Výlet bez hádanky ....

 

.... protože všechno už bylo vyřešeno a uhádnuto.

I tentokrát to nebylo nic moc těžkého a také se vám hned podařilo hádanku rozlousknout. Moc opět děkuji za vaše tipy a komentáře. Opravdu se jedná o bývalé hornické město Příbram. Ale neznamená to, že se s ní hned rozloučíme. 

Při první návštěvě jsem si prošla jen baziliku na Svaté Hoře, ale tentokrát jsem měla v plánu z baziliky sejít po schodech až dolů do města, o této možnosti jsem se vlastně dozvěděla až když jsem se minule vrátila a hledala podklady pro článek.

Umínila jsem si, že tedy město navštívím ještě jednou, schody si sejdu a městem se trochu projdu. No co říct k samotné Příbrami abych neurazila případné čtenáře z ní, či rodáky žijící jinde ....

Nic moc. Já vím, jsem zhýčkaná posledním výletem do Olomouce, jsem zhýčkaná Prahou, Litomyšlí, Vroclaví či některými rakouskými městy a městečky. Příbram byť v krásné krajině, občas tedy zhyzděné stále nerekultivovanými hromadami hlušiny, doplácí prostě na svou hornickou minulost. V nejstarší části města se najde i pár krásných úzkých starých uliček, ale jinak paneláky, paneláky, paneláky. A místy skoro až do centra. 

Náměstí které je docela velké zdobí krásný kostel, a nedaleko stojí i malý zámeček Ernestinum, ale to asi tak je spolu s poutním areálem nad městem všechno. A pak ještě na Březových horách je největší muzeum hornictví u nás, s možností prohlídky části štol a  pozůstatek uranových lágrů z padesátých let v lágru Vojna sloužící jako památník obětí komunismu. 

Takže pro mne po Olomouckých hodech docela zklamání. Jediné co opravdu dává městu nějaké kouzlo je okolní krajina táhlých zalesněných vrcholů Brd. 

Nicméně to bych nebyla já, abych něco  nenafotila ....

To něco začneme ještě v areálu baziliky, tou jsem spěchala ke Svatohorským schodům, ale zaslechla jsem krásné tóny varhan a tak jsem zvědavě zašla do srdce areálu, Baziliky minor, odkud se ty varhany ozývaly. Zatímco jsem poslouchala ty velebné tóny, konečně jsem se po hlavní části baziliky v klidu mohla podívat aniž by mne rušili modlící se návštěvníci a aniž bych rušila já je. A tentokrát jsem se věnovala malbám na stropech dvou přilehlých kaplí sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského.

Ale nejdřív Svatohorská Panna Maria, dle pověsti jí prý z hruškového dřeva vyřezal sám Arnošt z Pardubic ...

.... a má krásný rám ve stříbrném hlavním oltáři

A teď pohled na stropy obou kaplí

Varhany vlastně ještě voní novotou, pocházejí z roku 2018

Jak už jsem zmínila, z krytých schodů se na dvou místech dá vyjít do okolního parku, a na jednom už do města. Když jsem to udělala na prvním, zjistila jsem, že zde je i kaple sv. Maří Magdalény. Tyto kaple mají takovou zvláštnost, jejich vzhled imituje krápníkovou jeskyni v Aix-en-Provance kde Magdaléna měla žít jako poustevnice. Správně podotkla Jara, že vypadá podobně jako ta mníšecká na Skalce. Dovnitř se jít nedalo, ale průhledem v brance se dovnitř dalo nakouknout, ovšem na focení to nebylo zrovna nic extra. Vnitřek kaple je v minulém článku

Další východy ze schodiště a pohled do parku

Tudy se na schodiště vstupuje, nebo z něj vychází dole ve městě

Do města jsme tedy došli, a příště se po něm začneme trochu procházet ....