30 července 2021

Vzhůru dolů ....

 

.... ze zahrad do další. Tentokrát do Valdštejnské.
Asi se budete smát, co jsem to za Pražáka, že neznal ani palácové zahrady a ani tu Valdštejnskou, pro kterého byl objev Vojanových sadů a Vrtbovské zahrady velkým překvapením. No ono je to dané dobou kdy jsem vlastně vyrůstala. To totiž byly palácové zahrady i některé další veřejnosti nepřístupné. A  když se zpřístupnily, už jsme v Praze dávno nebydleli. A s našimi jsme spíš prolejzali Petřín nebo centrum Prahy. A to taky úplně ne. Třeba Židovské město jsem taky neznala... 
Takže je vlastně objevuji až teď v pokročilém věku. Však se říká Lepší později než nikdy, že? A já se toho v některých věcech držím zuby nehty 😉 ....

28 července 2021

Hurá do zahrad ....

 

.... pod Hrad. No jo, zas a opět. A opět s Padesátkou.
 Konečně jsem jí mohla předat fotku, kterou si u mne objednala a koupila. Ovšem tentokrát do těch které se při minulých návštěvách ještě opravovaly. Ledeburská a Malá Pálffyovská. První mne nadchla, druhá zklamala. Jak je Velká Fürstenberská opravdu velká, vlastně největší ze všech zahrad komplexu, malá Fürstenberská  má nejkrásnější dekorativní výzdobu a je nejčlenitější, Kolovratská a Malá Pállfyovská, nově opravená, si zachovaly svůj ráz zahrad užitkových, tudíž na jejich terasách najdete jen trávu anebo ovocné stromky, poslední, Ledeburská je zahrada jakou si opravdu člověk u šlechtického paláce i když ve stísněných městských podmínkách představuje. Rovnou plochu s krásnou salla terrenou, ale i pravidelná schodiště s terasami osázenými květinami. A samozřejmě nesmí chybět fontány. No a to nejdůležitější! Nádherné výhledy na Prahu.
My to měly ještě okořeněné rachotem střelby ozývající se z Palachova náměstí. Ne, nešlo o žádný krvavý převrat, i když dle intenzity a častosti střelby by se tak dalo i usuzovat, ale o natáčení amerického filmu Gray Man který tu jako jedna ze tří amerických produkcí které momentálně využívají Prahu, v hlavní roli s Ryanem Goslingem natáčí podle stejnojmených thrilerů společnost Netflix. Jinak by jste ještě mohli v Praze narazit na Adama Sandlera a Orlanda Blooma, ten už je tu pomalu jak doma.
Tak mi dovolte pozvat vás opět na procházku do
 palácových zahrad ....

25 července 2021

Kostel sv. Jakuba, Ernestinum a ....

 

.... šlus. To je všechno, co je, alespoň pro mne na Příbrami
hodno dokumentace a co mne zaujalo. Kostel je na náměstí, takový mi na té velké dlážděné holé ploše připadá osamělý. Ovšem díky tomu se dá zas dobře fotit. A byl zavřený. Nějak nechápu systém. V Olomouci až na pravoslavný kostel všechno volně přístupné, a že těch kostelů a kaplí tam je dost. Příbram kostel jeden, na zóně pro turisty a zavřený. A to není jen tady. Já vím, že i v Praze či jiných městech nejsou všechny kostely přístupné úplně, ale dá se u mnoha nahlédnout do interiéru alespoň přes mříž v otevřených dveřích.
No, nic. Tak jsem si ho nafotila aspoň zvenku. Vlastně kousek za kostelem se nachází zámeček Ernestinum, budova na které je jasně vidět jak šel čas. Slouží jako infocentrum, obřadní síň i výstavní síň. Když jsem tam byla, zrovna probíhaly dvě svatby. A obě zřejmě milovníků veteránů, jak uvidíte z fotek ....

23 července 2021

Voda v lahvi ....

