21 srpna 2013

Polní....



Nastal čas, kdy každý klas
svou hlavu pod gilotinu skloní...
Kdy naposledy rozběhne se vítr polem.
Čas kdy sklizní voní vzduch....
Pak už jen pluh brázdu jak otevřenou ránu
vyryje, do níž nový zárodek léta se skryje.
















Zpět u filmových idolů aneb co se dělo Tenkrát na západě...



Bzučící moucha, vrzání větrného kola,
cikády prozpěvující v rozpáleném písku své písně a pod pražícím sluncem se tetelí vzduch kolem kolejí....
V dálce zahouká vlak a trojice můžů zpozorní. Oči se přivřou do tenkých škvírek a čekají až lokomotiva přifuní do stanice. Nic se neděje a muži znejistí. Pak se otevřou dveře nákladního vagónu a......jen zřízenec vyhodí poštovní pytel a znovu je zavře. Muži hledí jeden na druhého a napětí z nich pomalu opadává. Ruce položené na koltech se uvolní a oni odcházejí od vlaku. Ten pokračuje ve své pouti když v tom....táhlá kvílívá melodie harmoniky nečekaně protne vzduch....


Kdo by neznal tuhle kultovní scénu ze stejně kultovního filmu Tenkrát na západě. Nejameričtější western natočený Italem. Proslulý detailními záběry na tváře hlavních protagonistů, hudbou barda filmových hitů Ennia Moriconeho z nichž dvě ústřední patří mezi ty nesmrtelné....Kdo by si nepamatoval na vysokou štíhlou postavu, línou chůzi, ledově chladné nebesky modré oči a dravčí úsměv Henryho Fondy v roli zabijáka Franka, indiánskou tvář, záda jak pravítko, zelené oči utopené pod věčně zamračeným čelem, a úsměv který jen chvilkami tu tvář prozářil...ano Charles Bronson a jeho Harmonika, tajemný cizinec. Bodrá řeč a tvář, trochu medvídkovská ale i nelítostná povaha zloděje a uprchlíka Shanea v podání Jasona Robardse a nakonec jemná a křehká krása Claudie Cardinale jako bývalé prostitutky a manželky a vlastně ani ještě nic netušící vdovy Jill přijíždějící za novým životem na farmu Sweatwater.


Věčný souboj dobra se zlem, nezměrná touha po bohatství která deformuje lidské povahy, potřeba lásky a zázemí. Tvrdost života v prázdné poušti. A nezastavitelnost pokroku....


A ty filmové idoly v názvu? Tak tím byl hlavně Charles Bronson. Kvůli jeho filmům jsme s kamarádkou zbrousili v Praze kdejaké kino kde zrovna nějaký dávali. Ať už to byl další nesmrtelný western Sedm statečných, nebo francouzský film Cesující v dešti, Tucet špinavců, Valachiho svědectví, Velký útěk....

TENKRÁT NA ZÁPADĚ - ONCE UPON A TIME IN TE WEST
ITÁLIE/USA 1968
REŽIE: SERGIO LEONE
HUDBA: ENNIO MORICONE
HRAJÍ: CLAUDIA CARDINALE, CHARLES BRONSON, HENRY FONDA, JASON ROBARDS....

V malé roličce se zde mihla i další tvář známá z westernů, Eliho Wallachiho.
P.S. Ať si kdo chce říká, mě titulní melodie nazpívaná Věrou Špinarovou nikdy neseděla a nesedí...prostě mi ta melodie připadá zkažená.

A na závěr jedna z nejlepších scén filmu