Od labutí k opevnění ....

.... čili od Moszny do Nisy. Město Nisa (Nysa). Nejdříve Niské knížectví, za Karla IV. součást zemí Koruny české, sídlo vratislavských biskupů. Třicetiletá válka znamenale pro město trojnásobné obléhání. Nejprve Janem Jiřím Krnovským, velitelem slezských stavů. pak saskou armádou a posléze švédskými vojsky. Po třicetileté válce se město stalo největším fortifikačním (opevněným) systémem ve Slezsku. V roce 1742 připadlo Niské knížectví Prusku. Čtvrté obléhání města proběhlo za napoleonských válek. Až do roku 45 byla Nisa vždy součástí německého státu. Nejdříve Německého císařství, pak Výmarské republiky a nakonec byla součástí Třetí říše. Není divu , že v roce 1910 bylo 95,8 % obyvatel německé národnosti. Po osvobození Rudou armádou byla zničena skoro z 80% ne kvůli odporu německých vojsk, ale díky plundrování Rudé armády (co mi to jen připomíná?)  Na základě Jaltské a Postupimské dohody připadla nakonec s větší částí Slezska Polsku.... obnova města trvala až do šedesátých let 20. století. Bylo rozhodnuto, že se opraví pouze nepoškozené a částečně poškozené budovy, zbytek byl demolován a nahrazen novostavbami.  Proto zde nenajdete mnoho z původních domů a ani nic z toho, co dodává městům onen kolorit starých měst. Úzké uličky, staré měšťanské domy, náměstíčka ..... Jen čtyři nebo pět kostelů z nichž největší ( a co do interiéru druhý největší v Polsku) kostel sv. Jakuba a Anežky stojí na náměstí proti radnici. Německé obyvatelstvo bylo vysídleno a nahrazeno obyvateli z vnitrozemí Polska. Předválečného počtu obyvatel dosáhla teprve v roce 1974. Z historických budov tu je rozsáhlý Biskupský palác, již zmíněný Dóm sv. Jakuba a Anežky, kostel sv. Petra a Pavla, jezuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie, evangelický kostel Ježíše Krista a Minstrberská a Vratislavská věž, které byly součástí městského opevnění. Na levém břehu Kladské Nisy je ještě množství dalších fortifikačních staveb jako pozůstatky městského opevnění ....

Labutí jezero ....

 

.... tedy spíše jezírko a vůbec nejpřesněji rybník. Ten je 

mimo areál zámku, před ním. A za svůj domov si ho zvolila labutí rodinka. Oražená, samozřejmě, jak oražený bývají labutě v každodenní blízkosti lidí. Jakmile se někdo přiblížil k jednomu ze dvou mol, už se mohly přetrhnout aby tam dopluly dřív než ostatní opeřené obyvatelstvo rybníka a vyzobly ta nejlepší sousta. Mě je přivolal anglicky hovořící pán který na molo přišel přede mnou a nadšeně si je fotil. Nakonec se ukázalo, že jsme si posloužili navzájem, protože když odešel na konec mola a já přišla na začátek v jedné ruce mojí oblíbenou pochoutku kterou v Polsku mají všude, pajdu s mastí, což je ohromný krajíc výborného měkounkého domácího chleba lehce nahřátá a pomazaná sádlem s okurkou, a v druhé foťák, nelenily opeřenci a hned se rozehnali ke mě. Byly natolik voprsklý, že svými dlouhými krky se snažily sebrat mi krajíc z ruky. Což se zas velmi líbilo pánovi a nelenil a fotil můj boj o záchranu svačinky. Nakonec jsem se s rodinkou podělila, byť s úplně ne dobrým svědomím o zbylá sousta a ony mi za

 to pěkně pózovaly ....

Zámek je za námi ....

 

.... a tak se podíváme na kousek parku. Jde opravdu 

jen o kraj, protože jak už to bývá, moc času není. Prostě něco za něco. Ale i ten kraj napovídá že park je pohledný. Takže pojďte za mnou, jdeme se rozhlédnout ....

