neděle 22. července 2012

Nej film? Jak vybírat a nezbláznit se...

Ráda se přidávám k dalšími blogovému projektu (promiň Pavle vím, že tě to slovo irituje) a to vybrat pět nej filmů, které se mi nejvíc líbí....je to těžký úkol, jsou spousty krásných filmů které si to určitě zaslouží, ale patřit do Top 5 už musí opravdu něco znamenat....jak se tak zamýšlím mých pět filmů budu vybírat hodně těžko, každý film jsem viděla v jiném úseku mého života a každý na mne zapůsobil jinak, podle situace a nálady v kterém jsem ho viděla...takže by to mohly být jak filmy z ranku dětských tak pro náctileté i ty dospělácké. Nakonec zjistím, že těch pět je málo....

Lišáci, Myšáci a Šibeničák...
Začnu dětstvím. Film který jsem milovala jako dítě, náctiletá a když ho dávají dnes tak na něj koukám s nostalgií a ráda. Život dětí na vsi mě, děcku z města naštěstí nezůstal zahalen tajemstvím, protože jsem každé prázdniny i většinu víkendů na vsi trávila v podobné dětské partě. A naše dobrodružství bývala také pěkně vypečená. A jak já toužila po každé shlédnuté repríze po koni....

Film natočila v roce 1970 režisérka mnoha skvělých dětských filmů Věra Plívová - Šimková a v hlavních rolích dvou nejdřív zapřísáhlých nepřátel ale později kamarádů na život a na smrt se představili Zdeněk Tůma a Jan Kraus.
Hudba: Zdeněk Liška

Páni kluci
Opět krásný dětský film. Poetika Marka Twaina a jeho Toma Sawyera převedená do českých reálií ze začátku století. Film zabydlený mnoha svéráznými postavami a kouzlo prázdninových her. V paměti mi utkvěla i skvělá hudba Petra Hapky která nádherně doplňovala a evokovala atmosféru začátku století....Nestůj a pojď, nestůj a pojď, nestůj a pojď, mi jsme ti tři jak se patří, výkvět a smetánka.....

Režisérkou opět Věra Plívovová - Šimková, natočeno v roce 1975
Hudba: Petr Hapka

Smrt krásných srnců
Film na motivy povídek Oty Pavla o jeho tatínkovi, době těsně před a po okupaci, o lásce k rybám a k nechuti usmrtit cokoli živého a zvlášť srnce. O tom jak zůstat tváří tvář zlu stejným a neoplácet zlo zlem. Skvěle skloubené komické ale i tragické okamžiky v životě jedné smíšené židovsko - české rodiny....Nejen scénář ale i skvělé herecké výkony Karla Heřmánka, Rudolfa Hrušínského a Marty Vančurové mě tento film činí tak blízkým mému srdci....

Režisér Karel Kachyňa natočil film v roce 1986
Hudba: Luboš Fišer


Pán prstenů
Další z mých profilových filmů. Nejdřív jsem se dostala ke knihám J.R.R Tolkiena, klasicky k Hobitovi a okamžitě si ho zamilovala....pak přišlo Společenstvo prstenu a já propadla cele Středozemi a jejímu boji o záchranu. Když se objevila první část filmové trilogie byla jsem nažhavená jak nikdy předtím na film jehož knižní předlohu jsem měla přečtenou třikrát. Myslím že většina z nás, když čtou knihu vlastně jí i v hlavě vidí jako film a pak když dojde k tomu že je film skutkem porovnává. A musím říct že vizuální stránkou jsem rozhodně zklamaná nebyla. Bylo pár věcí které ve filmu, ač pro děj dost důležité, nebyly, to by pak film musel mít ještě delší stopáž. S napětím jsem čekala na další dva díly a pokaždé to byl pro mne svátek když se začal u nás promítat. Věčný souboj dobra se zlem, věrnost a pevnost přátelství zkoušená tisícerými protivenstvími a úklady, romantická láska to všechno jsou sice věci notoricky známé ale stejně se člověk (já určitě) nechá vtáhnout okamžitě do děje....A jestli bude takový i Hobit a že všechno tomu nasvědčuje, bude asi mým dalším oblíbencem.

Režie: Peter Jackson 2001 - 2003
Hudba: Howard Shore


Karamazovi
Tento film mám i ve svém profilu jako jeden z nejmilovanějších. Tragédie, lásky, žárlivost ale i komika....to všechno ve filmu o divadle, o jednom zvláštním představení pro jednoho diváka v reáliích oceláren. Film kde se prolíná divadelní svět do reálného života aby se nakonec ukázalo že i život je jedno velké divadlo kde dobrý konec nebývá zvykem. Skvělé výkony herců Dejvického divadla v čele s Ivanem Trojanem, Radkem Holubem, Igorem Chmelou, Davidem Novotným, Martinem Myšičkou a dalšími. Film u kterého dlouho po jeho skončení sedím a nejsem schopná se vymanit z děje. Jeden z mála, kdy se mi něco takového stalo. A to nejen při prvním shlédnutí ale i při těch dalších a znovu v něm objevuji další a další skvělé momenty. Vřele doporučuji jeho shlédnutí...Ostatně většina filmů Petra Zelenky je takových a mám je ráda.

