Okno....

Chodím tudy pokaždé když jdu se psy do lesa nebo zpátky. To okýnko mě pořád lákalo

a samo si říkalo o vyfocení. Jenže, co s takovým okýnkem? Samo o sobě to moc neříká

jen prostě jediné okno v celé stěně domu. A ? Pak mne zase ovšem popadla moje hravá

nálada a já začala upravovat.... No a posuďte sami, co je pro vás zajímavější, originál či

úprava? Ráda si vaše názory přečtu.....

Krok první....originál

Krok druhý, začínají úpravy

Krok třetí, finální výsledek

Tentokrát okénko an face.... nejdřív zase originál

a malé pohrání

Vím že je mezi vámi dost čtenářů, kteří nemají rádi úpravy fotek,

ale věřím, že tyhle se jim budou třeba líbit .

Včerejší cestovní...

Když jsme se včera vraceli dom, bylo počasí takové všelijaké. Chvíli svítilo sluníčko, pak se zas nakupily mraky, zas sluníčko a tak pořád. V jednu chvíli jsme i dojeli trochu deště, ale spíš už jen takové dokapávání....

No a jak se to střídalo, udělaly se najednou takové šlehačkové kumuly, opravdu tedy velké a pěkně vysoké, a na vršku stačilo jen posypat čokoládou a začít konzumovat....

Nejdřív se sbírali bílí beranci....

Pak to na chvilku zahrozilo šedivou.....

A pak svatý Petr začal útočit na mé chuťové buňky takovouhle nebeskou šlehačkou....

Akorát včas jsem se vrátila z výšin zpět na zem abych si vyfotila krajinu kolem....ještě z řepkou, nějakou hodně pozdní odrůdou....

Detaily květinové.....

Další detaily jsou květinkové, ze včerejška a ze dneška. Ty kosatce jsem si na záhon přinesla z lesa, kam je někdo vyhodil ze zahrady buď proto, že se moc rozmohly nebo proto, že se mu nelíbily. Říkali jsme jim "nádražní" protože zdobily v dobách kdy se tady o velkokvětých a různobarevných tzv. amerických kosatcích nikomu ani nezdálo, každou veřejnou výsadbu a i na těch malých venkovských nádražích jich bylo spousty na záhonech okolo. A žádná zahrádka se bez nich neobešla. Pak se ovšem na trhu objevily ty nádherné velkokvěté s tak rozmanitou barevností, že ti staří dobří "nádražáci" byly bez milosti vyhazováni a nahrazeni přivandrovalci odkudsi z ciziny.

Jelikož na chatě nebylo moc trvalek které by se hodily do zrenovovaného záhonu, vzala jsem ty vyhozené a zasadila si je. Jsou tam už dobrých šest let, ale dosud jsem je nikdy neviděla na vlastní oči kvést ani jsem nevěděla jaké jsou barvy. Prostě proto, že jsem tam byla buď brzo a nekvetli anebo pozdě, kdy už byly na stoncích jen zkroucené uschlé květy. Ale včera jeden ráno vykvetl a tak jsem si ho slavnostně vyblejskla. Zřejmě až na jeden jsou všechny tohoto zbarvení, ta vyjímka bude zřejmě žlutá....Možná že za těch čtrnáct dní, pokud nebude zase nějaký úpal a všechno fofrem odkvete zjistím jací jsou ti ostatní...

Listy Funkií, neboli Host jsou velmi inspirativní pro fotky, mají krásnou strukturu i zvláštní zbarvení a vlastnost která je po dešti či vlhkém ránu činí velmi přitažlivými. Ulpívají na nich kapky vody a na jejich jakoby voskovém povrchu se drží velmi dlouho. Mám je v několika různých odrůdách, ať již celou bíloum nebo zelenobílé panašované, s proužky i bez, nebo zelenožluté, ty jsou menší a některé opravdu malé, koupila jsem si je předloni. Do správné velikosti některé odrůdy dorůstají až po více letech, jako ta kterou mám před domem....

Buxus nebo také zimostráz mi lemuje výsadbu od chodníku, roste už taky nějaký ten pátek a tím že je pravidelně stříhán mi uděla už pěkný hustý lem. Tentokrát pohled na něj z brouččí perspektivy.

A kdyby seděl brouček v kině, viděl by tenhle širokoúhlý film....

Japonské javory obdivuji, mají mnoho různých tvarů listů, barev i jejich kombinací. Jsou jemné a jeden takový má sousedka u plotu. Mnohokrát jsem ho fotila, ale pokaždé to bylo takové jalové, až dneska se podařily vcelku zdárné obrázky....

Asi to bylo tím sluníčkem které je tak krásně prosvěcovalo, že najednou tak ožil....

Podruhé...

Detaily stavební.....