 

.... i jinde. Ze Svatohorských schodů jsem se vykulila kousek od náměstí T.G.M. které je takovou centrální plochou města. Stojí na ní kostel sv. Jakuba staršího. Okolní zástavba je hodně socialistická, včetně dost předimenzované budovy ÚP. Protože jsem tedy velmi nutně potřebovala na WC první kavárna byla moje. A abych nebyla za křupana, tak jsem si tam dala kafčo. K celkové podobě náměstí dobře pasuje i docela velké vodní dílo s vodotrysky a velkou kamennou koulí. V noci na to musí být nádherná podívaná, neb vše je barevně podsvětleno. Což tedy přes den a za slunce zrovna moc neoceníte....
Při téhle zastávce voda jednoznačně zvítězila a tak dnešní příspěvek bude tak trochu monotématický ....

22 července 2021

Výlet bez hádanky ....

 

.... protože všechno už bylo vyřešeno a uhádnuto.
I tentokrát to nebylo nic moc těžkého a také se vám hned podařilo hádanku rozlousknout. Moc opět děkuji za vaše tipy a komentáře. Opravdu se jedná o bývalé hornické město Příbram. Ale neznamená to, že se s ní hned rozloučíme. 
Při první návštěvě jsem si prošla jen baziliku na Svaté Hoře, ale tentokrát jsem měla v plánu z baziliky sejít po schodech až dolů do města, o této možnosti jsem se vlastně dozvěděla až když jsem se minule vrátila a hledala podklady pro článek.
Umínila jsem si, že tedy město navštívím ještě jednou, schody si sejdu a městem se trochu projdu. No co říct k samotné Příbrami abych neurazila případné čtenáře z ní, či rodáky žijící jinde ....
Nic moc. Já vím, jsem zhýčkaná posledním výletem do Olomouce, jsem zhýčkaná Prahou, Litomyšlí, Vroclaví či některými rakouskými městy a městečky. Příbram byť v krásné krajině, občas tedy zhyzděné stále nerekultivovanými hromadami hlušiny, doplácí prostě na svou hornickou minulost. V nejstarší části města se najde i pár krásných úzkých starých uliček, ale jinak paneláky, paneláky, paneláky. A místy skoro až do centra. 
Náměstí které je docela velké zdobí krásný kostel, a nedaleko stojí i malý zámeček Ernestinum, ale to asi tak je spolu s poutním areálem nad městem všechno. A pak ještě na Březových horách je největší muzeum hornictví u nás, s možností prohlídky části štol a  pozůstatek uranových lágrů z padesátých let v lágru Vojna sloužící jako památník obětí komunismu. 
Takže pro mne po Olomouckých hodech docela zklamání. Jediné co opravdu dává městu nějaké kouzlo je okolní krajina táhlých zalesněných vrcholů Brd. 
Nicméně to bych nebyla já, abych něco  nenafotila ....

20 července 2021

Výlety s hádankou ....


.... potřetí a naposledy. Skvěle jste hádaly i tentokrát,
opravdu šlo o Lázně Mšené, a moc vám děkuji za komenty. Navíc kdo zabloudil o den dřív k Padesátce, ten věděl hned. Po šestnácti letech se hodně věcí mění, jiné jsou tak nějak neměnné. Tady se něco změnilo na první pohled, a něco nezměnilo. Tedy asi jak v čem. Už jsem psala, že před tím pavillonem kde jsem já bydlela zmizelo spousty vzrostlých stromů, stejně tak zmizely vzrostlé lípy ze vstupní aleje a jsou nahrazené novými mladými stromy, ale co naplat, ty než vyrostou do té majestátnosti původních stromů, tak to uplyne hodně vody. Dvorana má nově opravenou fasádu stejně tak je nově zprovozněná lázeňská kaplička. Vznikla tu i nová venkovní sportoviště, posilovna a venkovní bar s odpočinkovou zónou. Ovšem nejvíc je vidět úbytek lázeňských hostů. Ono o víkendech nebo svátcích spoustu pacientů odjíždělo tak nějak načerno domů, protože procedur bylo minimálně, ale kompenzovalo se to tím, že sem přijela spousta lidí na prodloužený víkendový pobyt, a pak, hlavně ty výpravy japonských studentů architektury, které byly opravdu velmi početné. A tak lázně byly stále plné, žily a dýchaly. Teď po změně pravidel, navíc i s různými covidovými zákazy a příkazy lázně zely prázdnotou. To co se dřív dalo počítat ve stovkách, se dalo pomalu spočítat na prstech dvou rukou. A můžu vám říct že to nebyl radostný pohled ....