Barvy podzimu - fotovýzva .....

 

.... u JaryD. Ta mi sedla akorát do toho, co jsem nafotila 

v posledních čtrnácti dnech. Trvá sice až do začátku listopadu, ale počítám, že v té době budu mít ještě ruku v sádře takže nevím jak by se mi fotilo. A tak přeruším na chvilku nit vyprávění z prvního zájezdu abych se mohla, jak jsem slíbila, zúčastnit. Tak ono se de facto moc neodkloním, protože všechny fotky do výzvy jsou právě z těchto dvou zájezdů, jen z různých míst. Naštěstí všude tam se dalo pokochat i výhledy do krajiny a ty se mi tedy teď náramně hodí ....

Vždy mi přijde trochu ....

 

.... voayerské nahlížet do nejintimnějšího 

soukromí při zámeckých prohlídkách. Jako kdybych tam sama seděla a okolo proudily davy lidí kteří by se dívali do mé ložnice, koupelny, budoáru .... no a přesně to ale dělám i já sama v této kapitole návštěvy interiérů na zámku Moszna. Dnes totiž je na pořadu dne koupelna, ložnice, zámecká kaple a oranžerie ....

Jak jsem slíbila .....

 

.... dnes vás pozvu na prohlídku interiérů

zámku Moszna. Už na druhém hodně velkém polském zámku mne překvapilo, jak malé jsou tu pokoje. Z našich zámků jsme zvyklí na opravdu reprezentační a rozsáhlé místnosti, takže to může člověka docela zaskočit. Asi už tenkrát počítali s nějakou energetickou

 krizí 😉. Je znát, že historie zámku je vcelku novodobá, takže tomu odpovídá i mobiliář. Trochu mne zazlobil foťák, resp. bateriová šachta, dvě baterky nechtěly s kontakty spolupracovat, takže jsem až po pár prošlých místnostech přemluvila tu poslední aby začala makat. Ale nakonec všechno dobře dopadlo a tak jsem nemusela letět do autobusu pro telefon .....

Předminulá sobota byla prvním ....

 

.... víkendovým dnem, kdy jsem zas po delší době

vyrazila na výlet. Bylo to takové díky kokotviru s výlety zamotané, něco se uskutečnilo, něco ne a něco se převádělo z roku na rok. Letos jsem byla na výletech v květnu a až teď v říjnu. Co se týče adventu, tak tam to je zatím velká neznámá. Navíc je tam jen jeden který by mne zajímal a který jsem vlastně měla původně zaplacený, leč byl jedním ze dvou, které se nekonaly. Za první jsem chtěla vrátit peníze a za druhý jsem si je nechala převézt na jeden z těchto podzimních výletů. První zájezd byl do Polska (ty mám ráda, nemusí se člověk kodrcat přes půl republiky a stávat tak kvůli tomu v takové nekřesťanské časy jako je půl třetí ráno a je tím pádem na místě i brzo a brzo i doma) a to jen kousek za hranice. Na zámek Moszna (Mošna), do města Nysy (Nisy) a do zlatého dolu Zlaty stok v Rychlebských horách. 

Druhý výlet byl po vlastech českých, a to na Karlštejn, do Koněpruských jeskyní a k lomu Velká Amerika. Právě kvůli dvěma posledně jmenovaným jsem se na něj přihlásila, byť ze závěru jsem byla pohříchu docela rozladěná. 

Dneškem vás tedy zvu na prohlídku zajímavého a tak vzhledem trochu pohádkového zámku Moszna. A jak je mým zvykem, nejdříve trochu historie ....

Zámek Moszna se nachází v obci stejného jména v Horním Slezsku. Jedná se z architektonického hlediska o zámek eklektický. Eklektismus je styl, který se objevil na přelomu 19. a 20. století a znamená že se používají a napodobují prvky z vícero a někdy i protikladných architektonických slohů a stylů spojovaných do nových kompozic a celků (pro ty kdo znají Pařížskou ulici v Praze, tak ta je přímo rájem eklektismu na zdejších domech).

