sobota 3. března 2018

Ohlédnutí za rokem 2017 .... Červen




Dneska jsem zcela zděšeně koukala v obchodech na to, že všude vládnou velikonoce.
Venku mínus devět a zbytky sněhu, a vevnitř vajíčka, zajíčci, kuřátka... nedalo mi to
a optala jsem se prodavačky jestli to není nějak brzy? Sjela mne pohledem ve kterém
bylo jasné poselství. Bóže, ženská, odkud si to spadla? A pak mi pohrdlivě odvětila:
" Velikonce jsou za měsíc ! Nic není brzo ! " Tak jsem si vzala svůj nákup a vysmahla
z toho místa potupy jak nejrychleji to šlo ... Jak ten čas letí .... ostatně i vtéhle mé
rekapitulaci loňského roku už mám půlku za sebou. Červen byl měsícem
kdy jsemse ale vůbec nenudila. Za prvé už jsem si užívala
nejen lázně sluneční, ale i dobrodiní bazénu a
ještě s trochou elánu obhospodařovala
zahradu ....



Hned ze začátku června, tedy přesně třetího, jsem si dala repete zimního výletu.
Jela jsem do Rakous a znovu absolvovala cestu údolím Wachau. Tentokrát v pořadí
Kittenbergerovské zahrady, Melk a zpět po Dunaji do Kremsu (Kremže). Ačkoliv v
prosinci bylo taky slunečno, prostě tomu chybělo to červnové teplo, byť pro někoho
už docela nesnesitelné. Na to, že byl začátek června těch v 27°C spíš odkazovalo
na červenec. Trochu jsem trpěla, protože mít kolem sebe tolik vody a vodních
prvků a nesmět do ní vlítnout, to je pro mne, vodoucha opravdu za trest.

Kittenbergerovské zahrady jsou pro stejně "nemocné" lidi jako já, tedy ty, kdo
mají rádi zahradničení a květiny, hotový ráj. Najde se tu stovky inspirací
na zahrady v různém stylu ...


... ale i mnoho krásných kvetoucích rostlin


Ze zahrad vedla další cesta do městečka Melk, jehož nádhernou a nejznámější
dominantou je klášter nad městem. Ale i u kláštera jsou nádherné zahrady, jen
jsem je nestihla projít celé ...


Zpět z Melku se jelo lodí po Dunaji a byl to pro mne nezapomenutelná zážitek. Nejen proto, že
jsem se na řeku vrátila po dlouhých 25 letech, ale i pro majestátnost Dunaje a krásu zámků,
hradů a klášterů na jeho březích. Perlou Wachau je nazýván klášter Boží prst v Dürnsteinu
a zřícenina stejnojmenného hradu nad ním. Jsou takovo vlajkovou lodí zdejších památek...
Zrovna jsem dočetla knihu Libuše Vaňkové, která byť o Přemyslovcích, i tak vypráví
o zdejším věznění krále Richarda a jeho následném přesunu do hradu Trifels i o tom
co to znamenalo jak pro České království a Přemysla Otakara I. tak i pro celou středověkou
Svatou říši Římskou.


O týden později, tedy desátý červnový den, končil v Ústí týden kulturních akcí zvaný Město v pohybu.
Jako již skoro tradičně, opět jej uzavíral koncert Ondřeje Havelky a Melody makers a to je věc, kterou
si nemůžu nechat ujít. Nejen proto, že swing je moje srdcovka, ale hlavně proto, že mám šanci se
takhle alespoň na chvíli vidět s kamarádem ze sídliště s kterým se známe už víc jak tři desetiletí a
který je členem orchestru. Navíc každé vystoupení je opravdu na úrovni a suchý anglický humor
Ondřeje Havelky je balzám na duši. Stejně tak jako hudba ...



O další týden později, jedenáctý červnový den jsme s Bobím vyrazili na další ročník krajské výstavy Zemská
koruna v nedalekém Lanškrouně (název výstavy je vlastně překlad německého jména města Landskrone což
není opět nic jiného než Zemská koruna). Je to příjemná výstava za humny kam velmi ráda jezdím. Ale
vypadá to, že byla už poslední, byť se ke mě doneslo, že snad bude pokračovat dál. Tentokrát jsme se dostali
do dvou závěrečných odpoledních soutěží, nicméně z nich nic nevzešlo.



Uběhly dva dny a třináctého června jsem se nechala přemluvit k něčemu co nedělám
moc ráda. A to je focení portrétů. Dcera mne poprosila jestli bych jim neudělala pár
fotek s partnerem. Sice jsem kývla, ale nadšená jsem z toho nebyla. Jen jsem se
utvrdila v tom, že focení portrétů nebude moje parketa.


Dvacátý druhý den v měsíci jsem si užívala sluníčka a vody, když mi o půl čtvrté odpoledne
zazvonil telefon a z něj se ozvalo Ahoj babičko, hlásím, že před hodinou se narodila Emička...
Chvíli jsem byla perplex, protože měla ještě tři neděle čas, ale zřejmě si řekla, že být v
tak krásných dnech někde ve tmě je blbost a že je lepší si je užít co to jde. Ještě že jsem už
byla z bazénu venku, jinak bych asi překvapením sletěla z lehátka do vody. A tak ve čtvrtek
22.6. o půl třetí se mi vřítila nečekaně do života Emulka. A já se z BB najednou stala
DB....