sobota 14. července 2018

Litomyšlské západy ....




Trochu jsem se teď odmlčela, za prvé mne skolil moribundus a nemám tak nějak chuť myslet,
za druhé s tím souvisí to, že když se mi nechce myslet, nechce se mi moc seznamovat s novou
klávesnicí u jiného noťasu, který jsem si koupila (není nový, ale zas není úplně starý) ale prostě
klávesnice má jiné uspořádání než jsem byla zvyklá doteď. A za třetí, manžel znovu skončil ve
špitále a tentokrát ne jen na pár dní, ale uz je tam 12 dní a ještě týden si tam pobude.
Dohnala ho konečně jeho nechuť změnit své návyky, odbourat svůj nadměrně kladný vztah k
alkoholu a práškům na spaní. Takže se totálně složil a já nevěděla jestli to je mrtvice či co.
Už potřetí ho vezla rychlá a tentokrát na psychiatrii. Z té ho ovšem znova rychlou museli převézt
na neurologii, a tam ho od 4.7. dávali do pořádku, dělali různá vyšetření mozku a ve čtvrtek 12.7.
ho zas přeložili zpět na psychiatrii a teď se bude řešit psychika.
A tak díky tomu jsem ani nemohla odjet do Prahy stěhovat maminčin byt, což jsem sice očekávala
že přijde, jen ne tak brzy. Všechno už bylo domluvené, syna jsem taky přemluvila aby se mnou
jeden víkend počítal a nakonec nic. Nejvíc mne štve, že teď jsem nemusela do práce a tím pádem
si říkat o volno. No jsem zvědavá jak se na to bude tvářit šéf až mu to řeknu. A aby toho nebylo
málo, sice se mi ozval ten mě milý človíček, který mi do života vpadl aby z něj stejně rychle zmizel,
znovu se objevil, ale jen proto abych se dozvěděla, že z něj už mizí napořád....
Život nám postě to hezké dávkuje jen pomálu, za to toho zlého nám nakládá.
A jak s tím souvisí ty západy? Jednoduše, totiž ani ty se mi nepodařilo
nafotit tak jak jsem si myslela. Od dcery z okna se sice fotí
dobře, nicméně mají v oknech sítě proti hmyzu a
ty se prostě vždycky na snímku prosadí ....


První západ jsem fotila ve stejný den jako modely ....





.... a druhý o týden později





Aspoň že už přestaly ty divně upršené a studené dny ....