I zámek je takovou "slátaninou" mnoha slohů. Barokní, nejstarší střední křídlo z druhé poloviny 18. století obnovené po požáru v roce 1896, novogotické východní křídlo z let 1896-1900 a novorenesanční západní křídlo z let 1912-1914. Všechno dohromady má prý 99 věží a věžiček. No nevím, nepočítala jsem, ale pokud se počítají různé ozdobné věžičky tak tomu tak možná i bude. Výsledek je tak trochu disneyovsky kýčovitý, ale  vcelku pohledný.

Zámek je nejvíce spjatý s rodinou slezských průmyslových magnátů von Tiele - Wincklerů, kteří v něm žili od roku 1866 až do konce II. světové války a kteří mu vtiskli dnešní podobu.

Zámek má 365 místností, část z nich tvoří prohlídkové okruhy, zbytek slouží jako hotel, restaurace a konferenční centrum. Zámek je tak nejznámější památkou Horního Slezska a symbolem Opolského vojvodství.

Základní kámen zámku byl položen v roce 1768, přecházel z jednoho majitele na druhého až k von Tiele-Wincklerům. V roce 45 jej zplundrovala Ruská armáda (horší než kobylky) ale naštěstí zámek nezapálila jak měla v oblibě. Po válce díky změně hranic připadl zámek Polsku a byl zestátněn. Od roku 1961 nejdříve sloužil jako oddělení psychiatrie, později coby sanatorium a naposledy jako Centrum pro terapii neuróz. V zámeckém hřebčíně se chovají koně pro polský soutěžní sport. Od roku 2013 slouží  zámek po předchozí rekonstrukci veřejnosti ....

Podzimní procházka .....

 

.... tak trochu předznamenala mou budoucí 

činnost která bude náplní dalších dnů, týdnů a měsíců. Ale teď to byl spíš důsledek výletu (byla jsem pěkně rozchozená) a krásného počasí (i když jsem byla utahaná, prostě se nedalo odolat) takže jsem vzala zas jednou pséka (nějak se začal chlapec kulatit) nexíka a šlo se. Byla jsem namlsaná barev které se kolem mě během cesty do Polska míhaly v lesích při průjezdu našich pohraničních hor. A jelikož tady momentálně vládne zlatá v různých odstínech na bucích a javorech, budou následující fotky v tomto tónu ....

Moc už toho .....

 

.... na zahradě ke koukání není. Spíš tedy to koukání 

připomíná, že mě tam ještě čeká hromada práce, ale obávám se, že už toho moc nepostíhám. Tento a příští víkend je ve znamení zájezdů, a v týdnu to je tak, že až do operace budu chodit jak dopoledne tak odpoledne do práce. A v té mezeře mezi dopolední a odpoledním nástupem se toho moc stihnout nedá, ani kvůli tomu, že jsem tolik utahaná, a to většinou dopadne tak, že si dám kávu a zvadnu. Na dnešek a příští pátek jsem si sice domluvila, že na večeře nepůjdu, ale musím pro změnu dohánět na úklidu co nestíhám v týdnu. 

I proto moc  nefotím, alespoň květy určitě. Moc už jich totiž nezbývá. Ale užiju si focení teď po dva víkendy a možná i, pokud to konečně vyjde, uprostřed dalšího týdne ....

Bizarnost, parodie, groteska ....

