Když pláčou milenky, žal schovají za úsměv....
Když puká jim srdce, svou bolest schovají za hlasitý smích.
aby nikdo ten hrozný zvuk neslyšel....
Když své tajemství a bolest šeptají stromům, loukám, růžím
i dobré víly jejich smutek sdílí....a netančí
Když pláčou milenky, padají slzy jejich v podobě rosy
do květů růží, jež jejich milý jim nosí.
Když tajemství své nosit musí, je těžší než tisíce slibů,
jež jejich milý z úst vypustí.
Když pláčou milenky možná ten kámen ustrne se spíš,
než ten kdo jim ve své zaslepenosti řekne:" Však víš"?...
Jejich tajemství jsou muka, horší než v očistci.
A nepohladí je ruka, která svírá jejich tělo při svících...
Když milenky sčítají sliby, které činily je šťastné
je nad slunce jasné, že jejich splnění, je jen slovem
vyvolané vlnění... vzduchu.
Nenaplní se slovo v skutek, ten nejspíš už někam utek,
do říše pohádek a snění v okamžení kdy vypuštěn byl z úst.
Když milenky sny své rozbité smetají na hromádku,
vědí že dávno už není vše v pořádku. Vždyť k čemu je být femme fatal,
jen aby člověk spoustu nocí proplakal? Uvěřil, byl šťastný?
Tajemství tíží, pocit je to strašný....
Když milenky pláčí i dobré víly jejich smutek sdílí...a netančí....
