Do čeho se ještě nepustím ....

.... co se týče háčkování. Kdysi dávno, ještě v Praze, jsem si jednou

do vod háčkovaných hraček pro děti zabrouzdala. Tenkrát jsem uháčkovala dceři

medvěda kterého jsem viděla, jak jinak, v Burdě. Podařil se a dcera s ním dost dlouho

cestovala. K babičkám, na chalupu, na školku v přírodě...

Povzbuzená úspěchem jsem si řekla že jim udělám i jednu z příšerek tehdy velmi

oblíbeného seriálu i u nás, a to Mupet's. Z té jsem udělala jen hlavu a zájem dětí

se obrátil jinam. A to taky byl i konec mého hračkového období.

Nedávno mi dcera poslala fotku krásných háčkovaných oveček, že by se jí to líbilo pro Emču.

A samozřejmě v šedorůžové kombinaci. Říkala jsem si, že když jsem zvládla bez návodu medvěda

i část Mupeta, tohle by neměl být problém. Naštěstí ale po pár dnech našla na netu i návod

a tak nic nebránilo tomu, abych se zas do něčeho takového pustila.

Nejdřív jsem ale zkušela malou variantu, z levnějšího materiálu, a pak jsem si říkala, že podle výsledku

půjdu do dražšího materiálu. V tomhle případě žinylkové vlny.

Ovečka dopadla nad očekávání dobře, takže nebránilo nic tomu abych udělala i velkou.

A jelikož dcera nadhodila, že by to nebylo zrovna špatné i v tyrkysovošedé variantě

koupila jsem i tu tyrkysovou. Jenže, co z téhle barvy pro holku? A tak vznikl kamarád oslík.

Opět nejdřív malý a pak i velký. Malý a velká ovečka už mají svou paničku,

jmenovkyni Emičku, která je neteří dceřinýho partnera. Velký oslík, malá ovečka a pak i ta velká

budou zdobit kočárek i postýlku naší Emičky.

---