 

.... absurdita, kýč ale i určitá genialita v jednom 

filmu na jednom místě. To jsou nejčastější popisky v recenzích na jeden sice americký (režisérem) film ale natočený evropsky v Evropě. Ten film se jmenuje Grandhotel Budapešť a v roce 2014 ho natočil mladý americký režisér Wes Anderson. Možná někdo z vás, hlavně filmových fanjšmekrů některý  z jeho filmů viděl, ale já se naprosto ztrácím a tohle je první film který jsem viděla. Co mi připomíná nebo k čemu ho přirovnat mi stále uniká, nějak mi prostě stále chybí ten správný popis, ale dal by se trochu přirovnat k některým filmům Oldřicha Lipského (Tajemný hrad v Karpatech, nebo Adéla ještě nevečeřela) případně Menzelův Konec starých časů, ale třeba animovanými částmi i k Zemanovým filmům.

Film je jak omalovánka, hýří barvami, zároveň ale vypadá jak jedna velká kulisa loutkového divadla. 

A teď o čem vlastně tenhle film je.....

V jedné bohem zapomenuté zemičce jménem Zubrowka, mezi dvěma válkami funguje luxusní Grandhotel Budapešť a jeho dokonalou fukčnost zajišťuje šéf hotelového personálu pan Gustav (Ralph Fiennes) legenda ve všech světových hotelích. A zajišťuje ho až tak dobře, že je milován všemi návštěvníky jejíž přání plní ještě dřív než ho vysloví. Milován je i fyzicky, hlavně staršími i starými ale nutně bohatými dámami, kterým vrací s bravurou jemu vlastní pocit mládí a obdivu. Když mu jedna taková, madame Desgoffe und Taxis (Tilda Swinton)  odkáže před svou ne zcela dobrovolnou smrtí velmi vzácný a velmi drahý obraz, rozjede se kolotoč bizarních situací. Pan Gustav se stane terčem hněvu rozzlobených příbuzných hlavně syna Dimitriho (Adrien Brody) a jeho pravé ruky nájemného vraha Joplinga (Willem Dafoe) navíc po něm jde i místní policie v čele s velitelem Henkelsomem (Edward Norton). Ve všem mu pomáhá mladý hotelový poslíček Zero Moustafa (Tony Revolori) kterého si pan Gustav vychovává jako svého nástupce. 

Zero (F. Abraham Murray) jako starý pán je také vypravěčem celého bizarního příběhu  a vypráví ho Spisovateli (Jude Law), když se v tomto už své luxusnosti a hostů zbaveného a zašlého hotelu jednou sejdou. 

Pro mne je tento film hlavně hereckým koncertem pro Ralpha Fiennese a mladého herce Tonyho Revoloriho který je britskému herci rovnocenným partnerem. Ovšem i těch malých a nejmenších rolí se ujali hollywodské hvězdy jako je již zmiňovaná Tilda Swinton (dokonale maskovaná jako 85 letá hraběnka) Jeff Goldblum v roli advokáta, ale třeba i Bill Murray, Owen Wilson a Harvey Keitel.

Pro natáčení se hlavním městem stal německý Görlitz (Zhořelec) ale k vidění je zde i drážďanský Zwinger, skalní most Bastei nebo ikonický výtah v městečku Bad Schandau. Původně se měl film natáčet v Čechách, ale kvůli nevyjasněným podmínkám filmových pobídek se natáčel v Německu a Maďarsku. Jako interiér hotelu posloužilo historické obchodní centrum Görlitzer Warenhaus.

Režiséra Wese Andersona pro tento film inspirovaly texty knížek spisovatele Stefana Zweiga, proto se děj odehrává oproti původně zamýšlené současnosti v meziválečném období.

Film získal celkem 4 Oscary z devíti nominací. Za hudbu, výpravu, kostýmy a nejlepší masky a pět cen BAFTA (za stejné kategorie plus nejlepší původní scénař), zlatý Globus za nejlepší film v kategorii muzikál - komedie.

Ralph Fiennes - pan Gustav a Tony Revolori - Zero Moustafa

Jeff Goldblum - Kovacs

Adrien Brody - Dimitri a Willem Dafoe - Jopling

Tilda Swinton - hraběnka Desgoffe und Taxis

A všechny hvězdy filmu pěkně pohromadě

Momentálně je film k vidění na O2 TV případně v archívu tv PRIMA MAX