čtvrtek 25. ledna 2018

Od Bruncvíka po Staroměstskou věž ...


.... nás povedou dnešní fotky. Pořád bylo na mostě vcelku klidno,jen pár
desítek tůristů se vydalo za poznáváním krás Prahy. Ale počasí se už
začínalo vylepšovat a tak než jsem se překopala od Bruncvíka ke Staroměstské
mostecké věži, začal se provoz na mostě dost zahušťovat. Ale to už mi
nevadilo, své jsem měla nafocené a věděla jsem, že za mostem se zas
zahrabu do uliček, které jsou mimo veškeré tůristické šílení, což se mi
také opravdu potvrdilo.
Všude klid ...

Sice stále zůstával jedna strana města pod peřinou černých mraků ...



.... nad Hradem se skoro symbolicky vyjasnilo (a já doufám že to opravdu znamená
změnu hradního pána) ...


... a stejně symbolicky se zatáhlo nad jen o pár set metrů vzdálenou Kramářovou
vilou, sídlem premiéra ( stejně tak doufám, že nebudeme u příležitosti stých
narozenin republiky tou republikou, které bude šéfovat trestně stíhaný premiér)


Příslib krásného dne a pevně věřím že i dnů dalších


Rozmary počasí. Půl mostu a města ve slunci, půl v mracích


Vyhlídka z které je krásný pohled na Hradčany, na Křížovnickém náměstí,
a železné zábradlí na ní plné zámků a zámečků. Jak je vidět, a bylo by vidět kdyby
bylo zadokumentováno, už se objevují i jinde, všude kde se dají zamknout.
Tenhle zvyk mi nevadí, pokud se drží v mezích, ale to že se hledají místa
všude kam se dá zámek připnout to už mi dost vadí. A což terve památkářům!




Jak víte jsem zvířecí radikál a milovník kožušků, a co mi vadí je když jsou k něčemu zneužívaní.
A nemám ráda citové vydírání mnoha žebráků po Praze. Jenže .... pro spoustu těchto lidí jsou psi nebo
kočky jejich parťáci a asi jediné spřízněné duše. Navíc oni se k nim chovají ve většině případů
mnohem líp, než ti kteří mají velké peníze a komfortní vily. Pro ně jsou mnohdy jen věc na které
si mohou vybíjet svůj vztek, frustraci a temné stránky své povahy. Vím že to je právě ten účel,
to citové vydírání, jenže mne to, zcela dle záměru hodně dostalo a když jsem tu fotku dělala
měla jsem tak nějak divně zamžený hledáček. A zimou to vážně nebylo ...


Když jsem tu psala povídečku a strážném andělovi Arminovi, byla to taková
legrácka. Jenže dneska jsem zjistila, že on asi vážně někde je, a že mne
asi opravdu nějak hlídá. Byla jsem zas na pohovoru na ÚP kam jsem donesla
umístěnku o které jsem se v sousvislosti z pohovorem tady taky zmínila. Nedohodli
jsme se protože jsem opravdu měla dost špatné spojení a projezdila bych víc než bych
si vydělala. Ovšem problém byl v tom, že jsem si dovolila po devíti letech, kdy jsem poctivě
chodila na všechna místa kam mi kdo dal umístěnku a nosila zamítavé odpovědi
dovolila poprvé práci odmítnout. A okamžitě hned na místě se mnou zahájili správní
řízení o vyřazení z ÚP pro neplnění povinností. Jenže mezitím, co tedy madam z
nadřízeného ÚP vyřizovala a zjišťovala co a jak (dokonce budou dotyčnému volat
a zjišťovat proč se rozchází to co je v požadavku s tím co mi řekl a navíc si i vyjela
jízdní řády jak mi jezdí opravdu autobusy) zazvonil zprostředkovatelce vedle telefon
a vedla rozhovor s někým kvůli novmu inzerátu na pracáku. Vzhledem k situaci jsem
se jí optala o co jde. Zjistila jsem že se jedná o místo tady v Rybníku, je to zatím
na půl úvazku, ale perfektní čas od půl páté odpoledne do půl osmé v kantýně vydávat večeře.
Navíc s možností se domluvit kdykoliv bych ptřebovala zůstat v Praze, což je teď pro me
dost důležité. A budu moct také i lucce hlídat malou když bude potřebovat.
A tak dneska nastupuju na první zaučení. Doufám že to ještě posvětí vrchnost.....
Takže Armin zas při mě stál, já se (snad) vyvlíkla z velkýho průšvihu, a dopracuju
se snad i k těm dvěma a půl letům které mi chybí k
odpracovaným letům pro nárok
na důchod ...