografie loňské Vídně, jak jí vyfotila dcera mne hodně navnadily a utvrdily v tom, že je se na co těšit.
Takže jak prohlásila jedna známá dandíkářka, která má shodou okolností ten samý problém s hafuškou jako já, že to bere jako cestu za odměnu za celý uplynulý výstavní rok, a že si to hodlá co nejlíp užít, bez ohledu na to, jak naši pejsci dopadnou si to i já hodlám užít jak nejlíp to půjde.....i když dobré hodnocení by se taky hodiloMrkající. Co myslíte.....

22 listopadu 2011

Mikuláš a ti ostatní....

Těžko se dá říct, že bych měla jen jednu nejoblíbenější knižní postavu, souvisí to s tím, jak moc ráda čtu a kolik těch knih prošlo mýma rukama. A také kolik mi zrovna bylo let. Jiné oblíbené postavy má člověk v dětství, jiné když dospívá a úplně jiné preferuje v dospělosti.
A mavíc můj výběr knih byl vždy dosti zvláštní. Zvláštní v tom, že jsem nečetla nikdy knihy pro dívky a ženy. Dávala jsem přednost cestopisům, foglarovkám, verneovkám. Takže se moje sympatie přesunovaly od Richarda Haliburtona k Rychlým šípům a od nich zase k Patnáctiletému kapitánovi a kapitánovi Nemovi.
Potom přišel Mikuláš a jeho patálie, parta kluků s Knoflíkové války. Později to zase byl Howard Carter při objevování Tutanchámonova hrobu. Když jsem objevila kouzlo Tolkienovi Středozemě a jejích obyvatel tak to byla asi hlavně postava Aragorna. Připomínám že to bylo dávno před uvedením filmu! Postava vesnického veterináře Jamese Heriotta, ta byla jeden čas mým opravdu velkým literárním kamarádem. Nebo postava mírně labilního doktora ze Steinbeckova románu Na plechárně. Těch postav bylo a je moc, všechny je mám ráda a žádnou bych nechtěla zklamat. Ale je pravdou že v posledních letech se tak nějak vyprofilovaly postavy tři. Alespoň podle toho jak často si beru knihy kde vystupují do ruky. Každá má jiný charakter, každá je z jiné doby a přesto mají něco společného. Tou první a z hlediska hlediska času nejstarší je lékař chudých i faraonů, Egypťan Sinuhet. Druhou je člověk elegantní, všeuměl a oddaný sluha svého trochu peciválského pána, samozřejmě, Saturnin...a třetí je člověk z doby ne zrovna tak dávné, letec z Anglie, koňák tělem a duší, vždy a za všech okolností rovný a nezlomný. Antonín Maděra ze Stránského Zdivočelé země. U něj navíc hraje roli to, že vlastně vznikl na základě osobních Stránského zkušeností a znalostí reálií a že má svůj reálný předobraz. Ale pokud bych někoho z těch tří měla nějak upřednostnit, tak potom by to byl asi jednoznačně Saturnin.....už pro tu dobu první republiky, která je mou hodně oblíbenou....a navíc i po skvělém hereckém výkonu Oldřicha Víznera ve stejnojmenném seriálu a filmu.....




Poznámka pod čarou.....

No páni, tak já mám za osmnáct měsíců 300 článků a článečků.....to kdyby mi někdo řekl na základce, kde jsem češtinu a hlavně sloh tedy velmi mírně řečeno nebrala jako oblíbený předmět, tak bych ho považovala za blázna.
A hle, jak se doba mění. Nikdy bych neřekla, že focení a k němu následné psaní může být tak skvělou terapií na bolesti duše. Ale je a trochu i zabírá. A dokonce i přináší nové známé a možné kamarády a kamarádky. Takže pochválena buď počítačová technika, bloggy a mírná jimi posedlost, která mne již rok a půl provází a která mi dokonce přinesla i velké smíření s naším rodným jazykem. Sice v něm tu a tam ujedu, tápu a i nějaká chybička se vloudí, ale to snad přejdete s mírným pozvednutím obočí.
No a tak tato malá poznámka pod čarou zahájila řadu 301 a více....snad jsem víás tím neodradilaUsmívající se

21 listopadu 2011

Velké hlasy....Hana Hegerová

Musím říct, že Hanu Hegerovou jsem si oblíbila až v nedávné době. Respektive jsem objevila její úžasné písničky a texty ve spojitosti s mými oblíbenci H+H. Ale už jako malá jsem poslouchala na starém kotoučáku společně s rodiči písničky z Kdyby tisíc klárinetů, i ze starých rozhlasových silvestrů, které můj otec nahrával a vznikla tak úžasná sbírka scének a písniček z hvězdami divadla i filmu....
Vzhledem k tomu, co pro český šanson udělala, si naprosto zaslouží být mezi Velkými hlasy.







A tady je srovnání jedné písně v podání dvou geniálních zpěvaček.....a vlastně poslední veřejný hudební počin Hany Hegerové píseň Mlýnské kolo v srdci mém.


Těch nádherných písniček které Hana Hegerová nazpívala je ohromné množství a je moc těžké jich pár vybrat, protože nevím které dát raději přednost, ale jako ochutnávka to snad bude stačit.

18 listopadu 2011

Když je tak šeredně, tak něco pěkného na pohled....

....a tím je poslední série obrázků bonsají....
pokud se vám líbily stejně jako mně jsem ráda, že vám alespoň trochu zpříjemnily den....


Mně nejvíc udivilo to, jak se podařilo udělat ty dvoubarevné azalky, je mi jasné, že to je naroubované, ale jak je to pěkně udělané že to vypadá nenásilně....