Už někdy v létě jsem zaslechla hrát
u Anděla skvělý swing. Neměla jsem ale čas zjišťovat odkud to je.
Když jsem letos na podzim čekala na děti než dojedou z nádraží slyšela jsem ho zas. A tak jsem šla zjišťovat
odkud to je. A k mému dost velkému překvapení jsem u OC Nový Smíchov objevila pět romských hudebníků.
Byli to samí starší muži, ale opravdu výborní hudebníci. Teď když jsme byli naposled v Praze opět tam vesele vyhrávali.
A musím říct že posluchačů měli dost. Dcera trefně poznamenala že vyhrávají jak na Titaniku. Opravdu by jejich hraní slušelo nějaké lázeňské kolonádě za první republiky než modernímu nákupnímu centru.
Střídali jednu swingovku za druhou, občas to proložili nějakou muzikálovou melodií nebo klasikou.
A všechno zvládali opravdu velmi dobře a tak čekání na tramvaj tím pádem bylo hodně příjemné.
A proč vlastně tohle píšu k TT? Protože by tohle mohla být inspirace pro další Romy, jak zlepšit pohled na jejich komunitu. Ovšem otázkou je jestli vůbec chtějí, myslím že to, že se jich většina lidí (vlastně vládou počínaje a policii konče) bojí jim velmi vyhovuje. A to že by chtěli pracovat ale nemohou je pro ně jen zaklínadlem před štáby z televizí. Nemají zájem ani o vzdělání svých dětí natož o to přizpůsobit se.
I když, jak v tomhle případě se vyjímky najdou...
Když jsme se vracely z toulek po Praze, hráli u metra jen dva z pětičlenného "orchestru" ale i tak moc dobře...