Nějak poslední dobou podezírám můj foťák, že se fláká při ostření. Páteční focení mi jen nahrálo, když jsem zjistila, že všechny fotky jsou neostrý. V pondělí při zpáteční cestě jsme se ještě stavovali na Mníšku koupit něco na doma k jídlu a jak jsem čekala v autě na manžela, napadlo mne pořádně foťák prozkoušet. A to i na focení s digitálním zoomem. Tam se většinou vždy ukáže jestli je opravdu ostření dobré nebo ne. S čím mám tedy větší problém je udržet foťák v klidu, než to cvakne. Ale ukazuje se že stabilizátor to v pohodě zvládá. Vzala jsem si na paškál tentokrát detaily na zámku....

Nakonec detail korouhvičky z věže na prvním snímku.

Stála jsem od zámku zhruba dvěstě metrů ale je vidět že ostření je zřejmě v pořádku. Takže to fiasko z pátku spíš bylo opravdu způsobené různě se doplňujícími světly ve foayer, od denního, přes umělé a blesk, nebo jsem volila špatné nastavení, což bude nejpravděpodobnější.....

Poprvé....

Rubrika "Beze slov".....

Na jednom krásně vedeném fotoblogu u Hanky (jiné Hanky, než je Sceneryblog) jsem zaregistrovala rubriku Fotosběrna. Hanka do ní dává fotky které se jí nehodí k žádnému povídání proto ta sběrna. Nápad je to vynikající, protože opravdu zbývá kolikrát spousta fotek které nelze k ničemu přiřadit, případně jsou to fotky u kterých jsem si trochu hrála, ale zase jsou tak pěkné, že si zaslouží zveřejnění. Mívám ten samý problém a tak jsem si vytvořila svou sběrnu, nazvanou Beze slov. Prostě nechám ty fotky bez jakéhokoli průvodního slova. V loni jsem jich už tady pár měla ale teď budou mít svůj šuplíček....jen doufám, že se na mne Hanka nebude zlobit za vypůjčený nápad....

Něco málo z lesa....

Opravdu tentokrát jen pár obrázků....

Ještě jeden veverčí pohled, jedná se o

javor, ale nevím o jakou odrůdu, bohužel

nemám doma atlas stromů. Má listy podobné jak

platan a i podobným způsobem se mu odlupuje

kůra, jen je o hodně silnější než kůra z platanu.

Tam kde dřív byl na modřínu exoticky zbarvený "květ"

jsou dnes krásné malé šištičky.

Z duběnek se dělal, jak nám bylo ve škole neustále

zdůranováno, ve středověku inkoust na psaní. A takhle

ta potvůrka duběnka vypadá. Daří se jí i na miniaturním necelých

třicet centimetrů vysokém semenáčku.

A moje oblíbená sušina, tentokrát netradičně svěšená,

většinou jsou ty okolíky krásně rozprostřené...

Tady mne napadá jen Ó...

Fotila jsem si i vnitřek, jenže ani jedna fotka nebyla hezká, všechny byly

rozmázlé....takže si jen můžete domyslet jak to vevnitř stromu

vypadá.... Já to prozradím, přestože to dřevo vypadá krásně bílé,

byl vevnitř už v hloubce sotva deseti centimetrů úplně

ztrouchnivělý. Proto ten datlí útok.

A opět můj buk, tentokrát v pozdně jarním hávu....

Víkend na chatě byl dost takový neuspořádaný, hektický a vlastně dost krátký. Odjížděli jsme v sobotu a domů se vraceli v pondělí, takže nebylo moc času ani na nějaké dlouhé procházení, a tím pádem ani na focení. Do lesa jsem se dostala až v sobotu někdy kolem čtvrté a i moje fotovidění bylo nějaké mimo. Nenalézala jsem inspirace nižádné, neviděla jsem nic co by mému oku lahodilo a stálo za vyfocení.

První zastávka bylo opětovné vloupání se do ohrazeného pozemku, kde stojí můj dokumentovaný buk. Tentokrát jsem si říkala, že udělám veverčí fotky, prostě tak jak vidí strom veverka když se po něm šplhá nahoru. Už tu takových obrázků pár bylo, nu což, tak tady jsou další.....

Tyto snímky jsou s mírným odstupem, tedy sice jsem byla nalepená na strom, ale stejně ještě byl foťák nějakých dvacet čísel od kmenu.

A tahle je z foťáku přímo položeného na kmen...

Na tento způsob mě přivedl kamarád když mi poslal odkaz na jeho album, kde byla jedna naprosto geniální fotka kolejí. Nejdřív jsem ho podezřívala jestli si na ty koleje nelehnul, ale pak mi vysvětlil vznik onoho snímku....

A pan buk v celé své velikosti.....

Další možnost budu mít za nějakých čtrnáct dní, po návratu z výstavy v Nitře....snad mne napadne nějaké zajímavé ztvárnění....