26 listopadu 2010

Kam se ztratily vánoce.....


Stejně jak jsem minulý týden "nakopla" kamarádku Vlaďku na jejím blogu, stejnou službu mi prokázala ona svým článkem o předvánoční výpravě za dárky.
Vánoce se vždycky ohlašovaly u nás doma tím, že se za a) za oknem se objevil zajíc nebo bažant, aby se stačil do svátečního oběda uležet(čímž jsme se sice ochudili o pohled na zlaté prasátko, ale za to jsme si pošmákli) a za b)Velkým vánočním úklidem.
VVÚ mě nikdy nebavil a klidně bych se bez něj obešla, ten zajíc nebo bažant byl už zajímavější.
A pak výpravy za dárky na které jsem jako malá holka šetřila celý rok z kapesného. A šmejdění a hledání dárků pro mne, což si myslím většina z nás nikdy nenechala ujít. Nákup stromečku, to bylo také velké dobrodružství, protože těch tenkrát nebylo tolik a takový výběr, takže člověk pokud chtěl alespoň nějaký musel chtě nechtě vzít co mu přišlo pod ruku. A pak došlo na navrtávání dírek do kmínku a zahušťování košťátka které si člověk přinesl domů do podoby nádherného vánočního stromku. V obchodech se stály fronty na všechno, a většinou se na všechny ani nedostalo, ale nějak to nikomu nevadilo. Lidé tiše rezignovali ale vždycky dárky pod stromkem byly a radost z nich byla velká...

V dnešní době už nic z toho neplatí, stromek si můžeme vybrat jakýkoliv, v množství druhů a velikostí.Koupit dárky jaké chceme, a kdy chceme, protože... a to je to, co mě ty krásné a původně láskyplné svátky poslední dobou znechutilo. Obrovská komercionalizace a marketingové masáže spojené s těmito svátky. Sotva děti nastoupí po prázdninách do školy už se na pultech super a hypermarketů objeví Mikulášové a čerti, ze všech stran a sdělovacích prostředků se na nás hrnou sdělení, že právě bez TÉTO věci se neobejdeme, TOTO nám stokrát zlepší život, bez TOHOTO jako bychom ani nebyli. A že tedo TO musíme nezbytně mít. KUPUJTE, KUPUJTE! Nedá se tomu uniknout, leda tak, že by se člověk odstěhoval do naprosté divočiny ale bez televize a rádia, protože i z těch se na nás hrne mediální vánoční kampaň.
Od všech slyším, tak co budete letos kupovat za dárky, už máte nakoupené dárky? A co letos vánoce? Už máte nakoupeno? Ale proč bych něco měla nutně kupovat? A ve velkém množství? Copak nestačí jeden dva dárky? Vždyť jde o to, aby ti obdarovaní věděli že jsou z lásky a dá se míra lásky měřit jen množstvím a cenou těch dárků? Vždyť i jen jeden dárek může ukázat jak toho obdarovaného máme rádi a co pro nás znamená. A nemusí to být nutně hromada za tisíce.
A když není vůbec žádný, je to nutně špatné? Vždyť všichni navzájem vědí že se máme rádi a záleží nám na sobě. A to nepotřebujeme dokazovat hromadami darů.

Nechci v žádném případě vzdychat a vzlykat nad "starými, zlatými časy za bolševika", tak to ani náhodou, jen je mi líto, že pod tím vším importovaným nevkusem všech možných i nemožných Santa Clausů, sobů Rudolfů s červeným nosem, děti už neznají tu atmosféru čekání na zazvonění Ježíška. To vybírání dárků pro rodiče z ušetřeného kapesného. Všude vládne shon a touha nakoupit hromady co nejexkluzivnějších dárků, ale chybí tomu srdce, protože se s toho stala povinnost. Musíme mít pod stromečkem hromady abychom ukázali že na to máme. Ale jak dlouho nám potom ty dárky dělají radost? Dřív nebo později stejně skončí zahrabané až úplně vzadu v šuplíku nebo naházené u zdi pod postelí.
Většina z nás někdy navštívila vánoční, též zvané "rabovací" zájezdy do bývalého NDR.Krásně vyzdobená tržiště, všude světýlka, vůně punče a skořice ze svařáku, teplý Apfelstrudel se šlehačkou. Vánoční zboží, prostě vánoční pohoda a nálada. Dnes i u nás se dělá spousta vánočních trhů, ale jak vypadají? Většina z nich připomíná vietnamskou tržnici, náladu se snaží navodit kýčovité figurky rudolících Santů, zpívajících a hrajících umělých vánočních stromků, prostě kýč na druhou. A nad tím vším zní české koledy. Ale kde jsou ty tiché, jemné a nekomerční České vánoce?