18 července 2021

Výlety z hádankou ....

 

.... podruhé. Nejdřív chci poděkovat všem za krásné
komentáře, a správně jste všechny poznaly nebo vyčetly na netu, že se jedná o město Roudnice nad Labem. Z něj se vydáme dnes do naší cílové destinace tohoto dlouhého výletu. 
A jdeme na nápovědy ....

16 července 2021

Výlety s hádankou ...

 

.... aneb kdepak jsem (jsme) to byly? 
Napadlo mne, trochu to moje výletování obzvláštnit tím, že vás nechám hádat které místo, či místa jsem navštívila. Nebude to nic těžkého, o některých jsem už na blogu psala, takže by neměl být pro vás kdo chodíte pravidelně problém hádanku vyluštit. A pro ostatní tu budou v článku nápovědy.
První výlet byl tak trochu šitý horkou jehlou. Ne že by nebyl naplánovaný, ale na jindy. Původní plán byl úplně jiný. Praha a botanická v Tróji. Nějak se to ale zamotalo a tak přišel na řadu náhradní program. Celodenní výlet na místo, které je velmi milé. A v milé společnosti Padesátky. Trasa a spojení naplánované, ale díky letnímu spojovému řádu velmi knap při přestupech. Tak jsem raději poprosila souseda (stejně měl u mě vroubek za tu uřvanou párty do pěti do rána když jsme byly na chatě s dcerou a Bobulí) jestli by mne nevzal na Smíchovské nádraží autem, abych měla čas se dostat dřív na Hlavní nádraží. Tohle klaplo a tak jsme v pohodě našly s Padesátkou sebe i náš vlak. V místě přestupu jsme měly mít podle JŘ dostatečně luxusní čas na další přestup, ale chybička se vloudila, náš vlak měl zpoždění a navíc jsme musely hledat kde vůbec je autobusové nádraží. Takže autobusu který nás měl vzít dál jsme tak akorát mohly zamávat. Ve finále jsme zjistily, že zastávka je hned u nádraží, ovšem paní v pokladně nás poslala až na náměstí. Co teď... 
Čekat dvě hodiny na vlak, který jel do téže naší konečné destinace. Tak jsme si daly oběd, kafe, dort a ty dvě hodiny docela příjemně strávily. Vlak už na nás čekal připravený na nádraží a tak jsme mohly pokračovat dál ....

15 července 2021

Fontány kam se podíváš ....

 

.... aneb nejen město vědění je Olomouc, ale i fontán,
kašen a gejzírů. Ve městě se nachází soubor sedmi velkých barokních kašen s postavami z řecké mytologie s hromadným názvem Souznění. Mnoho dalších je ale také skryto v nádvořích fakult, u zdí domů, v pasážích ... Jako první jste viděli fontány v zahradě FF UP. Další na mne vykoukla na náměstí Republiky, tzv. kašna Tritónů, tak trochu popřesunovaná sem a tam když se budovaly tramvajové linky. 
Jelikož jsem došla jen na Horní náměstí, dvě ze sedmi jsou i zde. Neptunova a Caesarova kašna. Pod radnicí stojí velká, ale moderní Ariónova kašna a poslední co jsem nafotila je Pramen živé vody sv. Jana Sarkandera. Na Dolním náměstí jsou také dvě ze souboru Souznění, ale tam už jsem se nedostala ....

14 července 2021

Než vám představím ....

 


.... místa, kam jsem se dostala o této dovolené
nedovolené a než se prozatím rozloučíme s Olomoucí, trochu tu mou (ne)dovolenou shrnu. Rozhodně jí vládly tři věci. Práce, chození a čekání. O tři dny mne připravilo sekání trávy, která po vydatných deštích mezi koncem května kdy jsem jí sekala, do začátku července kdy jsem dorazila, v posekaných místech dorostla do výše třiceti centi a tam kde jsem jí neposekala mi byla až do pasu. O den mne připravilo skládání nových schodů do chaty z betonových bloků, protože ty staré dřevěné se rozložily na prvočinitele. A já čekala, že po založení posledního ze 14ti cca 20 kilo vážících bloků, udělám to samé.

