neděle 3. listopadu 2019

I když se ...






.... zdají neměnné (furt stojí na místě a nemůžou nikam zdrhnout, leda by je pokáceli) solitérní stromy na začátku parku mne stále něčím nutí je zachycovat při každé návštěvě. Ať už z podhledu, kdy se na jaře válím ve šťavnatě zelené trávě, anebo právě na podzim. Každý z nich jiný druhem, je i jiný barevností. Borovice svou stálou hlubokou zelení, dub škálou od zlaté přes zelenou až k hnědé. A buk zlatou přecházející do bronzové. I habitem. Borovice nakloněná tím, jak věky odolává větru a dub svou širokou rozložitou korunou a kmenem jak podle pravítka. Buk štíhlostí a pravidelností. Prostě jsou to sólisté na scéně krajiny a jako takoví si obdiv zaslouží ....