čtvrtek 1. června 2017

Do čeho se ještě nepustím ....




.... co se týče háčkování. Kdysi dávno, ještě v Praze, jsem si jednou
do vod háčkovaných hraček pro děti zabrouzdala. Tenkrát jsem uháčkovala dceři
medvěda kterého jsem viděla, jak jinak, v Burdě. Podařil se a dcera s ním dost dlouho
cestovala. K babičkám, na chalupu, na školku v přírodě...
Povzbuzená úspěchem jsem si řekla že jim udělám i jednu z příšerek tehdy velmi
oblíbeného seriálu i u nás, a to Mupet's. Z té jsem udělala jen hlavu a zájem dětí
se obrátil jinam. A to taky byl i konec mého hračkového období.

Nedávno mi dcera poslala fotku krásných háčkovaných oveček, že by se jí to líbilo pro Emču.
A samozřejmě v šedorůžové kombinaci. Říkala jsem si, že když jsem zvládla bez návodu medvěda
i část Mupeta, tohle by neměl být problém. Naštěstí ale po pár dnech našla na netu i návod
a tak nic nebránilo tomu, abych se zas do něčeho takového pustila.
Nejdřív jsem ale zkušela malou variantu, z levnějšího materiálu, a pak jsem si říkala, že podle výsledku
půjdu do dražšího materiálu. V tomhle případě žinylkové vlny.

Ovečka dopadla nad očekávání dobře, takže nebránilo nic tomu abych udělala i velkou.
A jelikož dcera nadhodila, že by to nebylo zrovna špatné i v tyrkysovošedé variantě
koupila jsem i tu tyrkysovou. Jenže, co z téhle barvy pro holku? A tak vznikl kamarád oslík.
Opět nejdřív malý a pak i velký. Malý a velká ovečka už mají svou paničku,
jmenovkyni Emičku, která je neteří dceřinýho partnera. Velký oslík, malá ovečka a pak i ta velká
budou zdobit kočárek i postýlku naší Emičky.