11 května 2019

Nejdříve jsem si .....





.... myslela, že sem budu dávat ještě nějaký čas květinové fotky, ale pak jsem si to rozmyslela a budu střídat nafocené jarní květy s fotkami z mého prvomájového výletu do Polska. I když... ten se vlastně v první části také spojil s květinami. 
Na prvního máje jsem se totiž jela podívat na zámek Ksiaz (čte se Kšónč) kde je pravidelně rok co rok Festival květů. V komnatách zámku jsou krásná květinová aranžmá, probíhají zde různé ukázky floristického umění, naučíte se jak upravit bonsaj, ale jsou tu i různé akce pro děti. Ani jedno jsme tedy neviděli, ono by v těch neskutečných davech zpovykaných polských obyvatel ani nebyla šance si to v klidu vychutnat. Za mne musím říct, že tahle část výletu mne neskutečně zklamala. Mnohokrát jsem se zmiňovala, že mám ráda ruch a šrumec měst, davy lidí mi nějak moc nevadí, ale tohle bylo vážně už přes čáru. Zámek je sice nádherný, ale na nápor tisíců lidí (za tři dny kdy festival trvá je zde návštěvnost zhruba 100000 návštěvníků) je prostě v tomto případě malý. Tedy jeho komnaty. Projdete sice tři patra, ale místností kde jsou nějaká aranžmá je docela málo. Pro focení jsou strašně špatné podmínky, dost tmavé místnosti a všude ostřížím zrakem hlídající hlídači kteří když vás vidí s foťákem hned vás upozorňují že nesmíte fotit s bleskem, (což se paradoxně netýká mobilistů což je druhá katastrofa) mnohá aranžmá byla proti oknům v protisvětle. Chování návštěvníků je kapitola sama pro sebe, zatím mi vždy připadali čeští turisté ti bezohlední, kteří do vás při focení strkají, lezou do záběru, či jinak znepříjemňují vašeho koníčka, ale to co dokáží polští turisté, to je něco. Ti ještě k tomu všemu výše jmenovanému přidávají i nepříjemný slovní doprovod. Tudíž z prohlídky jsem vylezla ven okopaná, ošťouchaná a zpocená až... (to radši ani nebudu psát kde) a přistihla jsem se, že si celou dobu říkám slova klasika "Zlatý prciny"  a že to co nabízí každý rok litomyšlský zámek je nesrovnatelně klidnější, je zde vidět mnohem víc květinových aranžmá a hlavně tu nejsou tak šílený davy. Nepochopím, že tohle někdo může dobrovolně absolvovat vícekrát za sebou. Jako moje sousedky... Jenže ty jak znám to spíš dělají kvůli tomu aby si zde nakoupily za levno kytky. Tedy ty jsem si koupila i já, ale vědět jaké martýrium tomu bude předcházet uvnitř, zůstala bych venku a procházela se krásným zámeckým parkem a zašla si do místního hřebčína. Na ten mi bohužel čas nezbyl. A zámek doporučuji navštívit mimo tuto akci, on totiž za to opravdu stojí ....


Tentokrát zde budu mít i výjímečně fotky někoho jiného, jedna ze spolucestujících mi poslala svoje fotky a já posílala jí svoje. Všimla jsem si, že je stejně postižená jak já, byly jsme jediné dvě, které fotily i za jízdy a proto jsem se s ní dala do řeči. Nejen že jsem zjistila, že je z Chrudimi, a zná místa mého dětství na bývalé chalupě, a dokonce jsme se shodly, že známe i jednoho člověka z té maličké vesničky která není skoro ani na mapě. Navíc i co se týče kultury máme hodně podobný vkus a tak jsme si velmi dobře při zpáteční cestě popovídaly. Takže její fotky doplní i některé moje kapitoly.