Zámek je za námi ....

 

.... a tak se podíváme na kousek parku. Jde opravdu 

jen o kraj, protože jak už to bývá, moc času není. Prostě něco za něco. Ale i ten kraj napovídá že park je pohledný. Takže pojďte za mnou, jdeme se rozhlédnout ....

Již při příchodu k zámku určitě upoutá pozornost každého velká stará borovice zaopatřená zabezpečovacími lany. Jedná se o borovici vejmutovku úctyhodných rozměrů

Nicméně ani ostatní stromy v parku nejsou žádní drobečci

Najdete zde i krásnou alej

Z parku bude přesun k rybníku před zámkem kde se na hladině důstojně nesla labutí rodinka. Velmi oražená, nutno podotknout....

Jinak už jsem z nemocnice doma, byla to vcelku rychlovka. V pondělí nástup, v úterý samotný výkon a včera hurá domů. Samozřejmě tomu odchodu jsem se absolutně nebránila, co si budeme povídat, prostě doma je doma. Zákrok samotný byl kvůli novému způsobu trochu jiný, nebyl v úplně hluboké narkóze, nebo alespoň jeho část. Ta kdy mi blokovali nervy v ruce abych nic necítila a nemusela ho celý prospat v opravdu hluboké narkóze. Nevýhodou je, že když vás dovezou na pokoj zjistíte že z ruky máte něco co se vám snaží každou chvíli buď vyrazit zuby nebo rozbít nos. Prostě velmi nebezpečnou věc. A ta vám neužitečně visí podél těla zhruba dvanáct hodin. Ovšem když blok začne ustupovat, začnete litovat že netrvá déle protože se dostaví dost brutální bolest kterou mi tedy neutlumila ani injekce, takže až do rána jsem střídavě usínala a zase se budila. Ale možnost odchodu domů byla mnohem lákavější než nabídka ještě jednoho dne v nemocnici, byť s možností silnějších analgetik. Takže vybavená recepty na prášky, bodnutou injekcí proti bolestem jsem velmi ráda opouštěla pavilon ortopedie. Nutno říct že sestřičky byly zlaté, staraly se o mě skvěle (měla jsem výhodu v tom, že jsem celé úterý byla pokoji sama) a patří jim za to velký dík. Trochu horší jsou každodenní úkony, přece jen levá ruka je levá i když v mém případě ne tak moc, ale omezení tu je. Ještě že aspoň psát můžu, ale o focení si tedy musím nechat zdát na delší čas. Příští týden jdu na převaz a pak se dozvím co bude dál. Jsem ráda, že zatím ruku nemám v sádře jak byla původní předpověď a doufám, že už to ani nebude potřeba. A ani bolesti už nemám, což tak trochu svádí k tomu dělat víc než bych měla....