Včerejší krásný den jsem si nemohla nechat ujít
a tak jsem obula trekovky, vzala brašnu s objektivy a foťák a šla
všechno, včetně sebe pěkně vyvětrat. Sice na otevřeném prostoru
dost foukalo a to mi dělalo docela čáru přes rozpočet, protože jsem
chtěla dál pokračovat se sžíváním se ze starým sklem. A jelikož
s ním nejraději fotím detaily (tak ono víc jak na dva metry stejně
nejde už zaostřit) místy dost silný vítr mi tu snahu hatil. Protože
co si budeme povídat, když vám foukne vítr do větvičky na kterou
pět minut brejlíte a zaostřujete právě ve chvíli když už mačkáte
spoušť, je to nas...í! A když je to každých dalších pět minut zas
a znova, raději přehodíte objektiv a fotíte stabilní krajinu.
Nakonec jsem za ty tři hodiny co jsem se tu courala po okolí
provětrala všechny tři objektivy, ale jak je mým prokletím,
jak se něčím nadchnu, hned tak od toho nejdu. No a to je
případ focení starým objektivem. Prostě fotky jím zhotovené
se mi strašně líbí. A navíc zjišťuju, že tedy s ním focené obrázky
nemusím nijak upravit. Ostření je (venku) dokonalé a to zvláštní
kouzlo které z těch fotek vyzařuje je prostě něco, co vás
hned chytne .....
A tak mám pro vás smutnou zprávu, těch fotek asi bude
v příští době docela dost.
A co mě nejvíc baví je to, že barvy zkresluje naprosto minimálně ....