 Co se týče chození, takového toho výletového poklidného, bylo minimum. Pořád jsem chodila od autobusu k autobusu, občas normální rychlostí, občas rychle a občas jsem i dobíhala, protože bylo potřeba dokoupit spoustu věcí. Do nenávratna mi odpochodovaly trekové boty, a tak bylo potřeba koupit nové. Došla mi drogerie kterou mám na chatě, abych nemusela sebou ještě tahat kosmetické přípravky. Domnění že mám na chatě jedny třičtvrteční kalhoty na výlety v teple se ukázalo mylné, a tak jsem musela aspoň jedny koupit, opět abych nemusela sebou tahat tolik věcí. 
Co položka, to buď cesta ke stanici na autobus do Dobříše nebo na Mníšek. 

K těm autobusům se také váže ono čekání. Jelikož jsou prázdniny, a navíc mnohde stále ještě platí covidové jízdní řády, autobusů jezdí o mnoho méně a tak když vám ujede, čekání se protáhne na hodinu, pokud tedy nejede ještě jeden alespoň na náměstí. A pokud je víkend, intervaly jsou ještě o hodinu delší. Samozřejmě že jsem se povětšinou dostala do situace kdy mi spoj ujel. A vždy k velké zlosti jen o dvě či tři minuty. Na výletu nám ujel také, tam jsme si alespoň v klidu daly oběd a kafe a vyrazily na vlak. Ještě štěstí že ten také jezdí do daného místa. Jediný poslední výlet do Prahy a odevzdání fotky proběhl bez zádrhelů. Všechno na sebe krásně pasovalo až jsem se sama divila. A paradoxně tenhle poslední výlet mne definitivně umrtvil tak, že jsem si říkala, že to vlastně nebyla vůbec dovolená, ale galeje. Takže neodpočatá jsem vlítla rovnou po hlavě do blázince v práci, kde jsem na večeřích zůstala sama, a lítám jak urvanej plakát. Domů taktak dojedu a padnu. A jestli se nenajde někdo kdo by nastoupil, čeká mne to celé prázdniny. 
Teď je otázkou, co povolí dřív. Jestli záda nebo ruka, protože oboje bolí a to dost. Má to jedinou výhodu, že totiž vedoucí konečně prohlédla co je zbytek osazenstva zač a přistřihla jim řádně křídla. Ovšem počítám, že v pátek, kdy jdu za ní na pokladnu, mi to pěkně vrátěj i s úrokama. 






02 července 2021

Zbývá nám už ....

 


....jen pár posledních fotek kostelů, které
jsem nafotila při svých toulkách po Olomouci. Ani jeden nebyl přístupný, ale po těch čtyřech které jsem navštívila už to tak nebolelo. Jedná se pravoslavný chrám sv. Gorazda a o kostel kláštera Sester Neposkvrněného Početí Panny Marie III. řádu sv. Františka s Assisi. Děsnej název. Tento kostel a klášter se nachází naproti Arcibiskupskému paláci na Biskupském náměstí schovaný za zdí. Z ní vystupuje právě ten kostel. O řádu se až tak moc člověk nedozví, jen že pracují v oblasti charity a misijní činnosti. Ovšem na církevní řád jsou až moc obchodně čilé. 
Sv.Gorazd je další z pravoslavných chrámů který se mi sice podařil nafotit zvenku, ale dovnitř jsem se bohužel nedostala. Kostel najdete na stejnojmenném náměstí napůl cesty mezi sv. Václavem a nádražím ....

01 července 2021

Píše se 4. srpna roku ....

