středa 3. prosince 2014

Chmurný sv. Ondřej ......


Původně jsem tenhle článek chtěla psát už před
dvěma dny. Jenže, na chatě mi jde mobilní internet návštěvu od návštěvy hůř a hůř.
Předevčírem když jsem byla na lepším signále u mamči v Praze jsem si zas blb zapoměla vzít nabíječku
k noťasu a tak jsem horko těžko píchla na blog nový příspěvek do dalšího kola Sakrálních staveb. Včera jsem byla sice
na elektrice leč bez signálu. A dneska jsem měla v plánu naprosto zcela něco jiného. Dostat se domů. Taková maličkost, ale udělala by mne ohromně šťastnou. Tak neříkám že bych se zas až tak těšila na ves, spíš mám spoustu práce a pár dost
urgentních zakázeček. Ale místo toho abych tohle psala v pohodlí mezinárodního vlaku či vnitrostátního expresu
někde na trase mezi Prahou a Českou Třebovou, případně Brno - Česká Třebová,opět sedím u maminky v křesle
a vymýšlím tohle plkání. Matička Příroda si řekla že nám zas jednou ukáže zač je toho loket a já tak zůstala
viset v Praze a čekám jestli se počasí umoudří a pojedou vlaky. Možnosti směrů k návratu jsem měla
dva ale ani z jednoho to nešlo. Tak možná by i šlo, alesedm spojů za den, z toho dva mezinárodní
to znamenalo ztrávit cestu na jedné nozev uličce a celou cestu být slisovaná jak sardinka.
Doufám že zítra to už bude lepší a já se budu radovat z maličkosti jakou je to,
že mi jede vlak....

No a teď k tomu Ondřejovi. V neděli na sv. Ondřeje jsem si vyrazila na chvíli do lesa na procházku. Byla mlha a zataženo, popadávalo něco mokrýho nepříjemnýho studenýho a mě navíc začal zas zlobit objektiv, takže jsem nebyla zrovna v náladě na juchání. A tak nejen moje nálada ale i fotky prostě byly a jsou chmurné. A černobílé. Tedy respektive v úpravě která se mi zalíbila a nese zajímavý název bandicot .... ale i v jiných. A ono stejně moc barevno nebylo!
Na dálku. Nablízko ovšem ano, ale to až jindy .....