Režie: Petr Zelenka 2008
Hudba: Jan A.P. Kaczmarek

Při tom výběru jsem si vzpomínala stále na další a další filmy které by se nevešly ani do TOP 10, 20....protože filmy jako Slavnosti sněženek, Zlatí úhoři, Tichá bolest, Krakonoš a lyžníci, Ať žijí duchové, Knoflíkáři, Zapomenuté světlo, Forrest Gump, Král rybář a jiné a jiné jsou stejně skvělé a zaslouží si být zmíněny, ale výběr byl přísný JEN PĚT!
Takže jsem svých pět favoritů nakonec s těžkým srdcem vybrala. A musím říci, že největší dojem na mě zanechali a asi tím pádem nej jsou Karamazovi....

Kameny pro Kavalíra i pro ty kteří je mají rádi....


Jak jsem tak vyrozuměla Zelený kavalír má rád kameny. Tak takových je nás tu asi víc. Já je můžu taky. Velké, malé i ty ohromné. Ty které zvládnu nosím domů. A abych to dovedla k dokonalosti a abych věděla který jsem kde sebrala popisuji si je z té ošklivější strany místem a datumem. Větší a střední většinou někde zakomponuji na zahradě, všechny teď dostaly podobu suchého potoka, jeden který přitáhla dcera z jejího výletu s bývalým přítelem na kolech (tam a zpět jeli autem, aby nedošlo k mýlce, že ho dcera vlekla domů v batohu) slouží jako náhrobní kámen jezevčičce....a pak mám takové které se mi nechce nikam dávat protože jsou buď drobné nebo ještě čekají na své jo místo. A tady jsou...
z Východních Čech, Jižních, Rakouska a dokonce i z Polska, odkud mi ho přivezl na mé přání kamarád. Jen nemám z prosincové návštěvy v Rakousku, a červnové v Nitře. V Rakousku mi při výletu nahoru do lyžařského centra nebylo díky ostrým zatáčkám ale vůbec dobře takže když jsme nahoře vylezli měla jsem myšlenky na něco úplně jiného a sotva se držela abych nezvracela a když jsme se vrátili šla jsem si hned lehnout abych byla fit na večer. Ráno pak jsme vyráželi dost brzy, ještě za tmy takže se nedalo sbírat a v té Nitře zase žádný nebyl, všude kolem byl jen beton a asfalt....

Nejprve ty které mám tady od nás. Z lesa, od potoka. Jsou zvláštní tím, že tady je všude samá opuka a jiné kameny, které člověk někde najde jsou trochu vzácností....


A pěkně detailně....




Tady hádám, tipuji buď záhněda nebo krevel....ale určitě mi Kavalír jako znalec řekne co to je....


Další kamínky jsou od jezera Königsee, kousek od Bertechsgadenu. Tudíž dřív Rakousko, dnes Německo....


Ty drobné jsou sbírané přímo ve vodě jezera, ten větší z konce jezera kde je poloostrov na kterém stojí kostel Sv. Bartoloměje....ten je ze zápraží kostela.




Ačkoli to vypadá, že to jsou kamínky s pláže odněkud z Chorvatska, je tato kupička z Jižních Čech od kamaráda z pozemku, celý je na pískovém podloží a tak déšť neustále kamínky vyplavuje na povrch. Nebo jdu sbírat přímo na břeh rybníčku....


A opět moje posedlost mít všechno katalogizované....asi jsem v minulém životě byla správce sbírek nějakého muzea....



Líbí se mi u některých skoro dokonalý tvar koule nebo oválu....a mimochodem místní dokonce chodí na vltavíny, asi někoho z nich příště o jeden malý požádám....


I když se to může zdát, že tyhle dva jsou odjinud, nejsou, jen o pár set metrů dál z lesa...ostatně nápis lokalizuje...



K tomu růžovému se váží tři vzpomínky. Je to vůbec první kámen který jsem si tam odtud přivezla, protože na podzim roku 2007 kamarád dostavěl novou chatu a byla jsem tam v tom květnu poprvé od jejího dostavění. Před tím jsem tam byla jen jednou na jeho padesátinách. Za druhé jsme tam šli na skvělý koncert Wabiho Daňka, který zase dal dohromady jiný známý, sám hudebník. A za třetí týden na to zemřel můj švagr. Bylo mu jen 55 let....



Tento mne zaujal dokonalým oválem a krásným hladkým až hebkým na omak povrchem...


A nakonec Polsko....nádherný exemplář....zvláštní struktura....a není studený, ale když ho vezmu do ruky tak je teplý...jak kdyby byl živý...možná je v něm zakletý nějaký život....nebo láska?



A ještě pozdrav s Pálavy, tentokrát neodolala těm krásným bílým skalám dcera....


Takže dost již šutrologie. Kameny jsou také inspirtivní jak ke sbírání tak k následnému focení. Nějaké další přírustky jsou na chatě a jak se znám, i tady doma v té krabičce kam jsem šáhla pro tyhle poklady určitě něco přibude....