úterý 6. listopadu 2018

Vrchní Orlice ....




Píše se květen 45 a i do nejodlehlejších vsí na česko - německé hranici pronikají ohlasy války a jejího brzkého konce. Obyvatelé Hohen Orlitz žijí své obyčejné životy, ale začínají cítit ty spodní proudy, které se začínají vzdouvat. Až donedávna rodiny které se znaly dlouhá léta se pomalu začínají hroutit, začíná sílit léty skrývaná nenávist a pocit křivd pravdivých či jen domnělých. Češi se začínají vůči svým dávným německým sousedům vymezovat a odmítají se s nimi bavit. Němečtí obyvatelé najednou nechápají proč by měli být v zemi, kam jejich prapředky pozval kdysi král železný a zlatý Přemysl Otakar II. aby pozvedli život v hraničních částech českého království a aby je obdělávali, najednou nechtěnými cizinci. Se strachem naslouchají kdy uslyší rachot pásů ruských tanků.....

Je noc 10. května a ves tiše spí, když tu najednou její obyvatele vzbudí křik, bouchání na dveře a odlesky plamenů v oknech. Strach, který je už delší dobu svíral, se zhmotnil v postavách ruských vojáků s namířenými samopaly, vyhánějící rozespalé obyvatele z jejich domů, nedbajících pláče a hrůzy malých dětí. 
Rusové se utáboří uprostřed vesnice, někteří začnou po domech rabovat jídlo a alkohol, jiní shánějí jako dobytek do stáda mužské obyvatele a dělají jejich soupis, a další se baví znásilňováním některých žen a dívek.  Když zajistí zbraně které většinou sedláci měli, mají důvod k tomu hned některé muže popravit.... a do zajateckých táborů jsou odvedení někteří němečtí váleční navrátilci. 
Po odchodu Rusů, se obyvatelé Hohen Orlitz domnívali, že jejich trápení skončilo. Jenže v obci se vzápětí po nich objevili čeští partyzáni, kteří okamžitě, bez jakýchkoli soudů popravili mnoho z mužských obyvatel obce. Lidové soudy a čistky pokračovaly až do 26. května. Sice se objevil tragikomický pokus o trochu organizovaný odsun německy mluvících obyvatel, který se ovšem nevydařil....

Je 26. květen a pro obyvatele vsí podél Divoké Orlice začal další strastiplný den. Do všech vsí vtrhli čeští vojáci a partyzáni, neprodyšně je uzavřeli, aby nikdo nemohl utéct, zasedly exekuční komise které podle toho jak zrovna český soused se svým německým vycházel, odsuzoval Němce k pěti až 25 ranám. Dál se vraždilo, popravovalo, vypalovalo .... Asi stovku německých starousedlíků odvedli vojáci přes most do Marienthalu kde je nechali napospas. Samozřejmě že mnozí se okamžitě vrátili. Ovšem tím pádem dali vojákům šanci je zastřelit. Ti kteří na druhé straně hranice měli alespoň nějakou rodinu ke které mohli utéct každý den vyhlíželi zda jejich domy nehoří, v noci podnikali nebezpečné výpravy aby podojili a nakrmili svá hospodářská zvířata, která ještě Rusové ani partyzáni nestihli postřílet a stejně jako jejich majitele je nechali napospas.
Přímo na jejich statku v Hohen Orlitz  zastřelili opilí ruští vojáky dva bratry, druhý den zas zmasakrovali dalších pět lidí v Černé Vodě. Většina obyvatel Hohen Orlitz zemřelo ještě před českou mstou, a jsou pochováni na hřbitově okolo kostela sv. Jana Nepomuckého. Ten jediný jako memento stojí uprostřed louky a připomíná, že tu kdysi žili lidé ve shodě a lásce. Do té doby než se k moci dostal jeden psychopat a navždy změnil životy miliónů lidí v celé Evropě....