 


.... 1306, je lenivé horké popolední, a všichni
na olomouckém hradě podřimují. Včetně stráží v chodbách kapitulního děkanství. Najednou se do ticha ozvou hrůzyplné výkřiky které okamžitě postaví na nohy celý hrad. Nikdo v první chvíli neví co se děje, až někdo ze stráží vykřikne " To je z komnaty krále!". Okamžitě se všichni rozběhnou k jeho komnatám, ale už pozdě. Na zemi leží zkrvavené královo tělo a stráže se střetnou s mužem, který se brání zkrvavenou dýkou. I když je to žoldnéř zvyklý na boj muže proti muže, proti přesile královských stráží nemá Durynk Konrád z Botenštejna žádnou šanci. V té chvíli nikdo netuší, že právě zabili jediného svědka, který mohl vnést do případu vraždy posledního Přemyslovce českého a polského krále Václava III.světlo.
 
Qui bono.
 Kdo měl zájem na smrti šestnáctiletého krále? Krále, který neměl moc předpokladů stát se silným vládcem jako byl jeho otec Václav II. nebo děd, obávaný král železný a zlatý Přemysl Otakar II. Jelikož v Olomouci čekal král na posily před tažením do Polska, které se začalo proti němu jako králi bouřit, jako první byl na řadě jako možný zadavatel vraždy polský kníže a adept na polskou korunu Vladislav I. Lokýtek.

 Další kdo potřeboval mít České království bez vládce byl římský král Albrecht Habsburský. Měl nejen pifku na Václavova otce toho jména druhého, který se při volbě římského krále přiklonil na stranu zcela neznámého hrabátka bez majetku Adolfa Nasavského, ale sám měl mnoho synů, pro které mu došla léna, a na stříbro bohaté české království bylo pro něj velké lákadlo, už proto, že při pokusu o dobití Hor Kuten musel s ostudou odtáhnout.

 Ve hře ovšem byla i samotná Václavova česká šlechta, která s jeho vládou nebyla zrovna spokojená. Byť byl dobovými kronikáři označován za krále zhýralého a rozhazovačného, a takoví byli pány oblíbení, dalo se z nich vytřískat velké jmění a pak, kdo se rád nepoveselil s krásnými lazebnicemi? 

Takže kdo vlastně spáchal královraždu nebo si jí objednal? Jak se mohl dostat nepozorovaně Konrád až do pokoje krále a nevzbudit pozornost stráží? Říkalo se, že přes pavlač, která dnes nese název Krvavá. Nebo mu někdo cestu umetl? Někteří ze svědků prý vypověděli, že viděli na chodbě ještě jednoho muže v kápi. Bylo možné že nějakým obolusem odvrátil na chvíli pozornost stráží jinam? Nebo on sám byl vrahem a Konrád jen nastrčenou loutkou?
 
Dodnes tato událost je zastřená závojem tajemství  i když podle historiků je nejpravděpodobnější že o vraždě rozhodla samotná česká šlechta a že jí provedl přímo někdo z pánů. Nikdo zřejmě netušil, že tímto činem se dostane České království na mnoho desítek let do turbulencí královských voleb, kdy se nejdřív králem stane Jindřich Korutanský jako manžel Přemyslovny Anny, sestry Václava, pak po zvolení jako vzdorokrál Rudolf Habsburský který si vzal za ženu vdovu po Václavu II. Elišku Rejčku, po jeho záhadné smrti při tažení proti českým odbojným pánům opět Jindřich Korutanský. To vše vedlo k bídě, morovým epidemiím a kdysi bohaté a stabilní České království se dostalo na samotnou hranu propasti. Ani volba syna císaře Svaté říše římské Jindřicha VII. Jana Lucemburského jako manžela poslední svobodné Přemyslovny Elišky se neukázala jako úplně dobrý nápad. Díky mocenským ambicím české královny se šlechta rozdělila na dva tábory které decimovali už tak zdecimovanou zemi. Na lepší časy se začalo blýskat až když  Jan Lucemburský jmenoval českým maršálkem Jindřicha z Lipé a on sám se vydal za svou nesmrtelnou rytířskou slávou do víru turnajů tehdejšího středověkého rytířského světa. K uklidnění a hvězdného rozmachu České království tak došlo až teprve když se do něj navrátil Janův starší syn Karel. Moravský markrabě, mladší král ale hlavně císař Svaté říše Římské Karel IV.