Těžko se dá říct, že bych měla jen jednu nejoblíbenější knižní postavu, souvisí to s tím, jak moc ráda čtu a kolik těch knih prošlo mýma rukama. A také kolik mi zrovna bylo let. Jiné oblíbené postavy má člověk v dětství, jiné když dospívá a úplně jiné preferuje v dospělosti.
A mavíc můj výběr knih byl vždy dosti zvláštní. Zvláštní v tom, že jsem nečetla nikdy knihy pro dívky a ženy. Dávala jsem přednost cestopisům, foglarovkám, verneovkám. Takže se moje sympatie přesunovaly od Richarda Haliburtona k Rychlým šípům a od nich zase k Patnáctiletému kapitánovi a kapitánovi Nemovi.
Potom přišel Mikuláš a jeho patálie, parta kluků s Knoflíkové války. Později to zase byl Howard Carter při objevování Tutanchámonova hrobu. Když jsem objevila kouzlo Tolkienovi Středozemě a jejích obyvatel tak to byla asi hlavně postava Aragorna. Připomínám že to bylo dávno před uvedením filmu! Postava vesnického veterináře Jamese Heriotta, ta byla jeden čas mým opravdu velkým literárním kamarádem. Nebo postava mírně labilního doktora ze Steinbeckova románu Na plechárně. Těch postav bylo a je moc, všechny je mám ráda a žádnou bych nechtěla zklamat. Ale je pravdou že v posledních letech se tak nějak vyprofilovaly postavy tři. Alespoň podle toho jak často si beru knihy kde vystupují do ruky. Každá má jiný charakter, každá je z jiné doby a přesto mají něco společného. Tou první a z hlediska hlediska času nejstarší je lékař chudých i faraonů, Egypťan Sinuhet. Druhou je člověk elegantní, všeuměl a oddaný sluha svého trochu peciválského pána, samozřejmě, Saturnin...a třetí je člověk z doby ne zrovna tak dávné, letec z Anglie, koňák tělem a duší, vždy a za všech okolností rovný a nezlomný. Antonín Maděra ze Stránského Zdivočelé země. U něj navíc hraje roli to, že vlastně vznikl na základě osobních Stránského zkušeností a znalostí reálií a že má svůj reálný předobraz. Ale pokud bych někoho z těch tří měla nějak upřednostnit, tak potom by to byl asi jednoznačně Saturnin.....už pro tu dobu první republiky, která je mou hodně oblíbenou....a navíc i po skvělém hereckém výkonu Oldřicha Víznera ve stejnojmenném seriálu a filmu.....
V dětství jsem také četla Zikmunda a Hanzelku a Werneovky(díky knihovně mého jen o málo staršího strýce),ale také knihy "sovětských"spisovatelů,nevím proč mě uchvátili!Hlavně "Na obzoru plachta bílá"a"Timur a jeho parta".Ale pak jsem přesedlala na knihy od Loukotkové,Škvoreckého,pak detektivky a historické romány(hlavně ze starého Egypta.)A teď,škoda mluvit!Braková literatura a la R.Pilcher a Iny Lorenz!
OdpovědětVymazatMikuláše mám taky rád, ale toho co nosí čokolády.
OdpovědětVymazat[2]: I ty nezbedný chlapče . Jen jestli by jsi nezasloužil ne Mikuláše ale čerta!
OdpovědětVymazatMikuláše mám nyní koupeného v novém balení, ale s původními malůvkami - je moc príma. - :) Vendy natočili ve Franicii film - je hrozně fajn. Mikuláš a jeho kamarádi jsou tam jako z té knihy. Doufám, že jsi ho viděla? Dá se stáhnout z Kinotipu cz.
OdpovědětVymazat[4]: Tuším, že ho má náš mladej staženej, nebo alespoň ho viděl....a moc se mu líbil . A to je mu 26....
OdpovědětVymazat[5]: Mě se líbil ještě víc a to je mi 50!
OdpovědětVymazatMikuláš a jeho patálie je oblíbená četba mého zetě (35 let) Já na tom jsem se čtením tak, že přečtu, co mi přijde pod ruku. Někdy i brakovku, ale nesmí být moc připitomělá. Ovšem Steinbeck a jeho Plechárna a Sladký čtvrtek patří k mým nejoblíbenějším. A James Herriot taky.
OdpovědětVymazat[7]: Steinbecka jsem si vždycky brala sebou do nemocnice, a smála se u něj jak blázen. Ale ještě nebezpečnější je Durell, toho nedoporučuju číst v MHD, protože by tě pak považovali za šílence....
OdpovědětVymazat